Jak přitom mohou obchodní řetězce na potravinách vydělávat? Princip je jednoduchý: řetězce stlačí ceny českých dodavatelů co nejníže a své prodejní ceny nastaví co nejvyšší. Aby to tak fungovalo, využívají k tlaku vedle neobchodních nástrojů i nízké ceny dovážených potravin, jejichž výroba je subvencovaná ze státních rozpočtů jiných zemí. Při šikovném nastavení prodejních cen tak dokonce zrychlí i prodejnost dováženého zboží. Zboží z domácí produkce je pak v prodeji s vyšší cenou a pomalejší obrátkou (a někdy se i vrací zpět dodavatelům). Tak to u nás funguje už přes 20 let. Shrneme-li to: český trh ovládají bohaté zahraniční obchodní řetězce, na venkově máme chudé a slábnoucí zemědělce, kterým chybí prostředky na obnovu, údržbu a technologické inovace, na venkově ubývá pracovních příležitostí, spotřebitelé vydají za "levné" potraviny ze svých příjmů o třetinu více než lidé v sousedních zemích, jsme stále více závislí na dovozu potravin, vláda nereaguje a stále držící kormidlo ve stejném směru a ani evropské orgány nemající dost politické vůle (rozuměj zájmu a motivace) situaci řešit. Mrtvý bod. Opravdu nevídaný "úspěch" českého zapojení do jednotného evropského trhu! Člověk se jen ptá: to jsme skutečně chtěli?
Komu to prospívá, je jasné. Otázkou je co s tím dál udělat?!
Protože zemědělství a potravinářství jsou základem ekonomiky, myslím si, že je nutné, aby Vláda přestala přehlížet stanoviska odborné veřejnosti (profesních potravinářských a zemědělských komor), přehodnotila nesprávnou koncepci dalšího vývoje a konečně "otočila kormidlem" ve prospěch české republiky.
Margit Balaštíková
