Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, rozprava byla přerušena v části mého vystoupení. Vždycky je to trošku hendikep začínat znovu v polovině vystoupení, nicméně se budu snažit již neopakovat všechny peripetie, které provázejí novelu zákona o dávkách v hmotné nouzi.
Jenom bych shrnul postoj můj a mých kolegů k dnes projednávané novele, tedy sněmovnímu tisku 89. Ještě se znovu vyjádřím k pozměňovacím návrhům svým.
Pokud se týká našeho postoje, povinná aplikace poukázek dávek na živobytí podle dostupných informací nesnížila zneužívání této dávky a bohužel velmi ztrpčila život řadě zranitelných skupin obyvatel. Ať už jsou to lidé s nejvyšším stupněm invalidity, lidé pečující o osobu blízkou, senioři, lidé s vyšším stupněm příspěvku na péči, ale také lidé, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních či v pobytových sociálních službách. (Hluk v sále je veliký. Velmi špatná slyšitelnost.)
Ambicí mou a skupiny předkladatelů v uvozovkách konkurenčního návrhu 99 bylo najít soubor výjimek osob, které jsou skutečně tímto nejvíce postiženi a jinak systém povinných poukázek v rozmezí 35 až 65 % zachovat. Bohužel diskuse, která byla následně v odborné veřejnosti, na výboru pro sociální politiku, i zde na plénu, konzultace s pracovníky úřadů práce, konzultace s pracovníky pobytových sociálních služeb, ale také například s psychiatrickými léčebnami ukázaly, že vytaxovat ten soubor výjimek je velmi obtížný úkol. Také se ukázalo, že i tady ve Sněmovně je několik skupin poslanců, kteří vidí ten systém výjimek různě, a tak se ukázalo, že najít zde politickou shodu na tom, které výjimky skutečně schválit, je obtížný úkol.
Právě z tohoto důvodu jsme nakonec společně s kolegou Sklenákem, respektive každý zvlášť, ale ve stejném duchu, podali pozměňovací návrh, který už jsem tady představoval. Je to ten pozměňovací návrh F4 a dále pozměňovací návrh A1 kolegy Sklenáka, který vrací novelu zákona o hmotné nouzi před poslední novelizaci, tedy před účinnost od 1. 12. 2017. Já si uvědomuji, že to není úplně ideální stav, nicméně to považuji za nejčistší řešení právě proto, že ať se uchýlíme k jakémukoliv výčtu výjimek, tak vždycky tady hrozí, že na některou zranitelnou skupinu osob zapomeneme.
Proto já za sebe upřednostňuji a chci vás požádat o podporu pozměňovacího návrhu F4 společně s pozměňovacím návrhem A1 kolegy Sklenáka, abychom vrátili stav před poslední novelizaci. A chci zde zdůraznit to, co se občas v médiích trošičku plete, že to neznamená, že úřady práce nemohou skupině osob, u které mají podezření na zneužívání dávky na živobytí v uvedeném rozmezí 35 až 65 %, dávky nařídit ve formě poukázek. To je potřeba, aby zde zaznělo, protože to mnohdy je dáváno do opačného kontextu.
Pokud bychom šli po hlasovací proceduře, tak skutečně by se prvně měl hlasovat pozměňovací návrh F4 a F1, a já pevně doufám, že najde vaši podporu. Pokud by se tak nestalo, bude se v hlasovací proceduře postupovat dále. A tady se tedy zmíním o svých dalších pozměňovacích návrzích. F1 to je výjimka pro osoby, které pečují o osobu, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém až čtvrtém stupni a osoby pečující o osobu mladší deseti let od prvního stupně. Tohle je jednoznačně velmi ohrožená skupina a asi si málokdo dokáže představit, nebo doufám, že si to dokážeme představit, jak je obtížné pro osoby, které 24 hodin denně pečují o osobu blízkou, aby někde objížděly obchody a snažili se tam uplatnit poukázky. A myslím si, že je to i velmi nedůstojné.
Dalším pozměňovacím návrhem, který by se měl hlasovat, je pozměňovací návrh F2, což je výjimka pro osoby, kdy jsou zde příjemci příspěvku na péči ve středně těžké až úplné závislosti. Myslím si, že to zdůvodnění platí úplně stejně jako pro výjimku pro osoby pod bodem F1.
A poslední pozměňovací návrh, který vám chci představit, je pozměňovací návrh F3, který přináší výjimku pro osoby s přiznanou invaliditou třetího stupně a seniory nad 70 let.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já pevně věřím, že při hlasování o pozměňovacích návrzích vezmete v úvahu, že dávky v hmotné nouzi, v tomto konkrétním případě dávky na živobytí, by měly účinně pomáhat lidem, kteří se dostali do velmi svízelné životní situace. A nemá cenu zde diskutovat, jestli si za to mohou sami, nebo nemohou. Toto by měl být první a zásadní úkol státu. Měli bychom nastavit roli státu tak, aby byl primárně starostlivým, ale i přísným rodičem. Rozhodně to pak ale neznamená, že by stát měl rezignovat na kontrolu, aby nedocházelo ke zneužívání jakýchkoliv dávek, to znamená nejenom dávky na živobytí. Pokud ale tyto role otočíme, pak se pomoc potřebným stává diskriminační a velmi nevlídnou, a to by naopak úkol státu být neměl. Řeknu to lidově, stát by neměl být prvně drábem a teprve potom starostlivým rodičem.
Poslanecký klub KDU-ČSL se k tomuto problému vyjadřoval opakovaně a také se mu velmi intenzivně věnoval, což dokládá jak podání vlastního poslaneckého návrhu, který jsem zmiňoval, je to sněmovní tisk 99, tak i sada zmíněných pozměňovacích návrhů.
Znovu chci zdůraznit, že naší ambicí není politicky soupeřit s předkladatelkami sněmovního tisku 89, který tady dnes projednáváme, ale naším cílem je najít kompromis a narovnat stávající nevyhovující stav. A stejnou ambici mají i naši senátoři, kteří jsou připraveni dle toho, jak dopadne jednání zde v Poslanecké sněmovně, podat příslušné pozměňovací návrhy při jednání v Senátu. Za sebe pak pevně doufám, že dokážeme najít nakonec takové řešení, které pomůže těm, kteří jsou současným systémem povinných poukázek postiženi. A ještě bych chtěl požádat paní ministryni Maláčovou, zda by mohla potom krátce v diskusi k tomuto sněmovnímu tisku vystoupit, protože na výboru pro sociální politiku Ministerstvo práce a sociálních věcí také po velmi dlouhé diskusi vyjádřilo doporučení k hlasování o pozměňovacím návrhu F4 a A1, tudíž vrátit se před tu poslední novelizaci. A bylo by velmi dobře, kdyby se tady k tomu paní ministryně přihlásila i na plénu.
A chci ještě zdůraznit, že tomuto pozměňovacímu návrhu vyjadřují podporu právě i zástupci pracovníků sociálních služeb, pracovníků zdravotnických zařízení a také Úřad veřejného ochránce práv. Paní ombudsmanka vystoupila na výboru pro sociální politiku a prezentovala tam, že těch podnětů, které dostala právě k těm povinným poukázkám, bylo několik desítek.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás chci požádat o moudré rozhodnutí při hlasování o pozměňovacích návrzích, protože si myslím, že to je věc, kdy jednáme o té nejchudší skupině obyvatel této země. A myslím si skutečně, že je potřeba, abychom k nim byli vlídní i přísní zároveň.
