Dnes tady bylo už tolik řečeno na margo dnešních projednávaných zákonů. To znamená toho vládního, tzv. protikuřáckého zákona a poslaneckého, že se budu snažit to své vystoupení zkrátit, byť jsem lékař, jsem otec čtyř dětí, který si zažívá i ty situace z trošku jiného pohledu, než tady zmínila paní kolegyně Němcová prostřednictvím pana předsedajícího. Protože ono ne vždy si rodič s dětmi, které na výletě už říkají: tak kdy půjdeme na ten oběd?
A my jsme si to zažili nedávno tady v Praze, kdy jsme asi na osmý pokus našli restauraci, kde se skutečně dalo v době obědové najíst bez tabákového kouře. Takže ono v té praxi to zas tak jednoduché není. Ale já se budu snažit vyjmout už jenom poznámky, které tady nezazněly, případně ty, které tady možná zazněly, ale s trošičku jiného úhlu.
Mě mrzí to, že vládní návrh zákona, který tady dnes představil pan ministr se v diskusi, která tady v tuto chvíli zaznívá, skutečně takřka výhradně omezuje jenom na ideologický, politický a možná někdy až osobní boj o to, jestli nějakým způsobem regulovat kouření nebo neregulovat. A říkám ve veřejných prostorách. Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že bychom regulovali kouření někde v domácnostech. To si skutečně myslím, že není možné a nedokážu si to ani představit.
Ale i média samozřejmě vypichují tu jednu oblast, a to je to, zda nějakým způsobem regulovat nebo neregulovat kouření ve veřejných prostorách a zejména v restauračních zařízeních. Tady já musím říct, že jak sám, jako lékař, jako člověk, tak klub KDU-ČSL podporuje tuto regulaci, byť se někomu může zdát, jako zásah do nějakých osobních svobod.
To, čím bych se chtěl trošičku podrobněji zabývat z hlediska vládního zákona je oblast protidrogové prevence, adiktologických služeb a některých s tím souvisejících věcí. A zároveň chci také říci, že jsem velmi rád, že se nám nakonec podařilo dneska prosadit to, že projednáváme obě ty normy. Jak tu vládní, tak tu poslaneckou, protože jak ukázala dnešní diskuse to, abychom se dobrali ke konci legislativního procesu u vládního návrhu - obávám se, že nás čeká několik měsíců tvrdé práce. Takže bych byl rád, kdybychom dokázali alespoň něco pro naše občany udělat a přijmout v podstatě kratším časovém úseku alespoň tu poslaneckou verzi zákona.
Nyní ke konkrétním poznámkám. V ČR nemáme problém jenom s tím, že nám narůstá nebo minimálně neklesá počet obyvatel, kteří kouří. Dneska se mluví někde o dvou a půl milionech lidí, kteří pravidelně kouří. Co je velmi zásadní je, že nám narůstá počet dětí, které kouří a máme velký problém u mladistvých. Co je ještě více alarmující, je situace u drogových závislostí, kde v tuto chvíli máme někde kolem 45 tisíc prokázaných drogově závislých a z nich velká většina patří mezi tzv. problémové drogově závislé. Co je ještě horší, že nám skutečně křivka narůstá u dětí a mladistvých. A musíme si přiznat, že statistiky, které máme k dispozici, jsou většinou pouhým odhadem té skutečnosti, tak jak je.
Proto jsem přesvědčený, že jestli se něčím máme zabývat podstatně více do hloubky, tak je to právě protidrogová prevence. A tady v této souvislosti mě mrzí, že z původního návrhu zákona, o kterém tady už mluvil kolega Leoš Heger i paní poslankyně Marková, nakonec vypadlo zřízení státního fondu integrované protidrogové prevence. Za klub KDU-ČSL chci říct, že nám nejde o to, jestli fond bude existovat jako takový. To nepovažuji za až tak zásadní. A dokonce si dokážu představit i určitá rizika, které se vznikem tohoto fondu mohou vzniknout. Ale za zásadní považuji to, abychom dokázali správně koordinovat protidrogovou prevenci a dokázali sehnat odpovídající množství finančních prostředků na tuto prevenci.
A tady bych chtěl vyzvat jak pana ministra, tak vládu, aby se tímto problémem intenzivně zabývala a předpokládám alespoň sám za sebe - budu velmi plédovat, abychom tuto diskusi vedli ve výboru pro zdravotnictví, protože tohle je praktická věc, na kterou upozorňují odborníci v oboru. Zejména adiktologové a oni upozorňují i na to, že ve vládním návrhu zákona dochází k rozvolnění koordinační činnosti. A víme z řady okresů, z řady krajů, že už dnes protidrogová prevence není na odpovídající úrovni.
Tady bych si možná neodpustil pár čísel. Podle posledního sčítání adiktologických služeb v roce 2012 nám chybí nízkoprahový program typu nízkoprahového centra ve 21 okresech. Lékařská ambulance pro léčbu závislostí ve 37 okresech, substituční léčba v 25 okresech a speciální doléčovací program v 61 okresech. Detoxifikační lůžka pak v 55 okresech a ve dvou krajích. Tyto čísla jenom dokládají to, že prevencí drogově závislých, zejména u mladistvých je potřeba se velmi intenzivně zabývat. Podobná situace je se závislostí nebo s problematikou alkoholismu, kde také, a to už tady také zaznělo a není potřeba opakovat čísla, patříme na ta nelichotivá první místa v rámci EU. A tak, jak mohu říci sám za sebe, vždycky mě mrzí, když vidím někoho dospělého, který je závislý na alkoholu. Je to mnohdy hrozivý pohled, ale o to více mě mrzí, pokud vidím dítě nebo mladistvého, které už má výrazný problém se spotřebou alkoholu.
Proto bych chtěl závěrem říct, že poslanecký klub KDU-ČSL vítá vládní návrh, ale vítá i ten poslanecký návrh zákona. Chci se přimluvit za to, abychom oba tyto návrhy propustili do druhého čtení. A velmi intenzivně a zvlášť o tom vládním návrhu jednali v rámci výborů, kterým bude přidělen. Předpokládám, že garančním výborem se stane výbor pro zdravotnictví.
A pokud se týká zmiňovaných financí. Tady bych se skutečně přimlouval za to, aby se tímto problémem zabývala vláda ve spolupráci s příslušnými orgány protidrogové prevence. A hledali jednak dostatečnou výši finančních prostředků a také jejich efektivní využití.
Závěrem mi dovolte vyjádřit přání, abychom v této - pro mě velmi důležité problematice, odhodili ideologie, odhodili i některé své osobní antipatie a dokázali naší veřejnosti, že nám na zdraví naší populace záleží.
