Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové,
i když nevím, zda si vůbec mohu dovolit oslovit pana knížete jako svého kolegu, jak nám bylo ve středu řečeno. Jestli náhodou nepatřím po tomhle vystoupení do řady těch, kteří to nesmějí. Přesto bych ale ráda zkráceně sdělila tuto svoji tristní zkušenost s trestním stíháním osoby mé jako ředitelky nemocnice, a mého kolegy, primáře, které trvalo více než čtyři a půl roku. Bylo vyslechnuto více než 1 600 svědků, kteří vesměs vypovídali v náš prospěch. Novináři o nás psali jako o zločincích. A to jsem nebyla politik! Naštěstí naše reprezentace kraje - tehdy pravicová reprezentace - se za nás postavila, ctila presumpci neviny a ponechala nás ve funkcích. Byli jsme obviněni, obžalováni, prvoinstančním soudem plně zproštěni viny, ale státní zástupkyně se odvolala. Krajský soud nás opět zprostil viny v plném rozsahu a dokonce se nám soudce omluvil za to, že jsme byli zbytečně kriminalizováni. V médiích však ani slovo, pes po nás neštěkl.
Následovala výměna politické reprezentace kraje. Z funkce jsem byla odvolána a policajt, který nás vyšetřoval, byl bez výběrového řízení - podotýkám ve státní instituci - dosazen do funkce generálního ředitele nemocnice. Jaký paradox! Jistě to byl odborník. Satisfakcí mi mohlo být, že byl do roka těmi samými lidmi odvolán a oni jsou dnes sami obžalováni v kauze ROP Severozápad.
Mám tu před sebou zákon číslo 1, nejvyšší, a zákon číslo 2, Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod. Zákon číslo 2, hlava V. čl. 40 odst. 2, cituji: Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Bohužel, v mém případě tomu tak nebylo. To směrem k médiím. Ctili to naštěstí naši nadřízení, zážitek to však byl děsivý.
Pánové, o kterých je dnes řeč, poslanci Babiš a Faltýnek, jsou kriminalizováni a vláčeni médii již před vlastním obviněním několik měsíců, natož po něm. Neobstojí u mne, že na politika se musí pohlížet jinak. Ne. Podle Listiny, a opět budu citovat, hlava I. čl. 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Politik nepolitik. A proto budu hlasovat proti vydání, protože jsem přesvědčena, že se jedná o politickou zakázku, jak zdiskreditovat vedení úspěšného politického subjektu, tedy ANO, neobstojí ani námitka, že se mají vydat, aby se mohli obhájit. To už je politik a jeho hnutí paralyzováno a o to tu ve skutečnosti jde.
No přeci s obviněným premiérem nebudeme jednat! zní výmluva ze všech stran. A to aniž ctí Listinu základních práv a svobod a Ústavu.
A na závěr, ani já nebudu pro vydání poslance Růžičky a Svobody, kdyby si to sami přáli. Zde cítím pachuť politické kauzy tak, jako to cítím v kauzách starosty Oloví, na něhož si vymyslela jeho opozice smyšlenou kauzu a který byl po čtyřech a půl letech osvobozen. Poslankyně Jourové či paní Vitáskové. Stejné případy. Byli účelově kriminalizováni, vláčeni médii a nakonec osvobozeni aniž by byla respektována jejich práv. Vážení kolegové, zítra se může stát, že se někdo vyspí a podá 200 trestních oznámení na nás na všechny. A všichni odstoupíte? Na co nám ta imunita tedy je?
Děkuji.