Dovolte mi, abych vám představil novelu zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, kterou jsme předložili jako poslanecký návrh. Bylo to společně s kolegy Janem Bartoškem a Jaroslavem Zavadilem. Novelu jsme od počátku připravovali v úzké spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením. A to na jaře a v létě roku 2016. Chtěl bych se v úvodu zmínit o záměru této novely, tak jak byla původně, a následně vám představím verzi, kterou schválila Poslanecká sněmovna. Chci na úvod jenom připomenout, že v ČR žije více než 1 milion obyvatel se zdravotním postižením, z takto postižených asi 900 tisíc spadá do působnosti tohoto zákona. A zejména z hlediska dostupnosti kompenzačních pomůcek je pro ně tento zákon velmi důležitý. Je potřeba samozřejmě uvést, že ne všichni zdravotně postižení příspěvky tyto na kompenzační pomůcky čerpají.
Zásadní ambicí této novely zákona bylo a je zlepšení přístupu zdravotně postižených k potřebným kompenzačním pomůckám, tady zdůrazňuji, jedná se o pomůcky, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Tyto pomůcky jsou pro většinu zdravotně handicapovaných velmi důležité pro jejich běžný život, ale také pro jejich integraci do pracovního a společenského života.
Je známým faktem, že se přístup k těmto kompenzačním pomůckám výrazně zhoršil v letech změn legislativních, mezi lety 2010 až 2012. A tehdy proběhla i celá řada změn podzákonných norem. Bylo to v době ekonomické krize, byla restrikce, asi v té době to mělo nějaké opodstatnění, byť si myslím, že zrovna do problematiky zdravotně postižených se příliš sahat nemělo.
Je dobré připomenout, že v té době došlo k podstatnému zúžení sortimentu pomůcek, na které je možné čerpat příspěvek.
A dotklo se to nejvíce těch postižených, kteří mají smyslové postižení. Tam se u některých ten sortiment pomůcek, na které je možné čerpat příspěvky, snížil až na polovinu. Významně se také snížily, nebo změnily indikace pro poskytnutí příspěvku. Celkově pak došlo k propadu meziročně o 1 mld. Kč v poskytování příspěvku na tyto kompenzační pomůcky. Stojí zato také připomenout, že dávky, které jsou poskytované na základě tohoto zákona, mají odlišný charakter než jiné dávky. Tady kromě příspěvku na mobilitu, což je klasická peněžní dávka, jsou tyto dávky vázány na pořízení konkrétní zdravotní pomůcky pro handicapovaného. Tato pomůcka musí mít jednoznačnou zdravotní indikaci a je zde povinná 10% účast žadatele.
V té původní verzi naší novely jsme navrhovali celý okruh změn. Po složité legislativní cestě, která trvala víc než rok, je výsledná podoba zákona mnohem úspornější, po řadě jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí v průběhu legislativního procesu byly některé původně navržené změny buď zcela vypuštěny, a nebo upraveny. Jsem ale přesvědčen, že k některým z nich se bude muset v dalším období Poslanecká sněmovna a Senát vrátit. Mezi ty, o kterých si myslím, že si to jednoznačně zaslouží, je záměr rozšířit okruh diagnóz, na které se zákon vztahuje, o tři velmi závažné stavy, které nyní v zákoně nejsou, ale dle logiky konstrukce zákona by tam patřit měly.
Kompromisní řešení bylo také přijato u některých dalších původně navržených ustanovení, přesto jsem přesvědčen, že novela i v této podobě bude pro zdravotně postižené přínosem a dovoluji si vás zdvořile požádat o její podporu. Připomínám, že Poslanecká sněmovna jej schválila velkou většinou napříč poslaneckými kluby. Ze 134 přítomných poslanců ve 3. čtení bylo pro přijetí zákona 129.
Nyní ke konkrétním změnám, které novela přináší. Zmíním jenom ty nejdůležitější. Zaprvé – zvýšení příspěvku na mobilitu ze 400 na 550 Kč měsíčně. Zadruhé – snížení limitu ceny pomůcky, který odlišuje režim stanovení výše příspěvku. Limit se zde snižuje z 24 000 na 10 000 Kč. Možná to trošičku vysvětlím. U pomůcek, které jsou pod tímto limitem, probíhá testování příjmů a osob společně posuzovaných, u pomůcek nad tímto limitem se příjmy netestují. Zjednodušeně řečeno, na ty drahé pomůcky existuje automaticky nárok, pokud je přiznána zdravotní indikace, a ty takzvaně levnější, které jsou pod tím dnes platným limitem 24 000, testování přímo neprobíhá.
Zde je třeba říci, že stávající úprava výrazně diskriminuje ty zdravotně postižené, kteří potřebují pomůcky, které jsou cenově pod dosud platnou hranicí 24 000 Kč. Tady zde zejména o handicapované se smyslovými poruchami, jejichž pomůcky jsou většinově pod 24 000. Ale přitom potřebují takových pomůcek za rok více, nebo během určitého období více. Zmíním některé – diktafon, hlasové popisovače, elektronické orientační pomůcky atd. Tady nastává pak často nerovná situace, že osoba zdravotně postižená, která si našla zaměstnání, na příspěvek na nutnou kompenzační pomůcku často nárok nemá, protože v testu příjmů se již dostane nad zákonem stanovenou hranici. Zatímco pokud by zůstala doma, tak ten nárok mít bude.
Jistě se shodneme na tom, že je pro mnohé zdravotně postižené tento stav demotivující a měli bychom mít všichni zájem na tom, aby se co nejvíce zdravotně postižených dostalo zpět do zaměstnání a co nejvíce i do společenského dění. Vznikly zde obavy některých, že se radikálně zvýší náklady na čerpání této dávky. Já tyto obavy považuji za liché, protože je zde stále nutné posouzení zdravotní indikace pro poskytnutí příspěvku na tu konkrétní pomůcku. A je zde také povinná spoluúčast žadatele.
Zatřetí – při stanovení individuální spoluúčasti žadatele již nově nebudou posuzovány celkové sociální a majetkové poměry, což pro řadu rodin byl parametr velmi ponižující. Začtvrté – dochází k poměrně zásadní změně u příspěvku na motorové vozidlo, zejména v postupu přiznání té dávky, kdy je výše příspěvku nově odstupňována dle příjmů žadatele a osob společně posuzovaných. Přičemž se stanovuje jako nejvyšší možný příspěvek 200 000 Kč.
Byli jsme opakovaně dotazováni, naposledy i na vašem výboru, proč došlo k řešení ve formě parametrického stanovení výše příspěvků dle příjmů žadatele a osob společně posuzovaných. Musím říci, že k tomuto návrhu jsme dospěli poměrně bolestně. Těch konzultací s Ministerstvem práce a sociálních věcí byla celá řada, stejně jako s pacientskými organizacemi. Tady najít nějaké ideální řešení není úplně jednoduché. Nakonec jsme se shodli na tomto systému řešení, protože jsme chtěli reagovat na problémy, které známe z praxe, kdy při stávajícím legislativním stavu dochází k celé řadě kontroverzních situací, které byly zapřičiněny rozdílným subjektivním vyhodnocením některých kritérií.
Myslíme si, že parametrizace vztažená ke koeficientům příjmů by měla přiznání konkrétní výše příspěvku na motorové vozidlo pro konkrétního žadatele zprůhlednit a měla by být více objektivní. Je zde na druhé straně riziko v tom, že v případě vysoké inflace může po čase dojít k nutnosti novelizace tohoto ustanovení.
Zapáté – zkracuje se doba pro opětovnou žádost na pořízení motorového vozidla z 10 na 7 let. Tady bych připomenul, že řada žadatelů za strany handicapovaných si nepořizuje nový automobil, hlavně z finančních důvodů. Po čase se pak již mnohdy automobil stává poruchový, přičemž právě spolehlivost automobilu je pro handicapované velmi důležitá.
Zašesté – došlo k některým terminologickým změnám. Např. u schodišťových plošin. A zasedmé – zákon, nebo návrh zákona obsahuje i některé další úpravy. Zde bych vás odkázal na podkladový materiál k senátnímu tisku č. 166.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, výsledná podoba novely zákona č. 329/2011 sb. je kompromisním řešením. Sama novela zcela jistě neřeší všechny problémy, které v současné době naše zdravotně postižené trápí. Rozhodně má ale ambici zlepšit jejich situaci a možnost jejich integrace do společnosti včetně zaměstnání. Dovoluji si vás tedy zdvořile požádat o podporu této novely zákona.
Děkuji vám za pozornost
