na receptu. To představuje pro zdravotní pojištění výpadek tři miliardy. TOP09 prosazuje nahrazení poplatku za položku na receptu poplatkem za celý recept. To znamená minus jednu miliardu. Zároveň navrhuje zvýšit regulační poplatek z 30 na 50 korun. ODS nevidí žádný důvod ke změně. Poplatky dle našeho názoru fungují dobře a jejich regulační efekt stále trvá. V pondělí o tom budeme ještě jednat a pravděpodobně tento sporný bod postoupíme hlavním stranickým vyjednavačům. Takže zpráva, kterou dnes přineslo Právo je nepřesná.
Velká část lidí si myslí, že na zachování poplatků trvám jenom proto, že jsem je zavedl. Moje obhajoba je však motivována pouze jejich efektem: šetří peníze ze zdravotního pojištění, brání plýtvání a tečka. Média z tématu vykouzlila politický evergreen, politici-populisti se chytli. Všichni, kdo chtějí řešit krizi, si musí zachovat chladnou hlavu. Poplatky, jejichž smyslem je regulace plýtvání veřejnými penězi, omezení nadužívání zdravotní péče, má smysl měnit, jenom pokud se jejich regulační efekt vyčerpá. Statistiky potvrzují, že fungují. Poplatky jsem nezavedl jako pouhý zdroj peněz. Prostě nesouhlasím se zvýšením na 50 Kč, jenom na krytí dnešních dluhů.
V diskusi pod blogem jsem byl jednou obviněn z toho, že jsem levičák, protože prý nechci spoluúčast. Skutečně nesouhlasím se zavedením spoluúčasti tak, jak ji navrhuje TOP09 – tedy jako pouhé zvýšení toku peněz do zdravotnictví. Spoluúčasti pacientů musí vždy odpovídat konkrétní přínos. Lidé se na svém zdraví spolupodílet musí, ale odměnou jim musí být lepší služba, než mají nyní. Zavedení paušálního pojistného či připlácení ve zdravotnictví je nezbytné, ale musí pacientovi přinášet nějakou přidanou hodnotu, kvalitnější péči, luxusnější materiál, služby navíc. Připlácení má také smysl, pokud poskytne lidem možnost rozhodovat o svých penězích, větší svobodu rozhodování, prostě vybrat si větší komfort podle svých potřeb. Pak to bude znamenat přínos i pro lékaře, pro které se pacienti stanou vítanými klienty. Těm také pojišťovny nebudou nabízet plavenky, ale lepší zdravotní služby.
Prvním krokem budoucího ministra proti krizi by nemělo být zvyšování poplatků, ale hledání úspor na straně pojišťoven a zdravotnických zařízení. To znamená omezení plýtvání při nákupu zdravotnických prostředků, odpovědné nakupování ve fakultních nemocnicích či dokončení změn ve stanovování cen léčiv. Ale hlavně musí být předloženy reformní zákony, které jsme nachystali. Jinak všechna opatření budou jen dočasná a zadlužování zdravotnictví nezabrání. Nalezení shody na jejich konkrétní podobě je proto hlavní úkol pro budoucí koalici.
