Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Během prvního čtení státního rozpočtu pro rok 2019 jsem zde hovořil o připomínkách, které se týkaly makroekonomických parametrů, tedy výše deficitu, ale vyjádřil jsem se i k některým strukturálním připomínkám. Tomu už se chci v tomto čtení vyhnout a rád bych se zaměřil na pozměňovací návrhy, které jsme připravili v rámci druhého čtení.
Začnu tím, který jsem prezentoval už na výboru pro sociální politiku, a byla tam o něm poměrně široká diskuse. Nakonec hlasování dopadlo neutrálně, to znamená nebyl schválen. Navazuji už na vystoupení paní kolegyně Pavly Golasowské, se kterou jsme ty zmíněné pozměňovací návrhy prezentovali právě na výboru pro sociální politiku a týkají se kapitoly 313 MPSV a tím problémem, který v něm chceme řešit, je nedofinancování sociálních služeb pro rok 2019.
Jak jsem zde zmínil již v prvním čtení, tak při zpracování návrhu státního rozpočtu pro rok 2019 bylo požadováno ze strany krajů i ze strany poskytovatelů částka 17,2 miliardy korun. Poté po diskusích s MPSV a s Ministerstvem financí vznikl nějaký kompromis. Nicméně ta částka, která je v návrhu státního rozpočtu ve výši 15,52 miliardy korun, je nedostatečná. A skutečně pokud si rozebereme ty jednotlivé požadavky, které tam jsou, tak nám chybí částka 800 milionů korun. Já bych krátce shrnul, kde jsme přišli k těm 800 milionů korun, což ale není výmysl ani můj ani kolegyně Golasowské či některých dalších poslanců, kteří tady dneska na toto téma budou vystupovat, ale je to skutečně z propočtů jednak krajů a jednak asociace poskytovatelů.
Tím zásadním problémem je jednak otázka personálu. Víme, že se v oblasti sociálních služeb, ale podobně i ve zdravotnictví, potýkáme s nedostatkem kvalifikovaného personálu a zejména v sociálních službách jedním z těch hlavních důvodů jsou nízké mzdy pracovníků v sociálních službách, a to i přes ta navýšení, ke kterým došlo v uplynulých letech. Já oceňuji to, že vláda po poměrně složitých jednáních nakonec z původně navržených 5 % tarifního navýšení přistoupila na navýšení 7 %. Nicméně státní rozpočet už s tímto navýšením nepočítá. Ten počítal pouze s těmi 5 %. Takže to je jedna část chybějících finančních prostředků na sociální služby.
Tím druhým problémem je, že nám končí podpora do některých oblastí z evropských strukturálních fondů. A v sociální oblasti se to týká zejména projektů a programů sociální prevence. Tam chybí zhruba 137 milionů korun, které pokud nebudou dofinancovány z národních zdrojů, tak hrozí, že budeme muset omezit některé významné projekty v rámci sociální prevence. A myslím si, že tady nemusím zdůrazňovat, že sociální prevence je velmi důležitou součástí sociálních služeb a ty negativní důsledky bychom pocítili nakonec všichni.
Pak je tady problém, který se také moc nediskutuje, ale se kterým se budeme muset nejenom v roce 2019, ale i v těch následujících letech vyrovnat, a to je reforma psychiatrické péče. Ta nám zasahuje jak do rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, tak i do rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, a okrajově i do některých dalších částí rozpočtů. I zde nám končí podpora některých individuálních projektů, nebo některých projektů, které byly financované z evropských strukturálních fondů. A také zde musíme najít národní zdroje na to, aby tolik očekávaná a potřebná reforma psychiatrické péče mohla dále probíhat a dále pokračovat.
Takže suma sumárum: všechny tyhle důvody, o kterých jsem hovořil, dávají tu minimální částku k dofinancování ve výši 800 milionů korun.
Na výboru pro sociální politiku jsme hovořili o tom, kde na to vzít. To je vždycky ten zásadní problém. Předložili jsme do výboru tři varianty, které se pohybovaly pouze v rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí. Ty samé předkládám i dnes tady ve druhém čtení. Ale protože jsem diskutoval v rámci ostatních politických klubů a skutečně hledáme cestu k tomu, abychom těch 800 milionů do rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí na sociální služby našli, tak jsem připravil ještě další dvě varianty, které částečně hledají v rozpočtu kapitoly 313 MPSV a částečně jsou hrazeny z jiných zdrojů v rámci státního rozpočtu. Pevně věřím, že se i v rámci potom jednání rozpočtového výboru a následně v hlasování ve třetím čtení dokážeme postavit problému nedofinancování sociálních služeb skutečně čelem.
Možná bych se zmínil ještě o jedné věci, která tady chodí v kuloárech, zkusme to teď nechat, a když bude skutečně problém v průběhu roku, tak to nějakým způsobem dofinancujeme. Chci velmi požádat o to, abychom tento krok nedělali, abychom nespoléhali na dofinancovávání speciálně sociálních služeb v průběhu roku. Už to tady také zaznělo, zažili jsme to v roce 2012, ale zažívali jsme to i v některých jiných letech. Je to postup, který přináší velkou nejistotu pro poskytovatele, zvláště ty menší poskytovatele sociálních služeb. A pokud oni nedokážou svým zaměstnancům garantovat, že pro ně budou mít uplatnění po celý rok, tak je nasnadě, že tito zaměstnanci budou odcházet. Dnes na trhu práce mají možnosti kam odejít a kvalifikovaný sociální pracovník se uplatní na trhu práce velmi dobře.
Takže tolik k prvnímu pozměňovacímu návrhu nebo k souboru pozměňovacích návrhů. Tímto se k němu ještě znovu přihlašuji. Je to číslo sněmovního dokumentu 1091.
Dále bych se chtěl přihlásit k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který se týká kapitoly Ministerstva zdravotnictví. Je to sněmovní dokument pod číslem 1092 a věcně se týká velmi důležité problematiky, a tou je financování primární prevence nemocí. Nechci tady dlouho o tom hovořit, ale primární prevence nemocí je jedním z bolavých míst české zdravotnické politiky. My se hodně soustřeďujeme na financování akutní a chronické péče, což je samozřejmě v pořádku a také je to od obyvatel České republiky očekáváno. Ale co tím dosáhneme? Dosáhneme tím to, že se naši občané cítí, pokud se týká péče o jejich zdravotní stav, bezpečně, a to je samozřejmě naprosto v pořádku. Bohužel ale nejsme schopni tímto postupem zlepšit kvalitativní parametry zdraví české populace.
My jsme od roku 1990 dokázali prodloužit střední délku života o více než osm let v průměru pro obě pohlaví. Ale pokud se týká kvalitativního parametru, který ukazuje, jak jsme na tom se zdravím v české populaci, a tím je tzv. délka života ve zdraví, tak tam jsme od roku 1990 postoupili pouze asi o rok půl. Takže my oproti např. severským státům, které se primární prevenci nemocí věnují už více než 25 let, tak jsme v tomto směru nedokázali skoro nic. To znamená, pokud my rezignujeme na primární prevenci - a v posledních věcech jsme se skutečně této oblasti ani z hlediska finanční alokace, ani ze strany aktivity Ministerstva zdravotnictví i dalších institucí, pokud se k tomu nevrátíme a nepostavíme se tomu čelem, tak skutečně s kvalitativní stránkou zdraví české populace nic neuděláme.
Já chápu, že investovat do primární prevence je běh na dlouhou trať, nicméně pokud k tomu jednou nepřistoupíme opravdu s velkým zaujetím, tak svým dětem nikdy nepřipravíme lepší zdraví, lepší kvalitu jejich zdraví ve středním a vyšším věku.
Takže zde jsem připravil pozměňovací návrh, který navyšuje program primární prevence o 20 mil. korun a je tam zase navrženo, z jakých zdrojů to bude financováno.
A třetí pozměňovací návrh, ke kterému bych se rád přihlásil, je číslo sněmovního dokumentu 1094... (domluva s poslankyní Vostrou) Děkuji za korekci paní zpravodajce, já pak ještě uvedu ta čísla sněmovních dokumentů na pravou míru. Moc děkuji.
Takže tímto se chci přihlásit ke sněmovnímu dokumentu pod číslem 1904, jak mě správně upozornila paní zpravodajka, který se týká dofinancování paliativní a hospicové péče. Ministerstvo zdravotnictví má zřízen program reprodukce majetku, který se zabývá právě podporou paliativní a hospicové péče. Je to program 13.510, (?) nicméně alokace v tomto programu je v tuto chvíli navržena pro rok 2019 pouze ve výši 12,5 mil. korun. Tato částka je jednoznačně velmi nedostatečná. Já si nedělám ambice, že jsme schopni v tuto chvíli najít nějakou vysokou částku na podporu paliativní a hospicové péče, tzn. na investiční výdaje. Ale už jenom proto, abychom si uvědomili, jak důležitá je tato oblast, navrhuji navýšení tohoto programu o 10 mil. korun. Opět je tam variantně navrženo financování z různých typů zdrojů.
Takže abych to na závěr shrnul a děkuji paní zpravodajce ještě jednou za upozornění, přihlašuji se ke třem pozměňovacím návrhům. Ten první, který se týká dofinancování sociálních služeb, je číslo sněmovního dokumentu 1901, to je to správné číslo. Ten druhý, který se týká kapitoly Ministerstva zdravotnictví a je k dofinancování primární prevence, je pod číslem 1902. A ten třetí týkající se dofinancování hospicové a paliativní péče je pod číslem sněmovního dokumentu 1904.
Děkuji vám za pozornost a věřím, že i za podporu ve třetím čtení. Děkuji.
