Je pravděpodobné, že právě úvahy o osudu příštích generací našeho národa jej přivedly k zásadnímu rozhodnutí, které zřejmě bylo jedno z nejtěžších jenž jako panovník uskutečnil. Mám na mysli události z roku 929 kdy na česká území vpadla saská a bavorská vojska a zároveň byla země ohrožována z jiného směru Maďary. Kníže Václav vědom si vojenské převahy nepřítele a hospodářské katastrofy, do které by byla vydrancovaná a zničená země vržena po válečném konfliktu, přistoupil na zdánlivou kapitulaci. Podepsal mírovou dohodu s Jindřichem I. Ptáčníkem. Historické prameny hovoří o tom, že šlo vlastně o jakýsi poplatek za mír - tribut pacis. Podle smlouvy musely české země každoročně odvádět Sasům pět set hřiven stříbra a sto dvaceti kusů dobytka.
Dodnes se vedou vášnivé spory o tom, zda šlo o čin zbabělý nebo státnický. Dnes nemůže nikdo z jistotou říct jaké dopady by válečný konflikt měl na náš tehdejší stát. Je ovšem možné, že by v dnešní podobě vůbec neexistoval, v lepším případě by hranice dnešního Česka lemovaly daleko menší území. Z tohoto pohledu šlo o čin ryze státnický, neboť kníže Václav zachoval životní prostor budoucím pokolením.
O šest let později patrně zaplatil svoje rozhodnutí životem. 28. září 935 byl zavražděn u kostela sv. Kosmy ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem, který jej za smlouvu s Ptáčníkem kritizoval. Pokud se přikloníme k této verzi, tak se kníže Václav stal obětí politického spiknutí a byl zavražděn pro svoji oddanost státu.
Václav byl v českých zemích nesmírně oblíben ostatně, svědčí o tom i množství legend z nichž některé se dochovaly dodnes. Podle nich by byl trnem v oku i mnohým dnešním politikům a veřejně činným osobám. Kníže prý vždy hájil zájmy prostého lidu. Nebál se velmi ostře vystupovat proti tomu co dnes nazýváme korupcí a za okrádání a podvody uděloval přísné tresty. Další pověst hovoří o tom, že právě on zavedl v Čechách tradici pěstování vinné révy. Zřejmě nejznámější legenda je mírně úsměvná. Podle ní v okamžiku kdy bude nejhůře svatý Václav přispěchá českému národu na pomoc spolu s blanickými rytíři...
Od doby kdy v naších zemí Václav vládl zažila naše země mnoho tragických okamžiků. 30. září roku 1938 se zradou tehdejších spojenců ocitla v situaci, kdy musela přijmout mnichovský diktát. V roce 1968 byl pokus o státní i národní obrodu doslova rozmetán nájezdem pěti armád Varšavské smlouvy. Česko přežilo všechna tato období až do dnešní podoby za cenu tisíců životů a národního ponížení. Naše státnost byla draze vykoupena.
Před několika lety jsme se stali součástí společenství zvaného Evropská unie. Jde o vyjímečný a ojedinělý projekt. Jeho původní myšlenkou je silná Evropa složená ze svobodných zemí. Čas od času se však uvnitř unie objevují tendence suverenitu členských zemí omezit. V takových okamžicích je naším úkolem hlasitě říct, že naše hraniční kameny už nikdy nepadnou a že příštím generacím zachováme naši zemi a suverenitu nedotčenou. Jen tak dostojíme svojí povinnosti. Tak jak to kdysi učinil kníže Václav.
Přemysl Sobotka