Tedy předsedající, omlouvám se. Vážené dámy a pánové, já už jsem k tomuto tématu vystupoval v prvním čtení. Měl jsem tady celkem takový jako sáhodlouhý projev ohledně toho, jakým způsobem se ovládá veřejné mínění, jakým způsobem se dosahuje nějaké mediální manipulace. Já se k tomu opět vrátím, použiji k tomu současnou situaci těsně před prezidentskými volbami a zmíním tady i ty debaty v jednotlivých televizích, jak v České televizi, tak na Primě. Jak to zapadá do toho schématu, které jsem tady zmínil. Dále tady zmíním to, že i v době internetu a digitálních technologií a sociálních sítí je televize jako médium nesmírně důležitá, protože toto médium má ve svém domově každý občan naší republiky a používá ho jako jakousi formu zábavy a relaxace, takže je to pak ideální způsob, jakým způsobem promluvit k většině populace.
A ještě je to kombinováno tím, že nějaká ta komplexnost, vnímání mluveného slova a obrazu působí na člověka daleko více než pouze mluvené slovo nebo text. Využití tohoto média je obzvlášť důležité v demokratických společnostech, kde probíhají demokratické svobodné volby a nabývá tady toto médium velké důležitosti už proto, jak jsem tady zmínil, že dokáže ovlivňovat maximálně názory a myšlenky velké části obyvatelstva.
Já si myslím, že na základě těchto vlastností je televizní médium i v současné době, bych řekl první mocností s rozhodujícím vlivem na společenské a politické dění u nás i ve světě. Samozřejmě ono je to trochu oslabováno vlivem internetu a digitálních technologií a sociálních sítí, kde se zatím objevují i myšlenky pro ten hlavní myšlenkový narativ kontroverzní. Já se pak zmíním o tom, jakým způsobem se bude vyvíjet pravděpodobně nějaká regulace i tohoto média, které zatím ještě umožňuje nějakou tu svobodnou diskusi. Takže jakým způsobem média vytváří veřejné mínění?
Prvním stupněm je, že ti, co ovlivňují veřejné mínění na základě analýzy dostupných informací, vytvoří přesné schéma veřejného mínění, které povede k prosazení jejich zájmů, například volby jimi prosazovaného prezidenta. Takto vytvořené veřejné mínění je pak všemi pro ně dostupnými mediálními prostředky šířeno, aby bylo přijato co největším počtem obyvatel, aby si tito mysleli, že jednali či hlasovali ne dle záměru tvůrců veřejného mínění, ale dle svého svobodného rozhodnutí. Jaké používají média manipulativní mediální techniky? Tak podívejme se na to prizmatem té poslední prezidentské debaty v České televizi a pojďme si tyto metody zopakovat.
Tak za prvé, agenda-setting, neboli nastolování agendy, kdy tisíckrát opakovaná lež stává se pravdou, zmínila to tady paní poslankyně Maříková, která hovořila přede mnou. Například je to tento narativ: Tento prezidentský kandidát je nejlepší, protože tři tečky. A je lepší než předchozí, protože tři tečky. To znamená, že mainstreamová média v jeden okamžik připraví takzvané sousto či návnadu a tuto informaci opakovaně omílají dokola, aby oslovení občané nevnímali negativně jiné informace, které se vztahují k protlačované osobě.
Za druhé, metoda mediální inscenace událostí. Mediální příběhy jsou záměrně vytvářeny a zinscenovány až teatralizovány tak, aby byly divácky působivější. Podstatné je, že podávaná informace má zajímavý příběh a tím pádem se publiku líbí a natolik nezáleží na tom, nakolik manipuluje nebo ovlivňuje diváky. Vzpomeňme proslavenou minutu ticha za nepřítomného politika.
Za třetí, metoda falešné stopy. V diskusích se jedná o odvedení pozornosti od meritu věci k nesouvisejícímu tématu. Má tedy odvést pozornost od věcí, které nemáte vidět nebo na ně má být co nejrychleji zapomenuto tím, že se předhodí divákům jiné téma, které je chytlavé, jednoduché k uchopení a pochopení širokou veřejností. Například nepříjemné informace týkající se podporovaného subjektu jsou sice zmíněny, ale bagatelizovány a překryty jeho pozitivními vlastnostmi a schopnostmi, u oponentů je prováděn pravý opak.
Metoda čtvrtá, ta je obzvlášť zajímavá a účinná, metoda zničit krtka. Ignorací či dehonestací nositelů nevhodných názorů a případně jejich myšlenek, aby se staly nedůvěryhodnými pro širokou veřejnost. Takto jsme viděli v debatě, vzpomeňme, skákání do řeči, dávání více časového prostoru protěžovaným exponentům, oponentům jsou pokládány otázky, na které je možno těžko odpovědět, nebo ať oponent odpoví jakkoli, tak je to vždy špatně a komentátor to zdůrazní, komentátor zdůrazňuje, že oponent se mýlí a nemůže mít pravdu. Podporovaný subjekt je těchto problémů ušetřen.
Za páté, metoda nálepkování. Termíny, které všichni dobře známe. Tyto termíny jsou: dotyčné vyjádření je lživé, nekorektní, rasistické, homofobní, xenofobní, populistické, dezinformační, proruské, pročínské, strašíte lidi, šíříte poplašnou zprávu, šíříte dezinformace - a jsou jimi počastováni nositelé nevhodných názorů.
Vážení kolegové, nepřipadá vám výše popsaný popis tvorby veřejného mínění poněkud povědomý i v zrcadle televizních debat současné prezidentské předvolební kampaně? Zatím stále platí, že ta ideová skupina, která myšlenkově souzní s médii hlavního proudu, má zaručenu převahu v souboji myšlenek a tím i v politickém boji, který střet těchto idejí generuje. Ano, tento zákon má omezit závislost na Parlamentu České republiky, protože jsou zde ještě stále zastoupeny politické síly, které mohou jedinou správnou pravdu erodovat a narušit, v Senátu České republiky jsou tyto síly v současné v době marginální. Nelze pochybovat o tom, že salámovou metodou, říkají tomu step by step, krok za krokem, s plnou podporou Evropské unie, bude pokračovat snaha o totální ovládnutí mediálního prostoru nejenom televizního vysílání a rozhlasového jedinou správnou, dovolím si říct, progresivistickou pravdou a ideologií nejenom v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, jak bylo zmíněno, ale i v oblasti digitálních médií, a to prostřednictvím boje proti dezinformacím, falešným zprávám a nenávistným projevům. Bohužel tomuto trendu nahrává i možnost poměrně jednoduše technicky hromadně kontrolovat v uvozovkách nezávadnost informací prostřednictvím systému umělé inteligence.
Ještě bych doplnil několik informací ohledně dezinformátorů. Myslím si, že boj proti dezinformacím je velmi nebezpečná věc, která omezí kreativitu a nápaditost naší populace. Zmínil bych namátkou několik dezinformátorů: Mikuláš Koperník, dehonestován církví, zemřel v zapomnění. Giordano Bruno, upálen církví pro kacířství, obhajoval heliocentrismus v kosmologické teorii o nekonečnosti vesmíru. Ignác Filip Semmelweis, známý bojovník proti horečce omladnic, dehonestován kolegy, zemřel v psychiatrické léčebně. Profesor Petr Drulák propuštěn ze zaměstnání. Profesor Roman Prymula zatím nepotrestán.
Děkuji vám za pozornost.
