Komunikace pilotů s řízením začíná ještě před nástupem pasažérů a končí po zastavení letadla na stojánce cílového letiště. Piloti musí dostat - povolení k letu, povolení ke spouštění motorů, k pojíždění na vzlet, povolení ke vzletu. Pak si řízení letového provozu předává letadlo v jednotlivých letových oblastech, kterými letadlo během letu prolétává. Zjednodušeně to znamená, že když letadlo přelétá hranice z jednoho státu do druhého, „řídící“ pilotům sdělí frekvenci dalšího stanoviště, kterou piloti nastaví na rádiu a na které se neprodleně ohlásí. Piloti oznámí volací znak, výšku a letový bod, na který letadlo letí. A dané stanoviště zprávu potvrdí! Pokud se pilotům volané stanoviště neozve (může se stát, že piloti špatně rozuměli nebo stanoviště neodpovídá), piloti zavolají znovu předešlé stanoviště a požádají o potvrzení frekvence. Kdyby se jim i tak nepodařilo spojit, ohlásí,že mají problémy se spojením.

Otázka je, proč tedy piloti indického Boeingu letěli dál bez ohlášení? Proč nekontaktovali předešlé stanoviště řízení a nepožádali o potvrzení správnosti frekvence? Může se stát, že dojde k poruše rádia.. Pokud by k poruše došlo, mají piloti možnost nastavit na odpovídači sekundárního radaru číselný kód, kterým oznámí řízení letového provozu, že mají poruchu na vysílačce. Piloti pak mají postupy pro ztrátu spojení. Proč nekontaktovali „řízení“ na nouzové frekvenci? Proč tedy letěl indický Boeing 33 minut bez spojení? Spousta otázek.. Pokud mu „Praha“ sdělila novou frekvenci, piloti ji museli potvrdit a těžko mohli spát, jak spekulují některé servery. Nebo ji piloti nepotvrdili a buď usnuli nebo je důvod jiný.

Když startují stíhači a ještě letadlo eskortují, není to sranda. Mají k tomu důvod. Co bylo důvodem tohoto incidentu, bude předmětem šetření.