Druhá, ale která mě zlobila možná trošičku víc, od pana kolegy Michálka. Vtip disidentů za minulého režimu a zejména Charty a dalších byl právě v tom, že to dělali na vlastní jméno, že ti lidé byli připraveni riskovat. Že ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byli lidé, kteří tam sami vstoupili a za každé, za každé, svoje sdělení nesli oni přímo odpovědnost a někteří tu odpovědnost také výrazně odseděli. Nebyli to žádní anonymové, nebyli to žádní práskači, byli to lidé, kteří byli ochotni se tam postavit na svůj obličej.