dovolte mi, abych se tímto přihlásil formálně k pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 3151, který podávám společně s mojí váženou kolegyní Klárou Kocmanovou. My jsme ten pozměňovací návrh velmi obšírně odůvodnili v písemné podobě, takže vás rozhodně nebudu tady zdržovat celým tím zdůvodněním.
Nicméně alespoň krátce shrnu ty základní důvody, proč tento pozměňovací návrh podáváme. Možná ještě krátce reakci na velmi ctěného, váženého kolegu Krále. Já bych se jenom zmínil o tom, že myslím že nelze dávat rovnítko mezi tím, jestli nějakým způsobem regulujeme počet větrných parků nebo fotovoltaik. A pak si také myslím, že názory nás, jednotlivých poslanců, na tuto oblast asi úplně neznáte. To znamená říkat, že jestli tady dneska nějakým způsobem chceme zasáhnout do procesu výběru hlubinného úložiště, tak ještě nemůžete znát naši pozici směrem k tomu, jak se má stát chovat právě k tomu, jak bude ochraňovat krajinu před větrnými parky nebo fotovoltaikami.
Ano, zaznělo to tady. Já konkrétně jsem z Vysočiny. My na Vysočině samozřejmě i tuto oblast velmi intenzivně řešíme. My třeba jako krajské zastupitelstvo máme prozatím poměrně regulativní usnesení směrem k dalšímu rozvoji právě větrných parků. Ale nechceme se stavět v době, kdy bojujeme o jakoukoliv alternativu v naší energetice, nechceme bránit rozvoji větrných elektráren ani fotovoltaik, ale rozhodně chceme zachovat krajinný ráz Vysočiny, protože už mimo jiné byl velmi postižen kůrovcovou kalamitou.
To znamená budeme o tom samozřejmě na úrovni kraje i na úrovni obcí jednat. A až sem přijde ta předloha, o které vy hovoříte, nebo v těch dalších jednáních, tak my zcela jistě budeme bránit tu krajinu i v tomto smyslu. A nyní již k tomu odůvodnění, proč podáváme pozměňovací návrh, který vy nazýváte vetem obcí, my to tak nenazýváme, my to nazýváme souhlasem obcí. Můžeme se tady teď přít o právních záležitostech, o tom, jak je to vnímáno.
Nicméně já jsem přesvědčený o tom - a je to také o mně známo, že Česká republika musí být i v budoucnosti postavena v tom energetickém mixu významným způsobem na jaderné energii. To znamená my rozhodně nechceme bourat myšlenku a povinnost České republiky zajistit nakládání s vyhořelým palivem, ale také s dalším jaderným odpadem. Protože všichni víme, že se to týká třeba i zdravotnictví a některých dalších provozů. Neprodukujeme ten jaderný odpad pouze v jaderných elektrárnách.
To znamená my respektujeme to, že musíme vymyslet způsob, jak to dělat. My jsme se dlouhodobě, protože já se v tom procesu pohybuji osm let minimálně v našem kraji. Já nejsem úplně ztotožněn s myšlenkou, že hlubinné úložiště je tou jedinou možností. Nicméně respektuji, že v tuto chvíli v rámci Evropy jsme nějaký efektivnější způsob zatím nenalezli. To znamená my musíme jít nějakou cestou a v tuto chvíli tou cestou je hledání finální lokality pro hlubinné úložiště.
To, v čem asi nejsme úplně zajedno, je, jaký je dopad na ty obce, a to nejenom při tom vlastním budování hlubinného úložiště, ale už ve fázi těch průzkumných prací. A tady je možná jádro toho sporu. Zaznělo tady - role zprávy úložišť jaderného odpadu nebo radioaktivního odpadu v České republice, v těch minulých deseti letech bohužel nebyla šťastná. Já nechci rozebírat ty detaily. O něčem tady mluvil kolega Kučera, o některém tady mluvili jiní kolegové.
Ale bohužel důvěra obcí v tuto organizaci byla tak obrovským způsobem narušena, že se jejich další vlastně činění v této oblasti a nabytí té důvěry vůči státu bude hledat velmi těžko. Já vím, že pan ministr a vláda udělali v tomto směru kroky. Musím říct, že nové vedení SÚRO se chová už minimálně z části jiným způsobem a doufám, že ta kultivace těch vztahů s těmi dotčenými obcemi bude probíhat dále a bude čím dál lepší. Nicméně ta historická zkušenost v těch obcích je. A nejenom v těch samosprávách, ale i v těch samotných občanech.
Pak je potřeba si také říci, že ono to není tak úplně známo, ale SÚRO o tom má vyvěšené na svých webových stránkách, že už ty samotné průzkumné práce se nebudou dotýkat nějakého mikroregionu na, já nevím, rozloze tří kilometrů, ale samo SÚRO píše, že ty průzkumné práce se mohou týkat území až dvacet pět kilometrů vzdáleného. Takže když to vezmu třeba na jednu konkrétní lokalitu Hrádek, tak se můžeme posunout až ke krajskému městu Jihlavě. To znamená mluvit tady o tom, že ty zásahy v těch průzkumných částech nebo v těch průzkumných pracích budou minimálně, že se to těch obcí nedotkne, to prostě není pravda.
Z tohoto důvodu já jsem přesvědčený o tom, že ten takzvaný finský model, který od počátku dává šanci obcím do toho procesu promlouvat, a na jehož konci je potom jejich souhlas nebo nesouhlas, že je lepší cestou, než direktivní rozhodnutí, což je ta druhá cesta, kterou v tuto chvíli vláda prosazuje, můžeme se tady přít, tady nikdo nedokáže bezpečně říci, která ta cesta povede ke stabilnějšímu a rychlejšímu řešení. Ale tvrdit tady, že pokud nepůjde o to jasné rozhodnutí státních orgánů nebo parlamentu, takže pokud půjdeme na tu cestu souhlasu obcí, takže tím dáváme stopku hlubinnému úložišti, já osobně jsem přesvědčen, že to není úplně fér. Dejme těm obcím šanci, vraťme jim to důvěru ve stát.
A já věřím tomu, že - a tady velmi souhlasím s kolegou Králem, pojďme změnit tu další související legislativu, dejme těm obcím větší naději v to, že pokud tam budou na svém území všechny ty průzkumné práce, ať ty předběžné nebo potom budování té konfirmační laboratoře a těch dalších souvisejících provozů a té infrastruktury, protože samozřejmě taková stavba se neobejde nejenom bez dopravní infrastruktury, ale bude muset být také zajištěno ubytování pro ty budující dělníky nebo pro ty techniky, ale také potom pro ty pracovníky, to znamená obrovský zásah do toho území, tak pokud by stát našel mnohem lepší podmínky pro ty obce už v průběhu toho výběru té finální lokality, tak jsem přesvědčený, že nakonec tu lokalitu najdeme a že najdeme stabilní řešení, tak jak se to kdysi podařilo ohledně budování Jaderné elektrárny v Temelíně. A že to nakonec ten souhlas obcí, že spíše přispěje k tomu, abychom k tomu finálnímu rozhodnutí přispěli.
Znovu opakuji, je to věc názorová, chápu, že zřejmě většinová vůle v této Sněmovně je jiná, ale byl bych velmi rád, kdybychom v tuto chvíli nedělali generální stanovisko o tom, které z těch řešení je lepší. Dotčené obce, vy si můžete říct, že je to několik tisíc, možná desítek tisíc občanů, a oproti tomu je veřejný zájem 10 milionů obyvatel. Ano, vždycky nakonec zvítězí nějaký obecný, veřejný zájem. Ale nemůžeme občanům v dotčených lokalitách, a nejsou to jenom ty na Vysočině, je to i lokalita v Jihočeském kraji a v Plzeňském kraji, nemůžeme jim brát právo se k tomu vyjádřit.
A musíme, a to si myslím, že je úkol nás politiků, vrátit občanům důvěru ve státní orgány, což, a já oceňuji pana ministra za dvě věci, za prvé, že šel do přípravy tohoto poměrně kontroverzního a složitého zákona, jeho předchůdci k tomu odvahu nenašli, anebo možná to nebylo jenom o odvaze, a pak také oceňuji to, že vláda přistoupila ke změnám v SÚRAO a že skutečně jsou zde náznaky, že chování tohoto orgánu, o kterém tady mluvil kolega Král, že bude v těch dalších etapách už na úplně jiné úrovni a že proces výběru finální lokality dovedeme do bezpečného konce.
Děkuji vám za pozornost.
