Vláda a to zejména ministerstvo financí se z pro mě neznámého důvodu neustále snaží nastolit ve společnosti náladu beznaděje a bezperspektivnosti. Dělají to snad proto, aby asi takto snížili tlak na rozpočtové požadavky, ale nelze se divit, že se této atmosféře přizpůsobí i běžný spotřebitel a začne šetřit a přestane se zadlužovat a odkládá svou spotřebu. Pak může ovšem ministerstvo financí zase těžko očekávat, že něco vybere.

Že budou ale lidé kupovat méně jídla? Takto gurmánsky argumentovat je velmi povrchní a laciné jednak proto, že propad výběru DPH není v té dolní sazbě, ale v horní a jednak proto, že zdravější alternativou k levnému točenému salámu není dražší buřt, ale vařená mrkev s brokolicí.

Lidstvo ve své vyspělejší části má prý cca patnáct milionů tun nadváhu, takže promyšlenější přístup ke stravování nemůže škodit. Drtivá většina civilizačních chorob úzce souvisí s příjmem nadměrného množství kalorií.

Některá kritika vlády zprava je v rozdílném pohledu pana ministra financí na jedné straně a pohledu pravicových ekonomů na druhé straně. Stávající ministr financí je vzhledem ke své ústavní odpovědnosti přesvědčen, že opatrný a konzervativní přístup při konstruování daňové politiky, se mu i v případě, že nepřinese predikované efekty, bude lépe obhajovat, nežli by tomu bylo v případě, že by zvolil odvážnější řešení a ono by ty efekty třeba přinést nemuselo.

Já sám jsem přesvědčen, že by bylo lepší, kdybychom se vydali odvážnější cestou a prosadili rovnou sjednocení obou sazeb DPH na 17,5 procenta tak, jak to bylo naplánováno. A protože ten propad výnosů je především způsoben propadem v té horní sazbě, se dá celkem očekávat, že výrazné zlevnění spotřebního zboží by povzbudilo koupěschopnou poptávku, zatímco stravovací návyky by se možná pozvolna jen upravily žádoucím směrem.

Dalo by se tedy podle mě s celkem velkou jistotou očekávat, že celkový výnos by asi o moc horší, než je dnes, nebyl a navíc by se do společnosti vyslal jeden pozitivní ekonomický impuls. Nicméně vzhledem k faktu koaličního vládnutí byl nakonec zvolen jiný model, který jak je vidět, tak státnímu rozpočtu sice vyloženě neškodí, ale také zatím moc nepomáhá.

Teď musíme doufat, že kroky, které k oživení ekonomiky dnes plánuje EU a Evropská centrální banka, nepovedou k inflaci, která by se například v podobě dražších komodit nezačala přelívat i k nám, protože pak by vyšší zdanění spotřeby domácností s importovanou inflací vytvořilo další tlak na omezení spotřeby domácností s dalším výrazně negativním dopadem na celkový daňový výběr a úsilí o snížení schodku státního rozpočtu by se tak dál komplikovalo.