Dané opatření je už z principu možné hodnotit jako neobvyklé, nestandardní a snad i diskriminační. Je zřejmé, že díky své poloze a velikosti je Německo tranzitní zemí s bezkonkurenčně nejintenzivnější dopravou v EU. A z této významné mezinárodní dopravní intenzity vyplývají pro Německo samé náklady, na kterých se přímo dopravci nepodílejí a hradí je stát. Na druhou stranu má Německo také nejlepší a nejhustší síť služeb zejména pro nákladní automobily, tzv. Autohofy, které jsou naopak velmi ziskové. Řešení zvané internalizace externalit, tedy přenesení externích nákladů zpět na jejich původce, by však mělo spočívat v zavedení jiných (i v Německu již připravovaných) opatření typu mýtné poplatky, poplatky za použití komunikace apod.
Je třeba zdůraznit, že během tranzitu nedochází k tvorbě přidané hodnoty pro žádný německý podnikatelský subjekt, nýbrž výhradně pro subjekt z jiného členského státu, který optimalizuje svou cestu do místa dodání. Jiným případem by byla tzv. kabotáž, tedy situace, kdy by například český přepravce byl najat německým podnikatelským subjektem k přepravě zboží. Nicméně pouhý tranzit je zcela jiným případem a dotýká se navíc mnoha tisíců firem a vozidel. Z tohoto pohledu může být nové opatření hodnoceno též jako porušení principu volného pohybu služeb na jednotném vnitřním trhu. Navíc opatření se v praxi může reálně dotýkat pouze fyzicky hmatatelné přepravy nákladu; existuje pak zjevně nespravedlivá možnost arbitráže v případě služeb. Jen si představte situaci, že mezinárodní konzultant pojede přes Německo do Belgie. Jede tam se stejným podnikatelským záměrem, jako dopravce nákladu, ovšem s tím podstatným rozdílem, že jeho náklad je "neviditelný" a svoji cestu může zdůvodnit třeba turistickými účely.
Lze pochopit motiv Německa zavést jisté omezení v nekontrolované expanzi dopravního tranzitu napříč jeho územím. Ovšem pro tento účel je v Evropě obvykle využívána sada nástrojů spojených se zpoplatněním tranzitu. Zavedení mzdového opatření se však tomuto rejstříku naprosto vymyká a lze jej hodnotit jako nestandardní a ochranářské. Zajímavé by bylo zavedení obdobného opatření pro Německo na našem území. Bylo by jistě velmi zajímavé, kdyby němečtí řidiči, kteří projíždějí Českou republikou, mohli být v průběhu tranzitu na českém území odměňováni pouze mzdou v dané profesi, případně v daném regionu obvyklou. Obávám se, že v tomto případě by v Rozvadově němečtí řidiči opouštěli kamiony se slovy, aby to za tyto peníze dělal někdo jiný. Taková reciprocita by byla patrně účinná, ale v současné situaci potřebujeme něco jiného: vstřícnost na německé straně problém řešit a hlavně vyřešit.
Závěrem se musím pozastavit i nad formálními problémy, spojenými s implementací nařízení do běžného života. Je dost těžké si představit, že na začátku 21. století je požadována evidence o uskutečněném tranzitu prostřednictvím faxového přístroje! Kdybych měla k dispozici technické vybavení z minulého století, patrně bych teď na všechny strany rozesílala telegram s krátkým vzkazem: Hilfe!
