Současná situace v Evropě je popisována a komentována ze všech úhlů pohledu, ze kterých se jeví jako velmi složitá. Nikdo netvrdí, že není komplikovaná, ale při použití zdravého selského rozumu začne jádro problému a cesta k jeho řešení velmi rychle krystalizovat.

Považuji-li současnou Evropu za můj domov, napadá mě její její přirovnání k vlastnímu rodinnému domu. V současné době je stav takový, že tento dům není uzamčený, okna má dokořán a do tohoto domu si vstoupí kdo chce a kdy chce. Klidně i bez pozvání s tím, že venku je špatné počasí a tady se mu líbí. Považuje za samozřejmost, že jej nasytím a napojím, popřípadě mu poskytnu nějakou zábavu. Pokud se mi bude zdát, že by již mohl jít svou cestou, namítne, že je momentálně nemocen a tudíž nikam nepůjde. Případně začne z oken vykřikovat, jaký jsem to zlý člověk. Bude-li se cítit mým chováním frustrován, klidně mi v domě něco rozmlátí, v horším případě začne mé dceři mávat nožem před obličejem. V některých lépe vybavených a pohodlnějších pokojích mého domu začíná být nezvaných návštěvníků více, nežli jsem schopen obsloužit, což nesou samozřejmě s nelibostí. Některé pokoje se snažím uhájit téměř prázdné, abych sám měl kde spočinout.

Tak co, vážený čtenáři, cítíte a vidíte to stejně? Ať si kdo chce co chce říká, zbývá mi jediné řešení, nežli mě celá situace materiálně zruinuje a ruinu se promění i můj dům. Uzamknout zbývající pokoje, zavřít okna, na vstupní dveře dát pořádnou závoru a celý objekt vybavit moderním zabezpečovacím zařízením. A kdo toto řešení dehonestuje, bude možná, až mu jeho dům spadne na hlavu, jedním z těch, kteří budou zvonit u dveří mého domu.

Pavel Plzák, poslanec za ANO