27. 7. 2010
Součástí každoroční Letní filmové školy v Uherském Hradišti byly i panelové diskuse pořádané pod patronátem časopisu Respekt. Na jednu z nich, jejímž hlavním tématem byla problematika filmového pirátství a jeho dopadu na filmový průmysl a samotnou tvorbu, byli jako hosté přizváni i zástupci České pirátské strany.
Zatímco předseda Ivan Bartoš prosazoval liberální přístup k nakládání s autorskými díly, vedoucí zahraničního odboru Jakub Michálek se, kromě erudovaného výkladu autorského práva, vyznal ze své nenávisti k filmům a odsoudil úroveň dnešních kin, které namísto kulturního zážitku nabízejí úvodní dávku hlučného brainwashingu.
Dále diskutovali Petr Vítek, distributor filmů a jeden ze zakladatelů občanského sdružení ProAero, které provozuje kino Aero, a Jan Vitvar z pořadatele Respekt, který se nabídl k opozici. Debatu moderoval Jan Gregor (aka Tygr), redaktor kulturní rubriky časopisu Respekt.
Diskusi zahájilo krátké promítání scény Pirátů Karibiku, ve které guvernér pod záminkou boje proti pirátství suspendoval základní občanská práva a vyhlásil trest za pirátství – propadnutí hrdla. Při následující popravě pirátů, včetně malého hocha, se jejich duch přenesl do mohutné písně, při níž přítomným fanynkám Ivana Bartoše začaly téct slzy. Veřejnou produkcí Česká pirátská strana slavnostně porušila autorský zákon a dopustila se správního deliktu.
Piráti, původně vyděděnci společnosti, se díky populární sérii z Karibiku změnili v odvážné zastánce svobody. Jakub Michálek v úvodu zdůraznil, že pod pojem pirátství podřazují mediální korporace i stahování, které u nás zákon povoluje. Současný zákon totiž umožňuje efektivní distribuci děl, ve kterých nese odpovědnost jen ten, kdo dílo nahrává na server. Například v modelu Rapidshare jsou tak chráněni jak stahovači, tak provozovatelé serveru.
Kdy by se mělo sdílet?
Petr Vítek kritizoval francouzský zákon Hadopi, který stahovače a provozovatele kriminalizuje. Ivan Bartoš šel ještě dál, že podle České pirátské strany by neměl být postihován ani uploader. Tím se rozvinula debata, kdy by mělo být možné dílo legálně sdílet. Petr Vítek přednesl názor z pozice distributora, že po celoplošném televizním vysílání rozhodně nedávají jakékoliv zábrany šíření díla smysl.
Pirátům připadá takový přístup minimalistický, ale přesto oceňují pokrok od zastaralých regulí autorského práva, které byly přijaty pro svět bez Internetu. Stále se tím ale podle Jakuba Michálka nevyřeší problém, že za nekomerční sdílení posílají české soudy do vězení studenty a že autorské právo, jako téměř univerzálně porušované odvětví, lze používat pro zastrašování uživatelů Internetu nebo vydírání nepohodlných osob.
Za
typický způsob brainwashingu by mohla sloužit i strategie, jak pomluvit
lidi, kteří nekomerčně sdílí informace: Označili je za piráty, kteří
kradou cizí majetek. Jak ale pronikal kult Pirátů z Karibiku dále,
původní nálepka přestala působit, pirátství se vnímá často jako
dobrodružství, ve kterém zloději byly zpravidla královské lodě, které
drancovaly kolonizované země. Mediálním korporacím s úspěchem pirátů
nezbylo než
přenálepkovat piráty na pedofily.
Koho pirátství poškozuje?
Za klíčovou označil Ivan Bartoš otázku, zda filmové pirátství vůbec autory, herce, kina a filmové producenty, poškozuje. U herců a autorů lze otázku zodpovědět záporně rovnou, protože řada z nich přiznává, že jejich příjem na zisku producenta nezávisí.Moderátor diskuse Jan Gregor prosazoval názor, že pirátství poškozuje hlavně špatný film, protože za něj nikdo není ochoten zaplatit. Nízkou kvalitu filmu si totiž uživatel ověřil, když si ho stáhl. Při úvahách o poškozování producentů hraje někdy důležitější roli negativní kritika recenzentů. Divák z publika ukázal na příkladu filmu Wolverine, že i předem „upirátěné“ filmy, navíc s negativní kritikou, mohou být komerčně úspěšné.
Všichni diskutující se ale shodli, že by filmy neměly být uveřejňovány před premiérou, protože to nenarušuje právo majetkové, ale právo osobnostní, díky němuž autor rozhoduje o okamžiku a způsobu zveřejnění díla.
Ke konci se diskuse stočila k aktuálnímu vyjednávání dohody ACTA, která by měla zhoubné účinky na šíření informací Internetem s přímým dopadem na šíření autorských děl. Přítomní odsoudili dohodu ACTA jako snahu ovládnout Internet a publikum poděkovalo diskutujícím upřímným potleskem.
