Právě probíhající 59. setkání Komise o omamných drogách (CND 2016) má zásadní úkol: umožnit, aby se UNGASS 2016 stal historickým přelomem. Pokud se zasedání CND usnese na věcných a realistických závěrech, mezinárodní systém kontroly psychotropních drog ve shodě s vědeckými poznatky zohlední lidská práva a veřejné zdraví. Pokud se tak nestane a mlhavé, nicneříkající závěry potvrdí neschopnost současného systému adaptovat se na měnící se svět, odsoudí tento systém ke zhroucení.

UNGASS byl svolán na žádost tří latinskoamerických zemí, které na tzv. „Válku proti drogám“ tvrdě doplácejí jako nikdo jiný. Jen v Mexiku je počet zavražděných obětí této „války“ vyšší než počet mrtvých ve válečných konfliktech v Sýrii, Iráku a Afghánistánu dohromady. A navzdory těmto obětem vidíme jen tristní neúspěchy: “ilegální drogy” nebyly celosvětově nikdy tak dostupné, levné a rozšířené jako jsou dnes.

„Válka proti drogám“ je neúnosně nákladná i pro nejbohatší země světa. Prezident Obama nedávno trefně poznamenal, že „válka proti drogám je velmi neproduktivní.“ Vyvolává vyšší zločinnost, než jaké chce zabránit, a vyčerpává omezené zdroje prosazování práva tak, že ty pak nemají kapacitu čelit opravdu nebezpečným kriminálním problémům. Zvážíme-li upřímné prohlášení prezidenta Obamy, zdá se naše situace historicky mimořádně nadějná: prezident Nixon vyhlásil v roce 1969 válku proti drogám, prezident Reagan ji rozšířil v polovině osmdesátých mimo hranice USA – současný americký „Commander in Chief“ naproti tomu chápe, že tato válka měla skončit už dávno. Nyní nastal nejvyšší čas přeměnit pochopení v ráznou akci.

Na právě probíhajícím setkání CND se v pracovních verzích výstupního dokumentu, který by měl být projednán a přijat na UNGASS 2016, takové pochopení dosud vyskytuje jen poskrovnu, o účinné akci nemluvě. V této souvislosti je zajímavé, že země, které nejvíce experimentují s různými režimy kontroly drog, nijak nekomentují rozpor mezi jejich vlastními postupy a výsledky na jedné straně a současnou strukturou a interpretacemi Úmluvy OSN o drogách na straně druhé. To platí především pro USA, jejichž čtyři státy a dokonce i hlavní město Washington legalizovaly marihuanu – nejrozšířenější ilegální drogu – pro rekreační účely; očekává se navíc, že tak ještě letos učiní nejméně další 4 další státy USA. Tato naše poznámka není snahou o alibismus: mezinárodní protidrogová politika je zodpovědností celé globální komunity. Nelze ale nevzít v úvahu, že USA jsou jednak jedinou současnou supervelmocí, jednak právě tou zemí, která válku proti drogám vynalezla, propagovala a nakonec vyvezla za do celého světa. Z toho bezesporu vyplývá „superzodpovědnost.“

My dva dnes máme při pohledu na současnou patovou situaci v globální protidrogové politice zvláštní pocit déjà vu. Oba jsme strávili nezanedbatelnou část života v “reálném socialismu” – totalitním režimu, který bojoval proti svým vlastním lidem. Komunistické strany pořádaly každých pět let „generální sjezdy“, na nichž komunističtí pohlaváři jednomyslně schvalovali prohlášení o tom, že to či ono „drobné“ selhání komunismu či reálného socialismu nastalo jen kvůli nedostatku zanícení pro něj, a vyžadovali… ještě více téhož komunismu! V osmdesátých letech pak strkali komunističtí vůdci hlavu do písku: všem včetně jich samotných bylo jasné, že komunistický systém navzdory své falešně líbivé rétorice v soutěži s demokracií jednoznačně ekonomicky i technologicky selhal. Přesto byla jedinou povolenou kritikou tzv. „konstruktivní“ (tedy bezzubá, skutečným problémům se vyhýbající) kritika, a tak komunisté nakonec jednomyslně a stále dokola hlasovali pro stejné a opakovaně nenaplněné rezoluce, deklarace a závazky. Nakonec v roce 1989 jejich režim zkolaboval a přišla vlna prudkých změn. Potlačili evoluci: nevyhnutelným důsledkem byla revoluce.

Historie se opakuje: jednomyslně jsme v roce 1998 přijali deklaraci UNGASS 1998 – nerealistický závazek dosažení „světa bez drog,“ jenž měl nastat nejpozději v roce 2008. Nic takového však v roce 2008 nepřišlo, nenastalo to nikdy v minulosti, a dle vší logiky a vědeckého poznání to ani nikdy nenastane. Toto nesplnění „jednomyslného závazku“ ale dosud nebylo ani byť jen zmíněno v žádném dokumentu OSN. Zato už od roku 2009 znějí z OSN volání po témž nerealistickém závazku – a  jen velmi vzácně se na půdě OSN některý z jejích členských států odváží popsat situaci takovou, jaká ve skutečnosti je, a požadovat odpovídající opatření. A to samozřejmě nestačí.

Obáváme se, že pokud nedokážeme na realitu konečně věcně a pružně zareagovat, riskujeme, že globální systém kontroly drog se dostane tam, kde se ocitl komunismus před čtvrt stoletím – za hranicí, za níž následuje už jen neodvratitelný, strmý pád.

Musíme se vrátit zpět k základnímu cíli současného režimu mezinárodní kontroly drog, jak byl definován v roce 1961 – k prospěchu lidstva. Souhlasíme s USA, EU a jejími členskými státy: není potřeba rušit úmluvy OSN ohledně drog – ve své době posloužily dobře a měly by i nadále zůstat základem celého systému. Pokud ovšem budeme od členských států vyžadovat „ještě více toho, co nesčetněkrát selhalo“ a povolíme jen „konstruktivní kritiku“, pokud budeme jednomyslně hlasovat pro nicneříkající obecná prohlášení a nesplnitelné závazky, ignorující realitu 21. století, pak nejenže zklameme ty, kteří v obavách o životy svých občanů zoufale volali po zvláštním setkání OSN na nejvyšší úrovni – riskujeme také samotnou existenci globálního protidrogového režimu, na nějž bude stále více států přestávat brát ohled a uspořádá si věci „po svém.“ Nejde jen o zmiňovanou supervelmoc a její federální státy; známky takového přístupu vidíme na všech světadílech.

Jsme pevně přesvědčeni, že mezinárodní režim kontroly drog má daleko legitimnější raison d'etre než kdy měl totalitní komunismus, a proto chceme co nejnaléhavěji vyzvat všechny členské státy ve Vídni i v New Yorku: učiňme toto jaro obdobím změny! Prosaďme evoluci globálního protidrogového systému a zabraňme revoluci. Když už pro nic jiného, pak proto, že ne všechny revoluce jsou sametové – mnohé způsobí jen další krveprolití, a toho již bylo a je díky drogám a selhávajícím protidrogovým politikám více než dost.

Autoři: Svatopluk Němeček a Alexander Kwasniewski

Článek vyšel v zkrácené anglické verzi v US News and World Report.