Na jedné straně se v resortu školství škrtá a ministr Josef Dobeš si stěžuje, že jeho resort je na tom už teď finančně špatně. Naprosto jej chápu. Nicméně na straně druhé je to právě Josef Dobeš, který prostředky svého resortu plýtvá a vyhazuje je za nesmyslné projekty. V době, kdy se v rozpočtu školství otáčí doslova každá koruna totiž přichází bez řádné přípravy s návrhy, které místo toho, aby efektivně zvýšily úroveň školství, tak naopak vyvádí finanční prostředky do rukou soukromých firem a Dobeš svůj resort tímto způsobem plíživě privatizuje.
Místo na platy pedagogů a nepedagogických pracovníků škol, na kvalitní přípravu učitelů či kvalitní vybavení škol pomůckami rozhazuje ministr Josef Dobeš například za tyto projekty:
145 mil. Kč za podezřelé studie, zda jsou školy připraveny na testování a mají dostateční počet počítačů. To se dá udělat levněji rozesláním jednoho mailu a za ušetřené prostředky se tyto počítače mohli dokoupit tam, kde na školách chybí.
250 mil. Kč za studii na inkluzivní vzdělávání, kterých má ministerstvo plný šuplík, ale samotná práce v oblasti inkluze nyní na MŠMT stojí.
Stovky miliónů Kč na analýzu na slučování škol, přitom každý zřizovatel sám nejlépe ví, kterou školu musí zrušit či sloučit s jinou.
A nesmíme opomenout, že státní maturity v režii ministra Dobeše pak příjdou na 250 mil. Kč za každý školní rok.
Desítky či stovky milionů bude stát rovněž nový nápad ministra školství na tzv. malé maturity, tedy testování žáků 5. a 9. tříd základních škol. Jak už jsem se vyjádřil, tyto testy – pokud budou ministerstvem pojaty špatně, což není po zkušenostech se státní maturitou vyloučeno - znamenají ohrožení úrovně základních škol, s čímž mají zkušenosti například v USA, kde se látka, která není součástí testů, opomíjí. Testy samozřejmě můžou být určitým prostředkem ke zlepšení úrovně školství, ale neměl by to být hlavní cíl reformy školství.
Dobře zaplacení učitelé, kvalitní pomůcky a výuka, to je cesta k úspěchu, pane ministře. Pokud by tedy výše uvedené stamiliony šly přímo do škol namísto do nesmyslných projektů, byly by využity rozhodně mnohem lépe.
Kapitolou samou o sobě je neschopnost Josefa Dobeše čerpat peníze z fondů Evropské unie, kdy už jeho resort přišel o mnoho milionů a možná miliard korun.
Ministr Josef Dobeš si stále stěžuje, že jeho resort příjde o miliardy. Na druhé straně však miliardy, které mu v rozpočtu zbyly, vynakládá nehospodárně a neefektivně. S takovým přístupem se mezi dvacítku nejkonkurenceschopnějších zemí nikdy nedostaneme.
