Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, musím začít tím, že tento sál pokládám za zcela nevhodný pro jednání Poslanecké sněmovny, to je opravdu něco tak zoufalého a jsem překvapen, že tady máme stále tendence svolávat schůze další a další, když to srovnáme s tím hlavním sálem, kde je alespoň něco slyšet, tak tady s těmi rouškami je to fakt téměř tragédie, docházení, všechno možné další. Takže prosím, šetřeme s těmi mimořádnými schůzemi, dokud nebude hlavní sál opraven, protože toto opravdu není sál, ve kterém se dá rozumně a smysluplně jednat.
Ale pojďme k zákonu o lobbování. Jedná se o takový jako zvláštní princip, kdy Ministerstvo spravedlnosti ještě podle mého názoru pod předchozími ministry sepíše nějaký návrh, do značné míry nepřijatelný pro všechny a pro všechno, vláda ho, já bych řekl, téměř v bezvědomí schválí, který neřeší vůbec to, co by řešit měl, a ty skutečné problémy, které jsou dneska ve veřejné moci, a to jsou zejména veřejné zakázky, otázky dotací a další, kde samozřejmě ta možnost ovlivňování a prosazování nějakých lobbistických zájmů je mnohem vyšší, mnohem zásadnější, tam si to sepíšou úředníci tak, aby se to jich pokud možno netýkalo, aby to na ně nemělo žádný dopad, a řekne se - jediná skupina, která má být sledována a má být vůči ní přísně postupováno, jsou politici všech spekter, to znamená zejména Poslanecká sněmovna a Senát, ale členové vlády, jejich náměstci a poradci a další vysocí představitelé výkonné moci.
Zvláštním způsobem, a k tomu se ještě dostanu, je z toho vyňat prezident republiky, a teď tady poběží zřejmě poměrně dramatické hlasování, jestli prezident republiky má být vložen do toho spektra těch, kteří mohou být lobbováni, respektive kteří musí podávat nějaké hlášení, což na jednu stranu jakoby dává velký a hluboký smysl, prezident republiky přece jenom má právo vetovat zákony i jiným způsobem do nich zasahovat, současně ale v okamžiku, kdy je zcela nezodpovědný, a to jsme se naučili u tohoto prezidenta, že je dokonce nezodpovědný za své výroky a že nám občas soudy říkají, že případnou odpovědnost za něj nese stát, tak vlastně nedává vůbec žádný smysl mu ukládat nějaké povinnosti tohoto charakteru za situace, kdy stejně není možné použít vůbec žádnou sankci.
A pak se to tedy dostane do ústavně-právního výboru, který se pokusí alespoň některé nejhorší nesmysly, které si do toho Ministerstvo spravedlnosti, respektive vláda jako celek zakomponovala a kdy skutečně na začátku ten zákon byl zákonem, jak zlikvidovat politickou konkurenci. O ničem jiném to nebylo, protože ta představa těch křížených hlášení, že jedno hlášení podává nějaký lobbista, a to já tady říkám zcela otevřeně, já nejsem vůbec nepřítelem lobbistů, já si myslím, že lobbisté jsou naprosto správná struktura, která všude na světě, a v České republice také, zprostředkovává kontakt politiky (politiků?) s těmi jednotlivými zájmovými skupinami, dodává informace, a jediné, čeho se ten politik musí vyvarovat, aby někoho poslouchal příliš intenzívně. Jediné, čeho se musí vyvarovat, aby se stal něčí loutkou, ale musí si vyposlechnout pokud možno všechny a pokud možno najít co nejspravedlivější řešení, nebo řešení, které - byly tady dokonce typy zákonů, o kterých jsem říkal, jestli na závěr toho zákona na nás budou naštváni všichni, konali jsme správně a spravedlivě, protože pak je jasné, že jsme našli řešení, které je vyvážené - vyvážené vůči všem a které nikomu příliš nestraní.
No, a pak se tady začne pod kuratelou pana předsedy Vondráčka, který se toho výrazně ujal, jakýmsi způsobem přepisovat zákon o lobbování, aby tedy nedošlo k tomu, že má být opravdu jenom způsobem, jak likvidovat politiky, kdy podá politik jiné hlášení, než o něm podá lobbista. Dejme tomu, že toto se podařilo jaksi opravit do podoby, která snad už nebude tak škodlivá vůči politikům, ale další vývoj necháváme tak trochu náhodě a projednáváme to o prázdninách, závěrečné hlasování, a tváříme se, že tím něčemu obrovsky pomůžeme. Já tvrdím, že tím ničemu obrovsky nepomůžeme. Je asi pravda, že pokud ten zákon dneska schválíme, tak nevytvoříme žádnou katastrofální situaci, to asi ne, ale současně očekávání, která v to kladou svolavatelé schůzí, ať už je to vládní hnutí ANO nebo kolegové od Pirátů, jak se situace v České republice dramaticky zlepší a jak se nám všechno zprůhlední, když budeme mít zákon o lobbingu, je podle mého velký naivismus a velký omyl. Potřebovali bychom úplně jiné zákony o lobbingu, pokud bychom se o nich bavili, potřebovali bychom zejména zprůhlednit tu výkonnou moc, a to v té části přímého rozhodování, nikoli při přípravě koncepčních předpisů, nikoliv při přípravě mezinárodních smluv a zákonů. Ale to nikoho nezajímá, respektive na to nikdo z opozice nemá kapacitu to napsat a vládní úředníci to samozřejmě nikdy nenapíšou, protože by se to v první řadě vztahovalo na ně.
Tak tolik jsem chtěl jenom trochu v obecnosti k tomu návrhu, o kterém já si myslím, že pokud bude schválen ve znění ústavně-právního výboru, tak skutečně neznamená nic úplně dramatického, budeme lobbisty obtěžovat tím, že jednou za čas musí podat nějaké hlášení, výhody, které jim za to dáváme jsou poměrně nízké, i když jsou tam i pozměňovací návrhy, které je do jisté míry rozšiřují, a někdo bude mít pocit, že si odškrtl ve svém diáři, že něco splnil pro transparentnost této země. Já jenom říkám, že to výsledné odškrtnutí vám vydrží tak do voleb, potom se zjistí, že to k ničemu není. Děkuji za pozornost.
