KDU - ČSL - politická prostitutka?
Dobrý den, často se říká o Vaší straně KDU - ČSL, že je politickou prostitutkou, že jde do vlády s každým a jde jí v podstatě jen o to, být ve vládě, i když nedůležitým ocáskem. Zatím vždy, když se KDU - ČSL dostala do parlamentu, tak byla ve vládě (jako "ocásek") a to jak ve vládě levicové pod vedením ČSSD, tak ve vládě pravicové pod vedením ODS. V podstatě před rokem 1989 byla jako strana lidová ve vládě jako ocásek v rámci koalice Národní fronty pod vedením KSČ. Co si o tom myslíte? Je Vaše strana politická prostitutka? Chystáte se do příští vlády pod vedením Andreje Babiše? Myslíte, že budete znova ministrem?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Ve své objektivitě zapomínáte na to, že lidovci nejdou s každým, což je oblíbená lež. Nikdy nejde s komunisty. Jednou to nepřímo zkusil M. Kalousek, a musel si proto založit TOP09 se svým maňáskem Karim, který je tak zdvořilý, jak o sobě říká, že lidovcům nadává do černoprdelníků a hovoří o tom, že by měl méně žrát a chlastat. Ó, jaká noblesa. Jediný, kdo jde s každým je ČSSD. Podívejte se na kraje. Zde vládne s ODS, lidovci, komunisty, s každým, kdo je po ruce. Co by autor hanopisu musel psát o ODS? Vždyť vládne s ČSSD na několika krajích, platí za lidi protiprávně poplatky, které vymyslel a prosazoval jejich ministr a je to v pořádku. Ale na lidovce je holt jiný metr, těm se neměří stejně. U lidovců promiskuita, u ODS hráz proti KSČM.
Národní fronta. Ano, lidovci v ní byli. A dokázali se s nerozejít. Nebýt podrazu V. Havla, J. Rumla a spol. dopadly by tenkrát volby jinak. Byli v NF jako téměř každý člověk, kdo za komunistů byl v odborech, organizovaně sportoval, nebo byl ve spolku. Táta je nestraník a byl taky NF, protože byl u myslivců, v ROH, u chovatelů a ČSTV. Máma pak u zahrádkářů a SČSP. Což se projevilo tím, že u nás byly děti z okolí Černobylu na ozdravném pobytu.
ČSL v době 1. republiky byla stabilizujícím prvkem tehdejší parlamentní demokracie. Mons. Jan Šrámek byl exilovým předsedou vlády. Chybně jsme analyzovali politickou situaci a přistoupili jsme na Košický vládní program. Stali jsme se tak součástí Národní fronty, což vedlo k omezení demokracie v poválečné ČSR. Stejně se zachovali národní socialisté (ČS. strana socialistická) nebo sociální demokracie, která byla dokonce v roce 1948 sloučena s KSČ. ČSSD má svého Fierlingera, my Plojhara. Ten byl v roce 1948 pro spolupráci s KSČ vyloučen z ČSL, ale byl násilně KSČ dosazen zpět. Máme své kolaboranty, ale máme také svoje hrdiny a mučedníky, kteří byli zavražděni nebo dlouhodobě vězněni a šikanováni (ze 46 poslanců v roce 1948: 10 emigrovalo, 12 bylo uvězněno, z toho 4 umučeni nebo popraveni - S. Broj, R. Sochorec, J. Plesl, A. Janáček). Jistě málokterý novinář pro návrat demokracie do republiky udělal tolik jako naši Pavel Tigrid nebo Pavel Pecháček, pozdější ředitel Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. Krev, utrpení, pot a odbojová práce tisíců lidovců jistě vykoupily členství strany v Národní frontě, která sdružovala všechny další politické strany a společenské organizace - odbory (ROH), sportovce (ČSTV), skauty (Pionýr, SSM), ale také myslivce, včelaře, dobrovolné hasiče, filatelisty, SČSP a VTS. Jen výjimečně někdo z tehdejších obyvatel v NF nebyl, jen ten má právo kritizovat.
Do ČSL chtěl vstoupit i Karel Kryl, kterému to raději, kvůli pokažení si budoucnosti, sami lidovci rozmluvili. Vždy jsme byli vlastenci, o čemž svědčí odboj a oběti v dobách nacismu a komunismu. Naším heslem bylo: Bůh, vlast, rodina! Po pádu nesvobody jsme se podíleli na znovuobnovení demokracie v republice. V letech 1990-2010 jsme nebyli ve čtyřech vládách, z toho v samostatné ČR ve třech (Zemanova, 1. Topolánkova a Fišerova). Snažili jsme se být sociálním svědomím středopravých vlád a zodpovědnými obránci konzervativních hodnot středolevých vlád. Ne vždy se nám to povedlo a máme podíl viny na chybách, jako byla nepovedená privatizace, při níž stát přišel o stovky miliard korun, nedotažené oddělení penzijního účtu od státního rozpočtu, nedostatečný tlak na vymahatelnost práva, nedotažení reformy zdravotnictví, chybějící zákon o státní službě, ale i chyby při vyjednávání přístupových podmínek před vstupem do EU. Chybou byla i účast ve 2. Topolánkově vládě, která byla závislá na přeběhlících a která díky zavedení rovné daňové sazby zrušila naši vlajkovou loď - společné zdanění manželů.
