Za čtyři roky bylo zavraždění něco přes 1,5 milionů lidí, což bylo asi 25% obyvatelstva tehdejší Kambodže. Každý, kdo byl jiný. Intelektuálové, věřící, podnikatelé, umělci, národnostní menšiny.

Vraždění lidí představovalo podstatnou část činnosti celého státu a kdyby nebylo sousedního Vietnamu, vše by pokračovalo, zevnitř nebyla šance při takové brutalitě cokoliv proti režimu podniknout.

Dvě zajímavosti - výrazný podíl na vraždění měli teenageři. Mladí lidé jsou historicky velmi, velmi manipulovatelní.

A druhá věc - marxismus, neomarxismus, komunismus. Vše jsou to zrůdné myšlenky nalhávající, že samotný člověk je schopen vytvořit ráj na zemi (samozřejmě tím, že vyvraždí, zakáže, odstraní ze světa to, co podle jeho názoru vytvořena ráje brání).