V České republice totiž existují dva stupně registrace církví. Islám je u nás registrován v prvním stupni, který mu nepřináší žádné zajímavé výsady. Pokud by ale získal registraci ve druhém stupni a takzvaná zvláštní práva, muslimové by mohli vyučovat své náboženství na státních školách, nebo si zakládat školy vlastní. Na Ústecku se už například objevily snahy o prosazení povolení nošení šátků na školách.
Islámští duchovní, imámové, by pak také mohli začít působit v českých věznicích. To by ale přineslo nejedno bezpečností riziko. Vždyť jsou to právě vězení, kde velmi často dochází k „verbování“ nových Alláhových bojovníků. Vězni jsou často „odpadlíci“ společnosti a slyší na radikální řešení. Mají dostatek času na to, aby byli důkladně přesvědčeni o pravé víře a také vytrénováni v technikách vedení svaté války. Mnoho ortodoxních muslimských vůdců získalo nové radikální bojovníky právě ve věznicích.
Musíme si uvědomit, že pro Českou republiku vyvstávají stejné rizikové faktory, které se již objevily v okolních státech. Nejedná se jen o možné scénáře, je to realita. Jsem velmi rád, že se rýsuje řešení. Oslovil mě pan docent Martin Konvička, který mě požádal o podporu při prosazování změny zákona. Cílem návrhu je zpřísnit proces získání vyššího stupně registrace pro církve tím, že by se ke každé žádosti pro získání zvláštních práv muselo vyjádřit nejenom Ministerstvo vnitra, ale i zpravodajské služby jako BIS nebo Úřad pro zahraniční styky a informace. Ty by dávaly zprávu, že daná církev, její činnost a členové, neznamenají pro ČR a její občany bezpečnostní riziko. Podle mého názoru je to relevantní řešení, které může předejít řadě vypjatých situací. Jsem velmi rád, že poslanecký klub hnutí Úsvit vyslovil podporu tomuto návrhu.
Docent Konvička je hlavním představitelem iniciativy Islám v ČR nechceme (IVCRN), se kterou sympatizují tisíce občanů. Docent Konvička a IVCRN společně vytvořili petici proti uznání islámu jako plnohodnotné církve, kterou podepsalo více než deset tisíc lidí. Petice byla projednána na Petičním výboru Poslanecké sněmovny již v říjnu, ale doposud z jednání nevzešlo žádné řešení.
Jako člen Ústavně právního výboru samozřejmě respektuji právo každého z nás na svobodu náboženského vyznání, přesně tak, jak ji deklaruje Základní listina práv a svobod. Nicméně násilí na druhých je neomluvitelné a ani islám k tomu nikomu nesmí sloužit záminkou! Proto je právě teď čas přestat s řečmi a přitvrdit! Mimo jiné i prostřednictvím výše zmíněného zákona.
