Vážené dámy, vážení pánové,
je mi ctí, že mohu zahájit II. národní vyzbrojovací konferenci a přivítat na ní jak představitele státní správy, tak zástupce obranného a bezpečnostního průmyslu i odbornou veřejnost. Není nutné doširoka rozebírat bezpečnostní situaci dnešního multipolárního světa, jehož překotný a dynamický vývoj je stále hůře předvídatelný. Témata jako migrace, hybridní válka, Islámský stát, teroristické akce a další události nás právem znepokojují. Jejich řešení je ovšem často velmi komplikované, pokud vůbec v dané chvíli existuje. Ministerstvo obrany České republiky si současný stav na mezinárodní scéně velmi dobře uvědomuje.
Strategické dokumenty a plány jsou připraveny tak, aby naše armáda byla schopna na všechny výzvy adekvátně reagovat – ať již jako partner v rámci NATO a Evropské unie, nebo na úrovni zabezpečení samotné obranyschopnosti naší země. Právě v době, která klade zvýšené nároky na akceschopnost ozbrojených sil, se negativně projevuje dlouhodobé podfinancování resortu obrany. Zejména v letech 2009-2014 obrana a bezpečnost nepatřily mezi priority vládní agendy a stály na okraji společenského života. Tento stav zpomalil modernizaci armády a přispěl k růstu vnitřního dluhu na technice a výzbroji. Permanentní reorganizace vnášela chaos do akvizic i personální politiky a podepsala se na ztrátě jen obtížně nahraditelných lidských zdrojů.
Tento nebezpečný trend se podařilo i za přispění a podpory mnohých vás přítomných v tomto sále zvrátit. Více prostředků nyní znamená, že je možné restartovat modernizační programy a doplnit výzbroj a vybavení vojáků v souladu s jejich potřebami a našimi závazky. Pro průmysl je to mimo jiné signál, že Ministerstvo obrany České republiky se opět stává spolehlivým a perspektivním zákazníkem. Po mnoha letech má Ministerstvo obrany připravené odpovídající strategické dokumenty, jakými jsou Dlouhodobý výhled, Koncepce výstavby Armády České republiky a Dlouhodobý záměr akvizičních potřeb. Nejedná se však jen o uvedené dokumenty, které samy o sobě představují koncepční rámec na strategické úrovni. Obrana má v plánu pokračovat v dalších konkrétních aktivitách, které se již osvědčily, jako je například organizování průmyslových dnů ke konkrétním zakázkám, či pravidelných seminářů a workshopů v návaznosti na aktivity mezinárodních organizací.
V současné době se také připravují dokumenty nižší strategické úrovně jako je Národní strategie vyzbrojování a Strategie spolupráce MO ČR a obranného a bezpečnostního průmyslu, které by měly konkrétně představit směry, jakými se spolupráce s českým obranným průmyslem bude vyvíjet. Tím nejdůležitějším nástrojem je však podle mého názoru oboustranná důvěra, vzájemná a transparentní komunikace.
Ta byla, je a bude základním kamenem kvalitní a plnohodnotné spolupráce. Bohužel jsme však často svědky, jak si přes Ministerstvo obrany vyřizují svoje osobní, obchodní a ba i politické účty jednotlivé zájmové skupiny. Mám v tomto směru jednu neformální žádost. Ministerstvo obrany je otevřeno jakékoliv konstruktivní debatě. Ostatní formy písemných či verbálních vzkazů nepovažuji za korektní, ba naopak za účelové a sloužící pouze k osobnímu prospěchu svého autora. Naše transparentní vztahy musí být založeny na odborné diskusi, která proběhne ještě před samotnou akvizicí.
Tam od průmyslu očekáváme odbornou pomoc při posouzení realizovatelnosti našich požadavků a doporučení, jakým způsobem tyto požadavky zajistit. Chtěli bychom nastavit systém vyzbrojování tak, aby co nejlépe dokázal reagovat na aktuální změny a dokázal efektivně plnit svou úlohu v zabezpečování AČR potřebným vojenským materiálem. Ostatně otázce transparentnosti a nastavení vztahů mezi průmyslem a státní správou se věnuje také Aliance. Aktuální rozpravu zahájil summit NATO v Chicagu, v současné době probíhá její implementace formou „Pracovního rámce mezi NATO a průmyslem“. Ministerstvo obrany i Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu se těchto diskusí účastní a tu nejlepší praxi z aliančního prostředí bude uplatňovat i doma, například ve formě hledání různých forem domácí i přeshraniční kooperace.
Jinými slovy, spolupráce s českým obranným a bezpečnostním průmyslem je logicky vnímána jako podstatná část obranné politiky státu, ten však nemůže přímo řídit směřování aktivit českého průmyslu, který je v rukou jednotlivých společností. Čas pětiletek je dávno za námi. Firmy však také nemohou automaticky spoléhat na nějaký univerzální ministerský patriotismus. Cílem ministerstva obrany je v prvé řadě získat pro své vojáky produkt, který odpovídá jejich potřebám, je interoperabilní a umožní společné působení našich jednotek v mnohonárodních uskupeních. Je naším společným zájmem, aby český obranný a bezpečnostní průmysl pokračoval ve vývoji a udržení svého místa na trhu obranných technologií ať již svými výrobky nebo uplatněním se v dodavatelském řetězci hlavního kontraktora.
V tomto ohledu budeme usilovat o vzájemnou podporu a hledání a implementaci mechanismů, jak uspět. Dámy a pánové, přeji vám, aby druhá národní vyzbrojovací konference splnila vaše očekávání. Dnešek je mimořádnou příležitostí k upřímnému a prospěšnému dialogu. Přeji vám úspěšné jednání
