Úvodní fázi dramatu se říká expozice, v případě Andreje Babiše a problematiky daní to byla volební kampaň hnutí ANO a první měsíce působení v politice po úspěšných volbách.

Toto období lze shrnout do několika (Babišových) základních tezí:

• zdědil jsem finanční správu v rozkladu
• „všeci kradli“
• budu to řídit jako firmu
• všechno dám do pořádku, budu řídit likviditu státu, zvýším výběr daní o 200 miliard korun
• v rozpočtu bude více peněz a konečně začneme investovat, postavíme „tie dálnice“…

Po uvedení do děje, které může být i idylické (velká část voličů Babišově rétorice podlehla) přichází v dramatu fáze kolize, kdy do děje vstupuje prvek rozporu či konfliktu, který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit. Babišova rétorika se velmi brzy dostala do konfliktu s fakty, jím navrhované rozpočty jsou rozhazovačné, nikoliv úsporné, investuje se méně než v minulosti a přes ekonomický růst trvají hluboké rozpočtové schodky. Ba co víc, nedaří se to hlavní: výběr daní. Spasitelská mise se zjevně nenaplňuje a prvním divákům pomalu začínají padat z očí růžové brýle. Naposledy starostům na sněmu Svazu měst a obcí, z nichž mnozí pochopili, že hlavní aktér své misi vůbec nerozumí, neodpovídá na otázky, mele totéž stále dokola až k sebezesměšnění. První vlaštovky toho, že by drama mohlo přejít do fáze krize, v tomto případě odhalení, že král je nahý.

Hlavní aktér je si tohoto nebezpečí vědom a proto sám vymýšlí, kterak přeskočit řazení děje a dostat se rovnou do fáze peripetie, obratu a možného řešení. Místo sebereflexe a uznání, že vyvolal falešné naděje, problém je mnohem složitější a zdaleka ne všichni jeho předchůdci byli jen neschopní hlupáci, stupňuje nenávistnou rétoriku a hledání viníků vlastního selhání. A dokonce nasazuje prvek výhrůžky a vydírání. „Jestli mi neschválíte elektronickou evidenci tržeb, budu muset zvýšit daně!“. Počáteční pozitivní slib se tak proměňuje v prvek potrestání viníků. „Vy za to budete moci, jestli Vám budu muset zvýšit daně“!

1. Každé drama (v tomto případě se silnými prvky tragikomedie) má svůj konec. V lepším případě v podobě katarze, kterou by představovala prohlédnutí úvodních iluzí a návrat k normální politice se všemi jejími nedostatky a klady, ovšem bez zápletek činících kozla zahradníkem (tj. jednoho z hlavních představitelů klientelismu minulosti nositelem očisty společnosti). Koncem dramatu však může být též katastrofa. Ta by se začala odvíjet, kdyby se Andreji Babišovi podařilo prostřednictvím svého mediálního impéria ovládnout kritické myšlení společnosti a ta by se bez ohledu na fakta vydala dlouhodobě vstříc budoucnosti v čele s tímto nahým, leč přesto mocným králem.

Jsme uprostřed děje a budoucnost je otevřená. Naštěstí nejsme jen diváky, nýbrž přímými aktéry a je jen na nás, jak se děj bude dále vyvíjet.

Martin Novotný
místopředseda strany
poslanec PČR
člen regionální rady
předseda oblastního sdružení