Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, dneska to bude asi takové dopoledne ústavně-právního výboru, jak to tak vidím, a jak už tady konstatoval pan předseda Sněmovny Radek Vondráček.
Jakkoliv jsem byl k minulým dvěma tiskům, řekněme, lehce kritický, přesto s nějakým pochopením proto, co je v nich obsaženo, tak k tomuto tisku jsem čistě jenom kritický. Pokládám za fatální chybu, že se jím pokoušíme vůbec zabývat, protože je to typické odškrtnutí si vládní priority, nacpané tam nějakými transparentními organizacemi a GRECO a podobnými skupinami transparentních teroristů, kteří ovlivňují vládu. A bez toho, aby bylo absolutně rozmyšleno, co se tím má uskutečnit, co je cílem, kde jsou problémy v České republice, a jestli ty navrhované mechanismy k řešení problému vůbec nějakým způsobem vedou. Napíšou si to vládní úředníci, jejichž jediným klíčovým zájmem je samozřejmě, aby se to jich netýkalo. A my tady v takové blahosklonné polobezvědomosti začneme schvalovat dramatickou regulaci nás samotných, aniž bychom o ní přemýšleli.
Já chápu věty pana předsedy Sněmovny, který říká, že samotné přijetí zákona o lobbingu nějakým způsobem zlepší nebo vylepší vnímání korupce v dané zemi. Ale jestli si opravdu někdo v této zemi myslí, že problémem je přijímání legislativy, že zásadní lobbing a zásadní problémy této země jsou v přijímání legislativy, tak mám pocit, že žije úplně v jiné zemi, než já. A ukazuje se to dnes a denně, všechny ty tajné schůzky se přece vůbec netýkají legislativy, ale týkají se toho, kdo bude vybírat vakcíny, kdo bude dostavovat to či ono. Ty veřejné zakázky jsou tím skutečným, skutečným problémem. Není to legislativa. Není to legislativní proces v Poslanecké sněmovně a v Senátu, který je dneska už tak transparentní, že nám ho může řada západních států naopak závidět.
K tomu pojetí, které nám bylo přineseno. Volí se ten nejzvrhlejší evropský model, který říká, bude tady nějaký lobbovaný, bude tady nějaký lobbista a vzájemně budou konfrontováni, kdo říká pravdu. Já říkám, že tento model je v rozporu s Ústavou České republiky. Jakýkoliv požadavek na jakéhokoli poslance nebo senátora, aby hlásil všechny kontakty, které s někým měl, je v rozporu s článkem 28 Ústavy České republiky, který jednoznačně stanoví: poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem. Toto je ustanovení, které samozřejmě žádný z těch vládních legislativců nikdy neotevřel, protože je Ústava nezajímá. O těch skupinách, které nás tady tlačí ke zdi už ani nemluvě. Ale toto je ustanovení, které do té Ústavy bylo v roce 1992 napsáno a bylo napsáno zcela záměrně, aby zákonodárný sbor měl ochranu před výkonnou mocí a mohl si získávat informace jiné, než které mu velkomyslně poskytne výkonná moc. Aby měl možnost se scházet a nemusel o tom nikdy nikomu nic hlásit. Nemusel vydávat svědectví dokonce ani před například orgány činnými v trestním řízení.
Mohl se scházet a mohl svobodně se pokoušet každý poslanec zjišťovat, co se v té zemi, co se v té výkonné moci děje. Na to se dneska úplně zapomnělo. Hrajeme si na to, že budeme navzájem lobbovaní, a lobbisté něco hlásit. Bude tady orgán výkonné moci, Úřad pro dohled nad politickými stranami, který to bude posuzovat a který bude říkat: Spáchali jste nebo nespáchali jste? Mně přijde, že pokud něco takového přijmeme, tak jsme se úplně zbláznili. Kdokoli z nás zvedne pro tento návrh zákona ruku, tak předpokládám, že tím sděluje, že tady v příští sněmovně už nechce sedět, protože podle tohohle se opravdu fungovat nedá. Opravdu fungovat nedá. A je to přímá cesta k tomu, jak kteréhokoli zákonodárce, ale kteréhokoliv zákonodárce absolutně zdiskreditovat.
Přijde skutečný zločinný lobbista - a já proti lobbistům fakt nic nemám, bylo to tady řečeno opakovaně. Myslím, že jsou to skupiny, které nám přinášejí nějaké informace. A záleží na nás, jak s těmi informacemi naložíme a jestli jich používáme k blahu všech nebo jestli se necháme ukecat pro nějaký dílčí partikulární zájem. To je pak už jenom naše chyba. Ale to, že nám ty informace nosí, je naprosto v pořádku. A naším cílem je vědět o těch věcech, pokud možno ze všech úhlů pohledu a pak se mezi nimi pokusit spravedlivě, spravedlivě rozhodnout a hledat, řekněme, to největší dobro nebo tu největší míru konsenzu. Ale pokud přistoupíme na to, že lobbista za námi přijde, já napíši nějakou zprávu, on napíše jinou, a mě začne obtěžovat státní úřad a říkat, jak to, že oni napsali něco jiného, každého zákonodárce takhle zdiskredituji. Každého zákonodárce takhle zdiskredituje. A nebude proti tomu obrany.
A mezi těmi, kteří se skutečně schází jako nesprávně a nechávají se lobbovat věcem, tak tam přijdou na začátku, odevzdají si navzájem dva papíry, které pošlou lobbovaný a lobbista na druhou stranu a bude všechno v pohodě. Je to úplný nesmysl to, co je nám předloženo v této podobě. Úplný nesmysl. Hlásit každý lobbistický kontakt. Já dobře, možná, že patřím k těm poslancům, kteří jsou ve veřejnosti lehce známější, ale myslím, že zdaleka ne tak jako třeba členové vlády nebo lidé jako Dominik Feri. Ráno, když jedu tramvají do práce nebo večer, když se vracím, dvakrát, třikrát za tu cestu mě někdo zastaví a něco mi řekne. Většinou jsou to jenom taková sdělení jako bojujte nebo konečně už sejměte tuto vládu. Ale někdy vám řeknou i něco jiného. Je to lobbistický kontakt? Je to přání toho občana. Přijdete-li na jakékoliv profesní sdružení, na jakékoliv profesní sdružení, projdu, osloví mě dvacet lidí.
Já půlku z těch lidí jsem možná někdy viděl, nepamatuji si, kdo jsou. Musel bych si v tu chvíli říkat o vizitky a něco mi sdělí. Mělo by se udělat to či ono. Je to lobbistický kontakt nebo to není lobbistický kontakt, v pojetí vládního návrhu zákona? Já se obávám, že je. Já se obávám, že je. Ale jenom říkám, že nejsem schopen nic takového hlásit, protože bych nedělal nic jiného, než hlásil. Jestli si tak Piráti chtějí dělat doma, pro mě za mě, ať si dělají. Já jsem řekl, že jestli budou podávat takto hlášení i o stycích v Poslanecké sněmovně, tak se s nimi přestanu stýkat.
Pochopili, že o stycích na pracovišti se takto hlášení podávat nedají. Ale ať si to každý dělá dobrovolně. Jenom odmítám, aby mně to přikázal zákon, abychom si to sami jako blázni schválili a ještě stanovili, že nad tím nedbá Poslanecká sněmovna nebo nějaký její orgán, ale že nad tím dbá Úřad pro dohled nad politickými stranami. Toto pokládám za úplný omyl, a proto jsem jako velmi nešťastný z toho, že si to tady pokoušíme v takové té takzvaně dobré víře - my vyhovíme tomu lidu, vy vyhovíme těm pár neziskovým organizacím, které na nás vytvářejí tlak, těm mezinárodním organizacím, GRECO a dalším. Oni nás druhý den pochválí v novinách a budeme si schvalovat věci, které jsou pro nás zcela nerealizovatelné, anebo, pokud by realizovatelné byly, tak tu práci tady fakt zničí a staneme se už jenom, jenom čistým přívažkem vlády, protože se nebudeme scházet pro jistotu vůbec s nikým a budeme jenom hlasovat, ano, máme důvěru ve vládě, nebo ne, nemáme důvěru ve vládě. Všechno, co nám předložíte, my schválíme. Já tohleto nepokládám za správné a dobré.
Pokládal bych za nejsprávnější, abychom vládní návrh zákona vládě vrátili k přepracování. Nemám chuť to přepisovat na ústavněprávním výboru. Přesto, co nám tady řekl předseda Poslanecké sněmovny, že má připraven nějaký komplexní návrh. A já jsem se samozřejmě do těch připomínek, které probíhaly a které směřovaly k panu předsedovi, připojil, pokoušel jsem se o svoje postoje do nich. Ale bude to spousta práce, na kterou nemáme čas, a kde si vůbec nejsem jist, že na konci budu mít výsledek, ze kterého budu schopen s poctivostí a s upřímností říct Poslanecké sněmovně: pro tohle už můžete, můžete hlasovat. Myslím, že by to měla přepracovat vláda. Nic se nestane, když nebudeme mít v tomto volebním období ten zákon. Tak bude holt v příštím. Slibuje se asi tak patnáct let. Myslím, že se svět ani nezhoršil, ani nezlepšil kvůli tomu, že nemáme zákon o lobbování. A ještě tak, jak nám tady nadefinoval předseda Sněmovny o lobbování v legislativním procesu. Mnohem zajímavější by bylo se zabývat lobbováním v tom výkonném procesu, v tom rozhodování, v tom zadávání zakázek, vypisování dotací a dalších věcí. Ale toho se samozřejmě vládní úředníci a zřejmě vláda jako celek výrazně bojí, tak do toho se zasahovat nebude. Legislativní proces je postižen jenom na úrovni vlády a jejích členů, případně jejích poradců. To zase za všechno mohou jenom ti politikové, to je typický projev myšlení skupin, které k tomuhle tlačí. Úředníci nikdy za nic nemohou, přestože všichni vědí, že je nejjednodušší přijít za úředníkem a tam si prosadit svůj partikulární zájem. Když to dojde až na tu vládu, tak už se tím nikdo nezabývá.
Mluví se tady o lobbistické stopě, za situace, kdy vláda sama nám přiznává, že některé návrhy zákonů není schopna sepsat, naposledy stavební zákon. A píše to pro ni ve spojenectví Hospodářská komora s nějakou advokátní kanceláří. Já to dokonce nepokládám za nic úplně špatného, ale - a teď vůbec nechci zabíhat do podrobností stavebního zákona - ale ten samotný fakt nasvědčuje, že ne vždy všechno se dá, ale zato všichni, kdo si nechají od někoho zpracovat návrh na změnu zákona, mají prokazovat nějakou lobbistickou stopu a kdo jim to vlastně zpracoval a co za to dostal nebo nedostal. Je to opravdu pochybené. Já se domnívám, že kdybychom měli jít cestou, a doufám, že mě teď dámy i pánové prominou, aby se vlk nažral a legislativní proces mohl pokračovat dál, tak řekněme, že bude existovat, a tak je to běžné v těch zemích, které skutečně nějakým způsobem fungují, že bude existovat nějaký registr lobbistů, který může být poměrně pak širší a otevřený a nebude probíhat nekonečná hádka o tom, jestli tam mají být ještě kraje a obce, nebo jestli tam mají být komory zřizované ze zákona, nebo komory zřízené jako veřejnoprávního charakteru a další a další. Řekněme, že existuje registr lobbistů, pak musíme říct, že registrace do takového registru lobbistů něco těm lobbistům přináší, například vstup tady do prostor našich a Senátu, možná vstup do nějakých databází, že jim to bude k něčemu dobré, protože jinak to nikdo dělat nebude, a že oni podávají případně zprávu o tom, jakými tématy se zabývají, potenciálně s kým se potkali a co se mu snažili podsunout, nebo jak to chcete říct, o čem se ho snažili informovat. To pokládám za jako maximálně možnou míru, pokud v zákoně budou jakékoliv pokusy o regulaci toho, co máme dělat my. Pokládal bych za naprosto fatální chybu, abychom pro to my hlasovali. Prostě máme tady dost zákonů o střetu zájmů, dost pravidel, která nám říkají, co smíme, co nesmíme dělat, kde smíme a nesmíme přijímat případné dary, platby, odměny, co všechno musíme hlásit. Tak já už fakt nechápu, proč bychom měli ještě hlásit, s kým se potkáváme a za jakým účelem se potkáváme.
Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k dopracování, protože se mi fakt nechce to přepisovat tady, na půdě ústavněprávního výboru a Poslanecké sněmovny. Pokud by takový návrh nebyl přijat, tak navrhuji, abychom alespoň prodloužili lhůtu u tohoto - tady u toho příštího já samozřejmě vystoupím i v souvislosti s ním - zákona o dvacet dnů, protože i to - nejsprávnější by bylo, aby přišla vláda s návrhem, který bude regulovat nejenom legislativní proces, ale i výkonný proces, bude regulovat i na úrovni minimálně krajů a některých větších obcí a bude regulovat zejména to, kde se skutečně ten tlak dneska objevuje a projevuje, a to je to vydávání veřejných peněz ve všech podobách včetně dotací, stanovování programů těch dotací a dalších věcí. To nejsme schopni vypracovat. A dále pak to musí být na mnohem širší vrstvu státních úředníků a i některých představitelů samosprávy. Pak by se ten zákon projednat dal. Pokud nám tady zůstane jenom tato minimalistická, řekněme legislativní verze, pak je jediná možnost ho výrazně omezit a nechat v něm tedy skutečně jenom registr lobbistů. Ale zase z něj vypadávají všichni ti, jejichž cílem není vůbec ovlivňovat právní předpisy přijímané Parlamentem, ale jejichž cílem je například ovlivňovat podzákonné předpisy, kde vás ujišťuji, že mnohdy zájem na tom, jak dopadne podzákonný předpis jednotlivých skupin se tam pohybujících, je možná ještě mnohem vyšší než na tom, jak dopadne zákon jako takový. Asi si všichni vzpomeneme na advokátní, případně exekutorské odměny z poloviny předminulého desetiletí.
Děkuji za pozornost. Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k přepracování. Pokud ne, abychom prodloužili lhůtu o dvacet dnů.
