Proto my kromě toho, že chceme lépe zaměřit finanční prostředky, které na inkluzi už jdou nyní, tak chceme navýšit finanční prostředky i na asistenty, a zároveň chceme, aby to bylo v rozpočtu školy, aby to nebylo tou formou, jako to děláme dnes, kdy děláme vlastně rozvojový program, kde posíláme škole peníze na asistenta, v lepším případě na celého, v horším případě na čtvrtku, a to je tak, že ten asistent samozřejmě má ty čtvrtky na různých školách a teď různě přebíhá a podobně.
Ale chceme to dát, aby ředitel jasně věděl, že tyto prostředky bude mít dlouhodobě ve svém rozpočtu, že to nebude zase jenom na rok a zase bude čekat, co s ním bude dál. Zcela jednoznačně musí být vytvořené prostředky i pro obce. My jsme připravily dva fondy. Já jen zrekapituluji, že v tom fondu, jak tady bylo řečeno, že to bude stát něco přes dvě miliardy. V tom fondu je připraveno 12 miliard. Neočekáváme, že bychom tedy neuspokojili přípravu tak, jak je zapotřebí. A proto je tam ta různá účinnost, to znamená od září 2016, z toho důvodu, abychom to všechno stihli připravit.
(...)
Já se dlouhodobě zabývám oblastí školství. Řeknu vám všem zcela otevřeně, že můžu dát ruku do ohně za to, že tato novela a přijetím této novely, že nenastane destrukce českého školství.
Naopak školství bylo zmítáno řadou nesmyslných změn. Toto jsou změny, které jsou k lepšímu, které jsou vítány drtivou většinou i pedagogické veřejnosti. Ano, má pravdu paní místopředsedkyně, je tam ta obava, pokud nebudou ty kroky následovat, tak ten zákon, samozřejmě, žádný zákon nebude fungovat, pokud nebude následovat podpora. A já jsem velmi rád, že tady v Senátu zaznívají právě hlasy, které chtějí podporovat školství a chtějí podporovat vzdělávání. A je to tak dobře, protože jestli chceme být konkurenceschopnou zemí, tak musíme podporovat školství. A musí to být priorita číslo jedna. Proto máme také tu strategii 2020, kdy po dlouhé době jsme pětadvacet různých dokumentů a strategií sloučili do jednoho jasného dokumentu, který nám říká, odkud jdeme, kam jdeme a kam chceme dojít. A mimochodem součástí tohoto dokumentu je i strategie vzdělávání nadaných žáků. Inkluze není jenom o tom, že se staráme o děti, které mají nějaký handicap, a mají tu smůlu, že nejsou na tom třeba zdravotně tak dobře, jako ostatní spolužáci. Ale také o tom, jak se starat a chovat k dětem s mimořádným nadáním. Řeknu vám opět jeden příběh.
Přišla za mnou rodina z Plzeňského kraje s dítětem, kterému bylo čtyři a tři čtvrtě roku. Náš systém nebyl schopen toto dítě z předškolního zařízení dostat do základní školy a připravit mu individuální plán, protože zákon na to nemyslel. To dítě bylo mimořádně nadané, inteligenční kvocient 150. Dopadlo to tak, že skvěle kreslil a po dvou, třech měsících přišel domů a začal kreslit takové ty "pajďuláky". Když se ho rodiče ptali, proč to dělá, říkal: Já chci zapadnout do té třídy. Takže my musíme vytvořit podmínky i pro nadané žáky, a to tak, aby mohli být se svými vrstevníky, protože sociálně jsou na úrovni jejich myšlení, inteligenční kvocient je na úrovni někde jinde, a my musíme vytvořit podmínky, kdy ta inkluze je oboustranná, obousměrná.
Další bod, který tady padl, individuální vzdělávání, tzv. domácí vzdělávání. Domácí vzdělávání na druhém stupni má samozřejmě celou řadu výhod, ale také celou řadu nevýhod. To bylo zmiňováno v Poslanecké sněmovně a vzhledem k tomu, že tam ta podpora byla tak padesát procent na padesát, tak jsme se dohodli, že kdo bude chtít z poslanců, tak že si připraví vlastní poslanecký návrh, aby kvůli tomu nespadl celý zákon. Já jsem chtěl upozornit, že již dnes je možno vzdělávat individuálně na druhém stupni, a to dvojím způsobem. Buď v běžné škole, že má individuální plán, anebo například i formou toho domácího vzdělávání, protože dnes to máme rozšířeno na 19 školách, a těchto 19 škol to tak zvané domácí vzdělávání může lépe ohlídat. Mám obavu a říkám, toto je spíš můj osobní pohled, pokud to pustíme do těch 4 100 základních škol, že tam může dojít k problémům, a to zneužití tohoto systému.
