Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k projednávané novele zákona o nemocenském pojištění, který nově zavádí institut tzv. dlouhodobého ošetřovného. Jak zde zaznělo již v průběhu prvního a druhého čtení, KDU-ČSL jednoznačně tento návrh podporuje od počátku a to platí i pro závěrečné hlasování. Pokud se týká pozměňovacích návrhů, nepodpoříme omezení okruhu osob, které mohou požádat o ošetřovatelské volno. Naopak jsme připraveni podpořit pozměňovací návrh kolegyně Nohavové, která dává možnost zaměstnavateli odmítnout poskytnutí dlouhodobého ošetřovatelského volna pouze ze závažných provozních důvodů.
Chtěl bych vás také požádat, abyste podpořili můj pozměňovací návrh, který jsem podal společně s kolegyní Gabrielou Peckovou, který zkracuje povinnost sedmidenní hospitalizace na tři dny. Už zde o tom mluvili tady kolegové. Já jsem přesvědčen o tom, že my jsme jako lékaři schopni během dvou až tří dnů natolik posoudit zdravotní stav pacienta, abychom fundovaně rozhodli o tom, zda je jeho stav dlouhodobě nepříznivý a opravňuje k přiznání institutu dlouhodobého ošetřovného. Protahovat tuto dobu na sedm dní považuji z mnoha ohledů za nezodpovědné rozhodnutí. V prvé řadě to může ohrozit samotného pacienta. Také už zde o tom hovořila kolegyně Pecková a pan kolega Kostřica. Zaznělo zde, že pacient může být ohrožen tzv. nozokomiálními infekcemi. Je potřeba si uvědomit, že to jsou jedny z nejzávažnějších infekcí, které na interních, ale i dalších odděleních bují a pacienty ohrožují. A my bychom měli, a teď mluvím o medicínském hledisku, tato rizika minimalizovat. Existuje také psychosociální ohrožení pacientů, kteří v podstatě nepotřebují nemocniční péči, a přesto je tam dovezeme, abychom dospěli k tomu přiznání institutu dlouhodobého ošetřovného. I toto považuji za nezodpovědné. A také zde už hovořila kolegyně Pecková, je tady i ohrožení samotného zdravotnického systému.
Ve druhém čtení jsem tady hovořil o personální krizi v našich nemocnicích a ptal jsem se paní ministryně, zda konzultovala zavedení sedmidenní povinné hospitalizace s odbornými společnostmi a s asociací nemocnic. Nevím, zda paní ministryně využila toho času mezi druhým a třetím čtením a jestli se tu informaci dozvíme. Předpokládal jsem, že se ji dozvíme na začátku dnešního projednávání. V každém případě jsem využil možnosti mezi druhým a třetím čtením a konzultoval jsem tuto situaci s Českou internistickou společností a dostal jsem k dispozici dopis, který adresovali interní lékaři panu ministrovi, který se sice přímo netýká tohoto zákona, ale týká se krize interních oddělení v naší republice. A dovolte mi, abych jenom část toho dopisu vám zde dneska přečetl: Interna a interní oddělení jsou páteří českého zdravotnictví stejně jako ve většině zemí světa. A jsou to právě interní chirurgická a gynekologicko-porodnická oddělení, na kterých leží největší tíha nepřetržité akutní lůžkové péče o nemocné 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Samozřejmě nechceme vůbec podceňovat význam dalších oborů, bez kterých by nebylo možné poskytovat kvalitní péči a se kterými musíme úzce spolupracovat. Ale právě s ohledem na úlohu interny se kritická situace na interních odděleních velmi rychle odrazí v celém českém zdravotním systému.
Jistě v naší zemi je někdo zodpovědný za fungování zdravotnictví a řešení není úkolem odborných společností. Přesto jako jedna z největších odborných společností považujeme za nezbytné upozornit na vážnost situace, kterou se pokusíme popsat a posléze navrhnout řešení...
A já už to nyní zkrátím a přečtu jenom ten první zásadní bod, který tady Česká internistická společnost píše: Personální krize na všech úrovních zdravotnických pracovníků vede v důsledku k omezení lůžkové kapacity a lůžkové péče. Chybějí kvalifikovaní lékaři, protože po dosažení kvalifikace, která jim umožňuje pracovat samostatně v soukromé ambulanci, z interních oddělení odcházejí za menším pracovním zatížením a lepším ohodnocením. K pokrytí služeb se tedy dramaticky porušuje nebo různě obchází zákoník práce. To se tiše toleruje i ze strany kontrolních institucí, protože jinak by nemocnice zkolabovaly ihned. V důsledku dlouhodobého a prohlubujícího se nedostatku sester je lůžková kapacita v nemocnicích významně omezena, protože nemá kdo pacienty ošetřovat. Platí to zvláště na interním oddělení, kde je práce z nejnáročnějších. Mnohá lůžková zařízení jsou v uvozovkách dočasně uzavírána. Kvůli chybění personálu a navíc i nedostatečnému odsunu z akutních lůžek na lůžka následné péče vzniká problém nedostatku lůžek...
Jsem tedy přesvědčen, že pokud nechceme způsobit totální kolaps našich interních oddělení, ale týká se to i dalších oddělení, např. neurologických, pak vás chci požádat, abyste podpořili zkrácení té povinné hospitalizace ze sedmi na tři dny. Opravdu to považuji za dostatečné. Nijak to nezvýší možnost zneužití tohoto institutu a naše zdravotnictví to alespoň nedostane do další krize. Děkuji vám za pozornost.
