Když vám dvou a půl letý syn řekne, že chce druhého tatínka (protože jeden je na hraní evidentně málo, když je doma o víkendu a to jen někdy), když vás drží za krk a nechce pustit z domu nebo s brekem ráno zjistí, že jsem zase pryč, nelze než se nad tím hluboce zamyslet. A to mám pětiměsíční dceru a samozřejmě skvělou manželku.
Dalšími důvody k zamyšlení byla nevděčnost práce politika. Každý vás může beztrestně urážet, lhát o vás a překrucovat vaše slova. To,co děláte, se nedá vysvětlit v pár vteřinách,které dostanete v televizi. V novinách vám prostor dají, jen když chtějí (popř. dovolí majitel či významný inzerent). Spoustu práce není vidět a nejde prezentovat, takže ani příliš osvětlit. O milosti či nemilosti veřejnosti může rozhodnout jedna z kontextu vytržená či překroucená věta. Skutečné i domnělé chyby jsou okamžitě trestány. Ztratíte soukromí, mnoho lidí začne závidět, např. peníze. Když jim vysvětlím,že neberu dva platy, ale poslance dělám zdarma, většinou tomu nechtějí uvěřit a nechápou to, a pomlouvat vás. Nestěžuji si, popisuji fakta, která k funkci patří. Nejsou ale příjemná a tak si často říkám, zda mi to stojí za to.
Ve svém projevu při zvolení předsedou v roce 2010 (jak to letí) jsem řekl, že s Lidovou stranou nejsou spojena jenom jména politiků, ale i intelektuálů.
Namátkou Vladimír Justl, Pavel Tigrid, Pavel Pecháček. Poslední dva byli novináři spjati úzce s bojem proti totalitě. Ať už v ČSL, nebo později v emigraci. Z nich si musíme brát příklad a dávat je za příklad jiným. Učme se od nich, že nemůžeme dávat náš neúspěch za vinu médiím. Berme média taková, jaká jsou.
A braňme princip svobody slova, protože svoboda slova je důležitějším pilířem demokracie, než parlament. Ten jsme měli i za totality, ale bez svobody slova nám byl k ničemu.
Beru média jaká jsou, ale vždy mě zaráží, když tzv. seriózní nebo veřejnoprávní média zveřejní pitomost, nebo přímo lež.
Jestliže v ČT24 cca dva roky po mém zvolení v mém medailonku řeknou,že jsem pracoval jako řezník, tak museli čerpat z bulváru (psali to v roce 2010 např. v Blesku a Aktuálně) nikoli z mého veřejně dostupného životopisu. U veřejnoprávního média to znamená buď jednoznačnou nekompetentnost a neprofesionální práci se zdroji, nebo snahu o účelovou dehonestaci. Podobně ČRo slovy redaktora Leschtiny kategoricky řekne, že v Semilech máme koalici s KSČM, a ještě nás za tuto lživou konstrukci veřejně a veřejnoprávně peskuje. Když se ozvu, napíšou, že měli špatné informace...
Vrcholem je ovšem zatím znalec mého chorobopisu a neurolog světového významu redaktor Pečinka. K němu se v sobotu přidala stále se bulvarizující MfDnes. Napsala, cituji: „Bělobrádek svou další kandidaturu zvažoval, mimo jiné i ze zdravotních důvodů, trpí roztroušenou sklerózou. Včera se rozhodl, že chce vést lidovce dál“. (red)
Lze to označit za jednoznačnou účelovou lež. Jak jinak, když jsem den předtím na tiskové konferenci živě přenášené televizí řekl: „Zcela kategoricky popírám všechny lži a pomluvy o tom, že by to byla otázka mého zdravotního stavu. Tato celá záležitost má především rovinu rodinnou, toho, jak málo času mám na svoji rodinu.“
Nemyslím si,že v MfDnes dělají takoví pitomci, aby se na TV nepodívali, nebo nepřečetli zprávu ČTK. Nota bene, idnes.cz (J. Kopecký), kde informovali přesně. Co obsahuje tato zpráva tak důležitého,že jí ztrácím čas? Útok na můj zdravotní stav a vkládá jako tvrzení do mých myšlenek něco, co tam nebylo a není, co jsem dementoval! Je to hanebnost.
Asi jako kdyby napsal Árijský boj,že jsem o tom mimo jiné uvažoval proto, že jsem židovského původu. Protože jsem Žid. Tato absurdní věta v sobě skrývá stejně hnusnou konstrukci. Je nemocný, tedy mrzák, méněcenný, tedy na to nemá...tedy, je to Žid, je rasově méněcenný, tak dá rozum, že by toho měl nechat, je-li uvědomělý, protože smradlavý Žid, to přeci nemůže zastat. To dá árijský rozum. Klasická diskriminace...
Na druhou stranu mě takové věci vždy motivují. Po počátečním naštvání to vezmu jako výzvu. Dokázat všem těm duševním gigantům a spindoktorům,že mě opět podcenili. To, že se v příkrých odsudcích a názorech na mou roli v čele KDU-ČSL v roce 2010 zmýlili, přiznali zatím dva komentátoři. Vážím si jich.
Umění přiznat chybu svědčí o charakteru. Stejně jako u těch, kteří ji nikdy nepřiznají a chtít po nich omluvu nebo snad sebereflexi je zbytečné. Tak pěkně svátky a více motivace. Nakonec budu muset kandidovat na předsedu opakovaně. Abych opět dokázal, že pravda a fakta zvítězí nad lží a neprofesionalitou.
