Tak bylo to teď výživné. Já si tady připadám jako ve Vysoké hře patriotů, protože samozřejmě náš pan předseda má svoji argumentaci, proti němu místopředseda vlády pan Jurečka se svou argumentací. Dokonce při mém vystoupení tady mám pět ministrů, což je málokdy, kdy vidíme tolik ministrů pohromadě.

Já bych se chtěl vyjádřit k několika věcem, také k lex Ukrajina VII. První věc, kterou bych chtěl říci, že to je vlastně poslední možnost, kdy jako národní parlament se k tomu můžeme vyjadřovat. Od pana ministra vnitra tady zaznělo, že ve své podstatě ten lex Ukrajina je prodloužen do března 2025, pakliže bychom odsouhlasili Lex Ukrajina VII, tak se dostáváme do března 2026. Situace na té frontě se vyvíjí nějakým způsobem. Já bych chtěl dneska, protože mám jednu z posledních příležitostí, jak o tom vůbec hovořit, protože jsme dávali i pozměňovací návrhy, které vyšly na základě odborné veřejnosti, tak je tam samozřejmě nějaká ta politická linka a potom je ta linka odborná týkající se tedy cizineckého zákona, azylového zákona, lexu Ukrajina jako takového.

První věc mi opravdu nedá, co jsem tady slyšel od pana Jurečky, tak přestože se vůbec nechci jakoby pouštět do těch velkých sporů velkých hráčů, tak, pane ministře, my opravdu, jak říkal pan místopředseda Sněmovny pan Juchelka, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme od samého počátku vůbec nerozporovali to, že není normální, aby jeden stát napadl druhý stát. Prostě stala se tam nějaká tragédie na základě nějakých vnitřních nesouladů dvou stran, došlo k tomu válečnému konfliktu a začali vlastně přicházet do celé Evropy vlastně ti ukrajinští běženci, lidé, kteří se obávali, zejména tam na tom východě, v tom Doněcku, Luhansku, kde byla ta první nárazníková zóna, a na tom Krymu, tak prostě začali odcházet do Evropy.

Na začátku těch Lexů Ukrajina tady jasně zaznělo, že česká legislativa a Ministerstvo vnitra, odbor azylové imigrační politiky, cizinecká policie, my jsme byli připraveni přibližně na 30 000 příchozích běženců. Na víc jsme neměli vlastně vytvořené ani kapacity, protože se nepředpokládalo, že něco takového v Evropě se stane.

Poslední takový velký konflikt byl rozpad Jugoslávie, kdy jsme zažili v devadesátých letech podobné migrační vlny, kdy prostě po rozpadu Jugoslávie se z těch jednotlivých svazových republik přesouvali (lidé) na Západ a bylo to něco obdobného, jako je ta Lex Ukrajina.

Od samého počátku, vlastně z toho počátku toho nekontrolovatelného přílivu těch uprchlíků byla velká sounáležitost, velká solidarita českých rodin, municipalit, obcí. Vyjadřovali jsme tady jednoznačně podporu, byla svolána tady mimořádná zasedání Poslanecké sněmovny, kde jsme se jasně všichni vymezili proti agresi Ruské federace proti Ukrajině, takže nás nemůžete vůbec podezírat vůbec z ničeho, že bychom byli proruští, že bychom prostě nechtěli, aby ta situace se nějakým způsobem narovnala, že bychom nechtěli pomáhat.

Od samého počátku ovšem jsme měli určité výhrady, jak prostě šel čas, protože dneska už máme za sebou 1000 dní tohoto konfliktu.

Tak my jsme upozorňovali na to, že je třeba teda začít zpřísňovat ty věci, aby se nestalo to, co se bohužel v poslední době děje, aby český občan, český daňový poplatník, který vesměs ty věci platí ze svých daní, nezačal mít pocit, že prostě ti Ukrajinci jsou jaksi osoby nějaké lepší kategorie na úkor nějakých dávek, které se vyplácejí, nebo jak si žijí čeští občané.

A vy jste sami říkali zpočátku - nemůžeme přece toto dopustit, aby prostě nedošlo k tomu, že ta společnost se rozštěpí, že začnou lidé prostě na ty příchozí Ukrajince, na ty běžence z těch oblastí, kde jim tam všechno shořelo, spadlo, přišli s nějakou igelitkou, abychom na ně začali pohlížet nějakým dvojím pohledem.

Já se ovšem domnívám, že v souvislosti i s vaší vládou, jak vlastně tady ta vláda všechno zdražuje, zdražuje lidem život, prostě nežije se tady dobře pod světovým lídrem panem Fialou, tak prostě začínají lidé mít dojem, že prostě těm Ukrajincům opravdu je jaksi nadržováno.

Je to trošku smutný, protože samozřejmě nemělo by to tak být, ale když se podíváme třeba na ty dávky pro zdravotně handicapované, jak říkala paní kolegyně Pastuchová, prostřednictvím vás, pane předsedající, což je jeden z těch pozměňovací návrhů, který tam vložil pan ministr Jurečka, tak to je jednoznačně diskriminační vůči našim občanům, vůči lidem. My jsme tady bojovali za zvýšení dávek v těch stupních závislosti, toho zdravotního znevýhodnění a prostě neprocházelo to, a najednou se tady dozvíme, že prostě v rámci té vstřícnosti k těm Ukrajincům jednoduchým způsobem se budou tady přidávat takovéto měsíční částky, 4 400 korun, 6 000 korun a tak dále.

To, že tady z některých oblastí došlo i k zneužívání a že tady proběhla ta turistika humanitární prostě na ty dávky, to je pravdou, protože to nám řeknou i policisté z odboru azylové a migrační politiky nebo pracovníci nebo policisté z cizinecké policie, kteří se s tím setkávali, kdy opravdu sem přijížděly autobusy lidí, kteří se tady zaregistrovali, udělala se jim bankovní identita, nafasovali ty humanitární dávky a opět odjížděli na Ukrajinu.

Při těch platech, někdo tady argumentoval z koaličních poslanců, že 5 000 korun není přece taková dávka, aby někomu to za to stálo. Musíme se ovšem podívat, jaké to jsou kontexty na té Ukrajině, kdy ten vysokoškolák tam bere prostě kolem pěti, šesti tisíc korun. A najednou tady se otevřela příležitost, prostě přijel autobus, v něm 30 Romů, třeba tadyhle ani ne z toho východu, ale ze západní Ukrajiny, nafasovali ty dávky, odpočinuli si v záchytném zařízení po umístění cizinců jeden den, druhý den tam přijeli z úřadu práce, otevřeli kasičku, vyplatili jim dávky a ti lidé odjeli.

Takže opravdu, takové případy se tady děly a když se to potom dozvídá veřejnost, tak samozřejmě se ptá, jestli tady něco není špatně.

Pan ministr Jurečka, on vždycky prostě - dneska taky na nás tady zaútočil úplně nesmyslně - prostě, že nerad převádí věci na nějaké peníze. To nedělá nikdo. Já si myslím, že tady v tom počátku, já se za chviličku dostanu k několika článkům, kde jsou také ta data, která nám úplně neseděla, protože jedna z věcí, na které jsme se vždycky ptali na bezpečnostním výboru, byla, kolik teda těch lidí tady je, kolik těch lidí tady pracuje, jestli teda jsou větším přínosem nebo zátěží. Prostě jsou to jenom otázky, protože pracujeme všichni s penězi českých daňových poplatníků. A já si myslím, že ty otázky jsou relevantní a že máme právo se na to zeptat.

Já jsem rád, že náš pan předseda tady vystoupil s přednostním hlasem a rozporoval vlastně některé ty věci, protože nám to také nesedí. Musíme si říct, že před vypuknutím toho válečného konfliktu dlouhodobě jsme tady měli nějakou už ukrajinskou skupinu osob, bylo to cca až 200 000 lidí v různých formách pobytu, někteří tady byli na krátká víza, na ta pracovní, někteří tady byli na dlouhodobé pobyty, někteří tady byli na trvalé pobyty. Ono je to poměrně složité v té struktuře cizineckého zákona, a ti lidé tady pracovali. Potom, když vypuknul ten válečný konflikt, začali přicházet ti uprchlíci, v tom počátku nekontrolovatelně, to znamená, otevřely se hranice i pro muže, i pro ty další, samozřejmě matky s dětmi a další různí šíbři, kteří se sem jakoby vraceli. Někteří lidé, kteří tady se pohybovali i v nějakém poloilegálním postavení, tak se tady jakoby přihlásili na těch KACPU a dostali se třeba do toho režimu víza dočasné ochrany. To nebylo stoprocentní a ani to nešlo asi svým způsobem úplně vyselektovat.

A my tady máme ten rozpor, že tady máme, měli jsme v tom největším píku (peak?) 538 000, prosím vás, nechytejte mě za slovo, ale bylo to více jak 500 000 víz dočasné ochrany a dneska tady máme 385 000 víz dočasné ochrany, protože mezitím někteří ti lidé se rozhodli, že půjdou někam jinam do Evropy, protože jim to umožnila ta evropská směrnice. Někteří prostě tady nechtěli být, měli třeba stesk po té své zemi, nebyli z těch částí zasažených úplně, takže třeba ta západní Ukrajina, byť samozřejmě ta raketa může doletět kamkoliv na území té Ukrajiny, jak taky někdo nám tady vyčítal, že se divíme, že prostě tady přiznáváme víza dočasné ochrany z obrovských oblastí Ukrajiny, které jsou tady na západě. Samozřejmě může se stát, že ta raketa spadne kamkoliv, ale ta pravděpodobnost je, dejme tomu, v uvozovkách, menší, ale vůbec neříkám, že někdo nemůže mít oprávněnou obavu o sebe, o život svých dětí a požádá si o to vízum dočasně ochrany i z té západní části Ukrajiny.

Bylo nám tady také řečeno, od pana ministra jsme se na to dotazovali, protože samozřejmě máme za sebou těch Lex Ukrajina šest, teď jsme v tom sedmém a mnohokrát jsme to s panem ministrem vnitra diskutovali jak na bezpečnostním výboru, tak na interpelacích, kde se pravidelně této věci dotýkáme, jak to teda je.

Když třeba Norsko, byť třeba Norsko není členským státem Evropské unie, tak byly zaznamenány články, že v Norsku požádalo o vízum dočasné ochrany 88 000 Ukrajinců a vlastně je to Norsko, které je poloviční než my. Já jsem tady už jednou zmiňoval, já nevím, 5,5 milionu obyvatel řádově, tak říká, že už je na hraně svých kapacit zdravotních, sociálních, prostě integračních, aby tam byla nějaká kvalita ubytování pro ty lidi, prostě jazykový kurzy a tak dále. A už říkají, že budou individuálně přistupovat k posuzování dalších žádostí Ukrajinců zejména z té západní části Ukrajiny. Jo? Takže ten člověk tam nezíská automaticky vízum dočasné ochrany jako v těch prvních měsících, ale prostě musí to nějakým způsobem zdůvodnit, protože samozřejmě i ta Ukrajina by měla, jako že tam dochází k vnitřnímu přesídlení, je to zase, jednou mě tady někdo chytil za slovo, je to největší evropská země kromě evropské části Ruské federace, 14,5 hodiny na délku přejezdu, takže tam jsou prostě obrovské oblasti, kde jaksi - přestože přešli na ten válečný mechanismus a nemusí to tam být stoprocentně bezpečné - tak se tam zatím jakoby nic nestalo. Neberte mě úplně stoprocentně, protože samozřejmě ten konflikt se dotknul asi celé oblasti té Ukrajiny.

Je to národ, který měl přes 40 milionů obyvatel, dneska už tam měli nějaké úbytky, protože také se jim tam nerodí tolik dětí, ale prostě je tam, dejme tomu, 30 milionů obyvatel. A teď jsou zase různé články, které říkají, že odešlo více jak 10 milionů Ukrajinců po vypuknutí toho konfliktu, využilo té možnosti prostě odejít z Ukrajiny.

Teď jsem tady četl v tom článku, za chvilku to budu číst, že to nebylo až 10 milionů, že to bylo asi 5,8 milionu, ale kdyby to bylo třeba jenom 6 milionů osob, tak je to velké množství, je to velká zátěž.

Ti lidé, kteří se dají takto na cestu, tak vždycky to je spojené s migrací. Bylo to i v těch devadesátých letech, když byl rozpad Jugoslávie. Vždycky odcházejí tam, kde mají nějakou svoji diasporu, je tam prostě už nějaký příbuzný, který v tom počátku mu řekne, jak to tam chodí v té zemi, poskytne mu třeba nějaké ubytování, zajistí mu práci a prostě se o toho člověka nějakým způsobem postará.

To znamená, my, když to řeknu obecně na tu migraci, tak máme - ta ukrajinská migrace je zcela odlišná od té migrace další, o které se bavíme v úplně jiném kontextu, tak tady v tomto případě jsme příjmovou zemí, jsme prostě cílovou zemí pro Ukrajince.

Musíme si to říct zcela otevřeně, že prostě tady už nějaká komunita byla, říkali jsme kolem 200 000, dneska tedy 530 000 víz dočasné ochrany. Někteří lidé odešli. Kolega Mašek to tady zmínil, prostřednictvím vás, pane předsedající, že tady je asi 560 000 Ukrajinců. My úplně nevíme přesně, kolik jich tady je, protože prostě teď ta situace je nepřehledná a současné kapacity cizinecké policie, odbory migrační politiky nejsou dostatečné k tomu, abychom byli schopni efektivně kontrolovat vlastně pohyb cizinců na našem území, protože ty odbory azylové migrační politiky nekontrolují jenom Ukrajince, ale mají na starosti všechny cizince a v České republice máme dneska víc jak 1 milion cizinců. To znamená, ti lidé jsou v různých postaveních, krátkodobých, dlouhodobých, trvalých pobytů a podobně a mají svoje vlastní problémy, kdy prostě ty odbory azylové migrační politiky tyto věci musí také řešit. Takže (to) je velká otázka, pane ministře, a to je jedna z věcí, na které se úplně neshodneme.

Já jsem vždycky říkal, kde je taková ta horní příjmová stropová hranice České republiky? Kolik jsme schopni ještě přijmout? My se na to ptáme jenom z toho důvodu, že nechceme tady stavět nějaké stanové tábory s nějakými provizorními ubytovacími kapacitami. Nechceme, aby ti lidé spali na nějakých polních lůžkách, v nějakých školních jídelnách, vyklizených tělocvičnách a podobně, takže aby - když ti lidé tedy přijdou - abychom se o ně nějakým důstojným způsobem země v Evropě, v Schengenu, která má nějakou vyspělou ekonomiku, abychom se o ně nějakým způsobem postarali. Takže vy jste mi na to odpověděl - nebo ta vaše politika v tomto směru je taková, že ve své podstatě každý, kdo - dokud ten konflikt bude trvat - jaksi přijde do České republiky, splní ty náležitosti, takže získá tady vízum dočasné ochrany.

Takže kdybych to přehnal a teď vidíme, jak vlastně se tam nějakým způsobem teď ten konflikt dostává do situace, kdy se ničí kritická infrastruktura, je tam samozřejmě země, kde je v zimě minus 20 stupňů, Putin prostě teď nějakým způsobem útočí na ty elektrárny, Ukrajinci se to snažili jeden rok, dva roky opravovat, prostě kanibalizovali(?) svoje další elektrárny. Ale teď už se dostali do situace, že opravdu je jakoby zle, tak vlastně se může stát, a tady ty články o tom hovoří - jsme se o tom bavili na bezpečnostním výboru, říkali nám to i zástupci služeb - že se může stát, že se zvedne poměrně velká migrační vlna Ukrajinců. Nikdo není schopný úplně predikovat, jaká ta vlna může být. Někdo říká, ten, kdo už jakoby z té Ukrajiny odejít chtěl, tak už vlastně během těch tří let odešel a nečekáme to. Ale ta situace se tam nějakým způsobem vyvíjí. Já to tady říkám, že opravdu nevím, jak bychom v současné situaci dokázali zvládnout příchozí vlnu prostě třeba několika desítek tisíc lidí.

My jsme se na posledním bezpečnostním výboru - a paní Pastuchová to tady zmiňovala, prostřednictvím vás, pane předsedající, že každý týden přichází dva tisíce Ukrajinců pořád jakoby nově příchozích. To znamená, představme si, že tady ten člověk, který opravdu nemá vůbec nic, teprve se tady začíná u nás rozkoukávat, začínají mu běžet ty jeho první humanitární dávky, pakliže tedy splní všechny ty náležitosti, a je zařazen do toho statusu víza dočasné ochrany, a teprve jaksi se začíná tady nějakým způsobem usazovat. Tak je to osm tisíc lidí za měsíc, to je prostě - já žiju v regionu, kde mám poslaneckou kancelář, máme městečko tři tisíce obyvatel, tak to je dva a půl toho městečka nebo toho města, takového menšího, odkud pocházím. A to jsou lidé, kteří nemají jakoby vůbec nic a teď nějakým způsobem je musíme integrovat, pokusit se o ně postarat, vůbec je nějakým způsobem identifikovat, vybavit je nějakým statusem toho víza dočasné ochrany a prostě někde je ubytovat. Pakliže přijdou s dětmi, tak prostě ty děti by měly nastoupit někde do nějaké školy, případně absolvovat nějaké prostě kurzy jazykové a další věci. Tak je obrovská zátěž. A my jsme dneska v situaci, kdy opravdu ty rozpočty jsou velice napjaté a čeští občané, kteří v dnešní době prostě právě proto, díky vaší politice, tak začínají říkat, a já - věřte tomu, že to tak je.

Já jsem měl minulý týden setkání se seniory z ANO jako organizace, kterou hnutí ANO má, máme i seniorní ANO, a tam bylo víc jak sto lidí a ti lidé prostě na to upozorňují. Říkají, oni to vidí z toho svého úhlu pohledu, vidí prostě v Plzni, že prostě ti lidé tam bydlí v bytech, jsou to mladí lidé, mají to drahé oblečení, oni takhle pohlíží na to, ti lidé mají drahé auto a podobně. Teď prostě je tam třeba rušení nějakého nočního klidu, co zmiňoval pan předseda tady. To jsou takové ty věci, které prostě jsou s tím spojené.

Samozřejmě když vám přijde takováto obrovská skupina lidí, tak logicky bude tam někdo, kdo přijde, bude vděčný, bude se chtít integrovat, prostě nebude dělat problémy. Ale samozřejmě přišla i celá řada lidí, kteří prostě i z důvodu toho, že třeba nemají co dělat přes ten víkend, tak se někde shromažďují, že jo. Prostě chtějí se vidět, chtějí si popovídat, pak se tam někde namažou a dělají problémy. To byly tady ty kluby v Praze. Ale ono to potom v té společnosti rezonuje a nějakým způsobem prostě to jakoby hází špatné světlo na celou tu ukrajinskou komunitu. Ono taky když se s těmi lidmi bavíte, tak ta předchozí vlna těch - nebo ti Ukrajinci, kteří už tady byli dlouho a přicházeli sem podle klasického cizineckého zákona, to jsou lidé - my si musíme uvědomit, že ti Ukrajinci pro nás, přestože teď máme lexy Ukrajina a jaksi jim vycházíme vstříc, protože je tam ten válečný konflikt a my jsme se postavili na tu stranu, a správně, na tu stranu napadené země - tak my na ně pohlížíme trošku jinak. Ale do vypuknutí toho válečného konfliktu tak klasický Ukrajinec byl pro nás třetizemec, občan ne Evropské unie a ve své podstatě jsme na něj pohlíželi - pouze buď podle cizineckého zákona se mohl dostat na území Schengenu a na území Evropy, anebo se mohl sem dostat podle azylového zákona, podle jiných pravidel to nešlo. A obě dvě tyto normy, které jsme měli a máme pořád v účinnosti, tak jsou poměrně jakoby přísné vůči těm příchozím. Prostě posuzovaly se ty věci, ti lidé - i když třeba firmy je chtěly, jak (se) tedy říká, že náš pracovní trh chce ty Ukrajince za určitých podmínek, no tak si museli prostě požádat v Kyjevě, ve Lvově nebo prostě v Doněcku si museli požádat na zastupitelském úřadu nebo generálním konzulátu o vízum. Posuzovalo se, kde budou ti lidé pracovat, jestli se firma za ně zaručí. Museli mít složeny nějaké finanční prostředky, museli mít zajištěné ubytování a tak dále. Než vůbec to vízum získali, tak to bylo poměrně složité pro ně. Potom sem k nám přijeli, ti lidé si toho vesměs vážili, protože k té kupní síle na Ukrajině a k té kupní síle u nás, to je jak v devadesátých letech, když jsme jezdili do Německa, do Rakouska po revoluci, tak samozřejmě oni tady vydělávali slušné peníze a jaksi si toho vážili. A teď ta jakoby usazenější část Ukrajinců často velice nevraživě pohlíží na ty nově příchozí, kteří se prostě nechovají dost často odpovídajícím způsobem jako ta předchozí skupina těch Ukrajinců.

My jsme teď v tom lexu Ukrajina VII, já se k tomu potom dostanu, tam stanovili ten institut zvláštního, dlouhodobého pobytu. To je úplně nová věc, která vlastně potom bude asi implementačně zahrnutá i do cizineckého zákona a musí to být nějakým způsobem provázané. Zatím je to tedy v tom lexu Ukrajina VII, kdy určité skupině Ukrajinců, kteří jsou na našem území více jak dva roky, nejsou - jejich děti chodí do školy, vyvážou se ze všech jakoby sociálních dávek, to znamená, mají zajištěné ubytování, stravu, starají se o sebe sami, nedopouští se žádného přestupkového, nebo nedejbože trestněprávního jednání, tak získají u nás tu možnost, že jim nabídneme - vlastně že můžou přejít do toho zvláštního, dlouhodobého pobytu. Z toho dlouhodobého pobytu, který bude trvat několik let, se potom přechází do trvalého pobytu, který opět trvá několik let, a potom teprve ty osoby můžou za určitých podmínek požádat o české občanství. Já opět říkám, že to jsou třetizemci. To znamená, my tady nabízíme této skupině lidí fantastickou možnost jaksi se integrovat do Evropy, do Schengenu, získat prostě výhledově český pas, který jim umožňuje prostě úplně jiné podmínky, než za kterých mohli cestovat, když k nám přijeli.

Je otázka, kolika tisíc nebo desítek tisíc lidí se to bude týkat. My jsme se na to ptali na bezpečnostním výboru. Říká se, i ONP(?) odhaduje, že to bude několik desítek tisíc lidí. Takže z těch - to nevíme úplně přesně, ale prostě tam je jedna z těch podmínek, jsou minimálně dva roky toho pobytu na území České republiky. Takže některé ty osoby, co jsou tady rok a půl nebo rok, projevují už zájem prostě tady zůstat. Obecně, prosím vás, se říká, že 70 % Ukrajinců, kteří takto odešli z území Ukrajiny, už začínají říkat, že se nechtějí vrátit zpátky na Ukrajinu.

Takže začíná trošičku problém pro tu Ukrajinu, protože samozřejmě po ukončení toho válečného konfliktu nebo přerušení, nebo jak to nazveme, uvidíme, co se stane po nástupu pana Trumpa v Americe v tom únoru nebo na konci ledna, jestli třeba dojde k přerušení toho konfliktu, udělá se nějaká nárazníková zóna(?). Nevím, taky se ještě o tom zmíním, tak se může stát, že ti lidé se vlastně někteří budou muset vrátit znovu, jo. Chtěl bych potom případně to ještě dovysvětlit, pane ministře, protože jsme k tomu neměli nějaký časovější prostor, vím, že jsme ve třetím čtení, ale to je věc, která je... taky i na klubu jsme to probírali. Když dojde jenom k přerušení toho konfliktu, protože asi to neskončí okamžitě mírem, znamená to, co? Skončí lex Ukrajina jako takový, a vrátíme se vlastně k cizineckému zákonu, to znamená, že už nikdo sem nebude moct přicestovat a žádat si o všechny ty náležitosti podle lex Ukrajina? Nebo se bude čekat vlastně s ukončením lex Ukrajina VII a případně dalších prostě opatření až poté, co teda ty obě strany stvrdí, že se nějakým způsobem snad dohodnou a skončí to tím trvalým mírem, jestli mi rozumíte, jak to myslím, jo?

Případně možná paní Černochová jako paní ministryně by to mohla taky vědět ze svého ranku, protože určitě se o tom baví, vlastně o těch věcech, i vojáci, to je jako poměrně takové zajímavé téma, proč to říkám. Protože jedna z věcí, na kterou jsme také narazili, je, že pokud nám tady teda zůstanou některé ty matky a děti a projeví třeba, řeknu, 30, 40 000 lidí už třeba splňuje ten statut, že může získat ten zvláštní dlouhodobý pobyt, skončí tam ten válečný konflikt, tak tam jsou samozřejmě ti muži, kteří jsou v dnešní době v těch zákopech, že jo, to jsou manželé těchto žen a těchto dětí a teďko za jakých podmínek vlastně tito muži, asi nebude normální, aby žena žila v České republice na nějaké zvláštní dlouhodobé vízum a její manžel byl na Ukrajině, že jo, budou chtít asi scelit ty rodiny nejspíš. A já teda jsem vůbec nezaznamenal v tom lex Ukrajina VII, jestli se na to nemyslelo, a zase jsme to konzultovali s OAMPem, protože mě ta otázka zajímala, jak vlastně ti muži, a bylo mi řečeno, že v případě, že teda to skončí, teď je otázka, jestli tím příměřím nebo tím mírem.

V případě, že to skončí tím mírem, tak vlastně z toho muže, bojovníka na té frontě se stane opět klasický třetizemec, to znamená, on k nám bude moct za tou manželkou a těmi dětmi přicestovat jenom podle cizineckého zákona, jo, ale se vším všudy, to znamená, není tam ta otevřená vstřícnost, ta hranice, kdy prostě jenom přejde hraniční přechod a dá tam úředník razítko, on procestuje přes Slovensko, přijede do České republiky, tady se přihlásí na KACPU nebo na cizinecké policii nebo na OAMP a dostane vízum dočasné ochrany, dostane všechny ty benefity, jako vlastně kromě občanství jakoby občan Evropské unie nebo cizinec s nějakou formou delšího pobytu, jo?

Takže to je otázka jako, protože se říká, a zaznamenali jsme, že vlastně až 100 000 mužů, těch bojovníků, kteří vlastně po tom příměří se mohou objevit vlastně opět na území České republiky, a každý, kdo si prošel nějakým válečným konfliktem, tak to jsou lidé, kteří můžou být traumatizováni, můžou mít prostě nějaké posttraumatické syndromy, jo, a může to být určitým bezpečnostním rizikem prostě chování těchto lidí, to jsme si říkali otevřeně na bezpečnostním výboru a myslím si, že neříkám nic proti něčemu, že prostě jsou tam určité jakoby pochyby, jo, že ten člověk může mít opravdu nějaký problém. Vy ho dejme tomu oslovíte, že nevím co, bude kouřit na zastávce a on se zachová neadekvátním způsobem, jo, to prostě tak je.

A i naši váleční veteráni, prostě to bude vědět asi paní ministryně obrany víc než já, prostě mají posttraumatické syndromy, jo, prostě když se pohybujete někde v Afghánistánu a podobně, tak se to potom u těch lidí logicky musí projevit, když bych prostě viděl ty hrůzy té války, tak asi to na mně zanechá nějaké následky. Takže to jsou věci, které třeba nemáme vyřešeny, a byl bych rád, kdybychom, když ne nyní, tak třeba jsme na tom nějakým způsobem pracovali. Neříkám, že to musíme třeba dělat v lex Ukrajina VII, ale myslím si, že máme cizinecký zákon, který můžeme nějakým způsobem zkusit třeba ještě znovelizovat, pakliže by třeba došlo v tom lednu, únoru k přerušení toho konfliktu nebo k ukončení toho konfliktu nějakým mírem, tak vlastně tyto problémy tady budeme řešit, když tady budeme mít určitou skupinu osob, která tady s námi bude chtít zůstat.

Tím, že těch lidí je tady 385 000 na víza dočasné ochrany, ne všichni budou moci tady být na ty zvláštní dlouhodobé pobyty, tak si musíme nalít čistého vína, ty ostatní osoby musí opustit území České republiky a musí odjet domů. Oni tady nemůžou zůstat a žádat si z území jakoby o nějaké formy pobytu, jo? Prostě pakliže opět teda nezměníme legislativu, jestli si rozumíme, oni prostě budou muset odjet zpátky na Ukrajinu, tam si dojít na naší ambasádu nebo na generální konzulát a říct, já bych se teda ještě chtěl zase vrátit třeba do té Prahy a jít dělat někam, kde prostě jsem třeba dneska zaměstnaná.

My se musíme, prosím vás, oprostit od toho, že jsou to lidé, kteří odešli z těch válečných zón, protože když ten konflikt skončí, tak my, protože máme jeden zákon, my musíme ke všem lidem přistupovat stejně, ke všem cizincům musíme přistupovat stejně, jo? Není možný, abychom měli dvojí metr Patrika Nachera na tyto věci. To, co tady zaznívalo právně s tím pozměňovací návrhem pana Jurečky, že prostě tady se šije jakoby dvojí metr. Jiným způsobem se hledí na české občany a jiným způsobem se hledí na Ukrajince, tak my se tady, pakliže bychom se chovali dál, jiným způsobem k Ukrajincům než k jiným cizincům, tak tady máme dvojí metr na cizince, jo? Tady je cizinec a cizinec, prostě třetizemec cizinec se tady objeví, z nějakého důvodu se rozhodne, že chce žít na území České republiky, a podle cizineckého zákona musí splnit určité náležitosti toho svého pobytu, když je nebude plnit, tak prostě ten pobyt nezíská. To znamená, ten Ukrajinec nebo ta Ukrajinka prostě bude muset odjet domů. Jestli jim pomůžeme, že prostě zase jim zaplatíme ty lístky, dobře, jo, prostě nějaký humanitární konvoj, ale budou se muset vrátit domů. A když se podíváte na ta zničená města, když se podíváte na ty rozbombardované prostě vesnice a uvědomíte si, že ti lidé, kteří přijeli sem k nám, tak vlastně my tady opravdu máme životní úroveň úplně někde jinde, jo? Takže já kdybych byl prostě ten člověk, který tady přijede, jaksi ty děti mi začnou tady chodit do školy, začnou chytat tu češtinu, prostě mám tady práci, daří se mi dobře, jo, relativně, tak budu dělat všechno pro to, abych se sem mohl vrátit. Tak tam je velká otázka potom i pro asi už budoucí vládní koalici ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, odborem azylové i migrační politiky Ministerstva vnitra, abychom se začali připravovat na to, jestli těmto lidem teda nějakým způsobem nezkusíme umožnit jakoby snadnější potom ten návrat zase do té České republiky, protože tady zaznívá, a pravda to je, že tím, že máme spousta těch jakoby pracovních pozic, kde nejsou tak velké výdělky v sociálních službách prostě, ve zdravotnictví neobsazeny, tak vlastně tito lidé nám zaplnili ten pracovní trh, jo.

U nás tam na severu jsou takové různé malé firmy a ten kamarád mi jasně říká, jestli mi v uvozovkách pošleš ty Ukrajince domů, tak já už tě nikdy volit nebudu, protože já prostě přijdu o tři čtvrtě lidí u mě na pile, kteří tam u mě pracují, jo. Takže ono to má všechno svoje pro a proti.

Trošičku je takové asi těžké pro současnou vládu říkat svým partnerům na Ukrajině, ano, my vám maximálně pomáháme, že jo, až možná nad rámec, což my často kritizujeme, když ta ukrajinská strana prostě chce jakoby ty lidi zpátky, protože někdo bude muset tu Ukrajinu obnovit, že jo, prostě tam nemůže zůstat pole neorané. A na té Ukrajině po tom tříletém válečném konfliktu, to jsme se také dozvěděli na bezpečnostním výboru, v tom prvním roce odcházeli takový ti lidé, kteří se prostě nebáli okamžitě odejít, jo, odešli i takoví různí šíbři. To je to, co jsme se s panem ministrem také několikrát utkali, že samozřejmě ten v uvozovkách organizovaný zločin, takoví ti lidé, kteří měli nějaké vazby a měli peníze, měli zdroje prostě, tak se začali přesouvat do té České republiky jako první, ale střední třída zůstávala na Ukrajině.

Když se ten konflikt přehoupl do toho druhého roku, tak začala odcházet střední třída, protože v tom začala nevidět prostě nějaké dlouhodobé východisko, ten konflikt nějakým způsobem zamrzl, byly tam nějaké posuny sem a tam a ti lidé prostě začali ztrácet víru v nějaké vítězství. Takové prosím vás výkřiky pana ministra Lipavského, který po tom roce toho válečného konfliktu říkal, že druhé léto už se bude koupat na Krymu v moři, tomu nemohl uvěřit snad nikdo jiný než on sám.

Bohužel takhle to je, je to prostě souboj Goliáše s nějakým obrem, jo, prostě s jadernou velmocí a je to velice těžký, jo, je to velice těžký pro tu napadenou zemi nějakým způsobem, ale jaksi opravdu to snad asi všichni reálně uvažující lidé si uvědomují, že prostě ten konflikt nám nějakým způsobem zamrzl a teďko to bude zase na nějakých světových velmocech, aby se dohodly, jak z toho jakoby ven. Protože obě strany tam krvácejí. Lidé přichází o život a řešení to nemá, máme tisíc dní za sebou a řešení to nemá žádné.

Takže já vidíte, že tady ještě než jsem úplně začal zmiňovat lex Ukrajina VII, tak to jsou takové ty věci politické. To znamená, bych chtěl ještě jednou tady zopakovat, abyste nám opravdu nepodsouvali jako hnutí ANO něco, že jsme nějací proruští, že bychom nechtěli pomáhat, že bychom nechtěli ty věci řešit. Je to až nefér, pane ministře Jurečko, to, co jste tady pronesl, že by prostě pomáháte... Každý nějakým způsobem pomáhá. Někdo se ti nemusí chlubit, že někam jel po tornádu na traktoru pomáhat, prostě lidé pomáhají různým způsobem a rozhodně to sociální cítění máme a všechny lexy, byť s nějakými výhradami, jsme vám vždycky podpořili. Přestože jsme v opozici, přestože nemáme tu sílu v těch ministerstvech, nemáme za sebou ty úředníky, tak myslím si, že napříč spektrem jsme se dokázali na některých smysluplných věcech domluvit s panem ministrem. A protože to neděláme čistě pro sebe, je to prostě věc, která jde napříč, jak otázka migrace, tak otázka integrace Ukrajinců do naší společnosti. Musíme si uvědomit, že vlastně 5 % naší společnosti dneska tvoří Ukrajinci. Bude to největší minorita vlastně v České republice, překonají Slováky, překonají Němce, prostě my je tady máme, Prostě my je tady máme a oni nám tady zůstanou. Je to velká skupina osob, která samozřejmě se zase většinou objevuje v těch velkých městech, to znamená v Praze, Brně, v Ostravě, v Plzni máme velkou skupinu. Trošičku nám to samozřejmě jaksi pokřivuje trh s byty, kterých je nedostatek, protože ti lidé musí někde bydlet, to znamená, oni jsou schopni třeba zaplatit větší nájmy, potom zase prostě nejsou nájemní byty pro lidi a tak dále. Je s tím spojená celá řada samozřejmě problémů. Ať už je to zdravotní péče, sociální péče, ať už je to umisťování těch dětí do škol. Prostě najednou vám v ulicích stojí obrovské množství ukrajinských aut, že jo, protože ti lidé nepřijeli na koních, že jo, přijeli autama, takže my nemáme potom kde zaparkovat. Někdo v tom už vidí prostě vidí ukrajinskou značku a okamžitě už to na ně působí nějak negativně a tak dále. Všechny ty věci, které tady byly zmiňovány, já se k nim ještě zkusím dostat, protože shrnuju Ukrajinu, lex Ukrajina jako takovou, jako celek.

To znamená, než se dostaneme k těm pozměňovacím návrhům tak hodně věcí tady zaznělo z té ekonomické roviny. Tak pro diváky spíše od začátku konfliktu do konce srpna letošního roku uprchlíci z Ukrajiny do České republiky získali podporu ve výši 20 miliard 470 milionů korun. Během léta, nějakou míru podpory pobíralo víc jak 51 000 lidí z Ukrajiny. Ruská invaze na Ukrajinu trvá více jak tisíc dnů, bohužel. Ten konflikt nám trošičku zamrzl, posouvá se to kousek sem a tam zpátky.

Podle údajů Ministerstva vnitra pobývá v České republice k nedělní půlnoci, mám teď čerstvý článek, 383 300 lidí s dočasnou ochranou. Z nich v aktivním věku od 18 do 65 let je 165 200 žen a 106 500 mužů.

Tady se zastavím u těch mužů, protože to je opět jedna z věcí, kde úplně nejsme ve shodě s panem ministrem. Protože ti muži samozřejmě jsou v tom aktivním odvodovém věku, ne úplně všichni, můžou tam být nějací invalidé, můžou tam být nějací lidé, kteří z nějakého důvodu jsou vyvázáni z té vojenské služby, tři a více dětí už si odpracovali jakoby v uvozovkách na frontě ten svůj závazek, ale máme tady prostě hodně mladých mužů v tom odvodovém věku, kteří jsou na našem území. Abych byl objektivní, tak zase řada těch mužů prostě se tady objevila a chtěli požádat o víza dočasné ochrany a ta víza nezískali právě z toho důvodu, že ve svých cestovních dokladech, pakliže je vůbec mají, neměli přechodové razítko, což je jedna z podmínek, že vlastně překročí vnější hranici Schengenského prostoru, to znamená slovensko-ukrajinskou hranici přes hraniční přechod. Ti občané potom tady získávají pouze víza dočasné ochrany, pardon, víza strpění. A vlastně nemají nároky jakoby ty osoby, které jsou tady na víza dočasné ochrany. Je to takové zvláštní, že ve své podstatě dneska ta Ukrajina tahá za kratší konec, loví tam na svém území, když to takhle řeknu, své vlastní občany. To vidíte ta videa, kde jdou mladí lidi z kina a prostě ti náboráři jim tam dají podepsat povolávací rozkaz a my tady máme na území 100 000 mužů, nebo dejme tomu třeba z nich 70 000, kteří by asi spadli pod tu brannou povinnost a pod tu povinnost bojovat za tu svoji zemi, když teda chceme nějakým způsobem prostě tam zvítězit a ti lidé jsou tady na našem území.

Já vím, že pan ministr říká, že on jaksi jednak za prvé nemá srdce na to, aby ty lidi poslal do té války, a že nemá ani úplný nástroj, jak by ty lidi, jak by ty lidi vrátil na tu Ukrajinu. Zajímavé je, že ta Ukrajina před nějakým časem přestala poskytovat svoje konzulární služby vlastně lidem, kterým expirovaly cestovní doklady z důvodu právě, aby je pokud možno dostala na svoje generální konzuláty nebo zastupitelské úřady, aby jim mohly předat ty povolávací rozkazy. A byla myšlenka taková, že teda když někomu, kdo pobývá na území České republiky podle platného cizineckého zákona, expiruje cestovní doklad, tak tady pobývá vlastně nelegálně.

Tak to prostě je. A hledalo se nějaké řešení. Ten pozměňovací návrh, který my tam jeden z nich dáváme, je, že vlastně když tedy osobě nezávisle na své vůli vlastně jaksi expiruje ten cestovní doklad, nejsou tady poskytovány konzulární služby ukrajinské ambasády, tak vlastně se jim vydá cestovní průkaz totožnosti, do kterého se dá vízum dočasné ochrany. Takhle prostě to nahradíme, aspoň získáme jakýsi přehled prostě podle těch pasových knížek, tam budou nějaká čísla formulářová a získáme jaksi přehled o těchto osobách.

Ale je tady ta otázka, proč to teda ty Ukrajinci, proč to přestali, proč zavřeli ty svoje konzulární služby? Oni chtěli prostě jaksi dostat ty svoje muže nějakým způsobem zpátky nebo jim aspoň předat ty svoje povolávací rozkazy. Oni to nerespektovali a my dneska máme na území České republiky, nevíme kolik, nevím, ten údaj nemám přesný, možná kdyby ho mohl získat od pana ministra nebo z odboru azylové a migrační politiky (?), byl bych rád, kolik tady máme tisíc lidí, kterým vlastně expirovaly ty cestovní doklady, a řeší se to, nebo pakliže schválíme ty pozměňovací návrhy v rámci toho lex Ukrajina nějakým jiným způsobem.

Domnívám se, že teda jestliže pomáháme Ukrajině po všech stránkách, zasíláme tam humanitární pomoc, zasíláme tam vojenskou pomoc, jsme jim nápomocni po všech možných stránkách, tak prostě poslat jim tam jakoby v uvozovkách ty vojáky by asi nebylo od věci, aby se zapojili do toho boje proti té Ruské federaci a za osvobození svého území, protože samozřejmě ten samopal sám nevystřelí, ten tank taky sám nevystřelí, takže prostě bez těch vojáků se asi pravděpodobně ten konflikt nedá nějakým způsobem vyhrát. A hodně to zaznívá, hodně lidí se nás ptá jako politiků: Prosím vás, jak je možný, že když jdu v sobotu večer po Praze, po Plzni, po různých diskotékách, tak tam vidím desítky a desítky mladých mužů hovořících rusky, ukrajinsky, prostě, kteří prostě se baví? Samozřejmě jsou to mladí lidé, baví se, ale prostě občas taky se baví tak, že potom jsou z toho nějaké bitky, jsou z toho nějaké věci. Abych byl korektní zase z trestné činnosti Ukrajinců na našem území k tomu velkému příchozímu množství, tak samozřejmě nám to stoupá někam k pěti procentům trestné činnosti Ukrajinců. Jsou to většinou nějaké přestupky, ale je tam, jsou tam samozřejmě mezi nimi i nějaké těžší věci, ale vesměs v té komunitě, takže to nějak nezasahuje úplně do české komunity. Ale hodně máme problémy s alkoholem za volantem. To jsou prostě problémy, které potom se dotýkají samozřejmě i nás a lidé nám píší opět, protože já taky nechci potkat ukrajinského, bohužel zase byl to Ukrajinec, který jel asi 30 kilometrů na dálnici v protisměru a měl skoro 3 ‰. Takže když potom takový případ se stane, tak samozřejmě se toho chytí některá média a zase to vrhá světlo nad celou tu komunitu, což asi nikdo úplně nechceme. Nesmíme vytvářet prostě podmínky, aby si čeští občané začali myslet, že prostě tady je ten dvojí metr, že pro ty Ukrajince jsou nějaké vytvářené lepší podmínky než pro české občany. Zatím to tak v některých těch aspektech bohužel vypadá a potom to vrhá špatné světlo a potom se to může zvrhnout k tomu, že prostě ti lidé, začíná se ten narativ otáčet vlastně a je už úplně jiná situace v pohledu na Ukrajince oproti té situaci třeba před těmi třemi lety.

Tak na humanitární dávky, které tvoří část celkových nákladů na podporu Ukrajinců v ČR, vynaložily úřady v prvním roce války bezmála 8,7 miliardy korun. Takže nás to opravdu stojí velké finanční prostředky, a jestliže tedy nyní přichází každý týden 2000 dalších Ukrajinců, úplně - v uvozovkách - holých, jenom s tou igelitkou, začínajících čerpat teprve ty dávky, tak prostě ta finanční zátěž je poměrně velká.

Tady je ten rozpor, co říkal náš pan předseda, že nám nesedí opravdu ty počty, to, co říká pan Jurečka. Já se do toho nebudu motat, protože nejsem ekonom, ale doufám, že když tady bude nějaký příslib od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak se dopátráme nějaké pravdy, aby prostě ty články, které mohou být a nemusí být tendenční, jak se tady hovoří, o tom, že prostě už ten přínos těch pracujících na zdravotním, sociálním a podobně převyšuje ty vynakládané dávky, tak jestli to je pravda, nebo není pravda, to já opravdu nevím. A opravdu by to chtělo asi všechno očistit od nějakých těch věcí, abychom se dopracovali k nějakému finálnímu výsledku.

Tady bych ještě citoval, tuším, že to je dokonce i od pana ministra vnitra Rakušana: S tím, jak se Ukrajinci integrují, však roste také nápor na kapacity ubytování, školství, zdravotnictví. Jde zejména o otázku větších měst, například o Prahu, kde připadá - kde je přibližně 98 000 všech držitelů dočasné ochrany z Ukrajiny. Největší problém vidíme v kapacitách ubytování - říkají i odborníci na migraci.

Pan ministr v té souvislosti, jak jsme říkali, že vlastně letos tím, že je ten útok na tu infrastrukturu Ukrajiny a může přijít ta migrační vlna, tak já jsem zaregistroval u pana ministra několik jeho mediálních vyjádření, kdy on říká, a vrací se k tomu, co říkal před těmi třemi lety - řádově ministr vnitra Vít Rakušan - devět měsíců po začátku ruské agrese, prohlásil: Umíme si představit, že bychom byli schopni přijmout desetitisíce dalších příchozích, ale rozhodně ne vysoké statisíce a rozhodně ne v té kvalitě, jak jsme byli schopni v prvním roce poskytnout. Logicky, že ano, ze začátku ty kapacity byly. A teď: Počet uprchlíků by přitom - tehdy - byl podobně jako dnes (?), pohybuje se mezi 355 a 390 000. To už je ten článek teď, asi dva dny starý. Jako jeden z důvodů označoval tehdy Rakušan kapacity zdravotnického a sociálního systému.

To znamená, pane ministře, já bych se vás chtěl zeptat, jste schopen garantovat - jste schopen garantovat? - v případě, že se zvedne ta vyšší migrační vlna, že o ty lidi bude postaráno kvalitně z pohledu zdravotního, sociálního... (Hluk v sále.) Já neslyším, pane Bendo, jestli můžu poprosit. Děkuju. Jestli pan ministr - tak znovu, pane ministře. Chci se zeptat, jste schopen garantovat, že v případě, že se zvedne vyšší migrační vlna, budeme mít pro ty lidi odpovídající ubytování, odpovídající zdravotní zabezpečení, odpovídající sociální zabezpečení, odpovídající pro ty děti školský systém?

To je to, na co narážím, jestli Česká republika prostě už řekne, podobně jako to Norsko, dejme tomu - stop, milá Evropská unie, podělte se o ty běžence také někdo jiný, prostě už nejsme schopni to kvalitně zajistit. Protože teoreticky asi fakt nikdo nechce, aby ti lidé tady bydleli na nějakých polních lůžkách v nějakých školách nebo tělocvičnách.

Jeden z důvodů současného exodu z Ukrajiny, tak zase hovoří Česká národní banka, jsou také neustálé výpadky proudu. Mezinárodní agentury pro energii pak ve své zářijové zprávě varují. Nadcházející zima bude pro Ukrajince zcela zlomovým testem. Bránící se země podle zprávy utrpěla dosud nevídané škody na energetické infrastruktuře. Takže oni to nějakým způsobem byli schopni opravovat rok, dva, kanibalizovali (?) ty rozbité elektrárny, ale prostě došly jim ve své podstatě síly. Zimní sezóna může trvat až šest měsíců, nejmrazivější doba je od prosince do března, to znamená, teoreticky bychom mohli očekávat tu vlnu někdy teď třeba v tom prosinci do toho jara, kdy teploty klesají na Ukrajině až k minus 20 stupňům, upozorňuje tato zpráva. Ohrožena jsou podle odborníků městská centra, kde žije 70 % populace, která mohou naplno pocítit nedostatek energie a tepla.

Teď tady máme Poláky, kteří říkají - v Polsku je přes 950 000 ukrajinských uprchlíků, v Německu bezmála 1,2 milionu, Česko je v absolutních číslech na třetím místě. A pan ministr říká - nechtěl bych se dožít toho, abychom museli zřizovat uprchlické tábory, o nich jako o možnosti na počátku ruské agrese jsme mluvili. Protože tam v počátku vlastně byly ty predikce, že by se musela stavět nějaká stanová městečka, prostě jak na Blízkém východě, kde by bylo opravdu jenom to základní ubytování.

Takže je otázka, jestli snad k tomu nedojde. A ta naše otázka zní, a chci, aby to tady zaznělo, jestli opravdu jsme schopni nějakým způsobem se na to připravit, nebo jestli se na to připravujeme, nebo jestli jsme posílili rozpočet odboru azylové a migrační politiky případně v kapitole Ministerstva vnitra i na tyto věci, nebo jestli na to máme nějakou kapitolu ze všeobecné pokladní správy, prostě nevím.

Tak, teď bych to shrnul, než se dostanu, k pozměňovacím návrhům, kterých je dohromady 12 v rámci sněmovního tisku 727, novela, o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem Ukrajiny, takzvaný slangově lex Ukrajina VII.

Já jsem si tady vypsal ty věci - zvláštní dlouhodobý pobyt, tedy ty dva roky těch Ukrajinců už jsem tady zmiňoval, takže to je opravdu otázka, o kolik tisíc lidí se jedná, ty ženy a děti, a potom ti příchozí muži. Mám tady druhý bod: Muži přicházející za ženami, odhad je - až 100 000 vojáků z té fronty při přerušení toho konfliktu by se mohlo tady objevit. Budou sem moci ti vojáci, tedy ještě ti muži přicházet jenom při přerušení konfliktu? Nebo jak to máte nějakým způsobem namyšleno? To jsem se ani v té Sedmičce nedozvěděl. Kolik je tedy příjmová kapacita České republiky? Opakuji, v současné době 383 000 lidí tady máme na vízum dočasné ochrany.

Jak se tedy bude postupovat po tom vyhlášení toho příměří? Co to bude znamenat ve své podstatě? Vy se teď se účastníte různých těch evropských rad ministrů vnitra, jestli tam o tom diskutujete, protože to je evropský projekt. Chtěl bych vědět, jestli se vrátíme k cizineckému zákonu okamžitě už při vyhlášení toho příměří, nebo budeme čekat až na vyhlášení nějakého míru.

Odbor azylové a migrační politiky. Zítra je čtvrtek, čeká nás demonstrace Unie bezpečnostních složek a některých dalších.. (Reakce na poznámku z pléna:) Nebo shromáždění, pardon, ne demonstrace, ale shromáždění, tak já říkám demonstrace, vy říkáte shromáždění, vyjádření nějaké nevůle (ohledně?) vlastně vašich slibů, které jste dal na Debatách bez cenzury, kde jste sliboval těch 10 % pro příslušníky bezpečnostních sborů. Potom vlastně z toho nebyly ty finanční prostředky. Já to říkám jenom v tom kontextu toho odboru azylové a migrační politiky.

Dneska jsem zaregistroval několik článků, kde se i někteří - některé ty ženy, které tam vesměs pracují, vyjadřují, a dokonce tam řekly své jméno í příjmení, že ony se toho účastní na té velké kachlíkárně, na té velké Letné také, z těchto odborů, odboru azylové a migrační politiky. Že ti lidé tam nejsou adekvátním způsobem zaplaceni, nemají dostatečné kapacity, aby zvládali vlastně nejenom příchozí z Ukrajiny, protože to je velká zátěž, ale aby se odpovídajícím způsobem postarali i o ty ostatní cizince, protože odbor azylové a migrační politiky nedělá jenom Ukrajince, ale dělá celé spektrum toho víc jak jednoho milionu cizinců na území, kteří jsou tady s různou formou pobytu.

Takže bych vás chtěl požádat, pane ministře, jestli byste se podíval prostě i na platy příslušníků odboru azylové a migrační politiky, protože to jsou občanští zaměstnanci, tam nejsou žádné ty násobky, nejsou tam žádné funkční - jako mají policisté - a další věci. A začínají se objevovat články, kdy ti lidé jsou nespokojení, případně chtějí odcházet a hovoří o tom, že jsou přetížení.

Mám tady další bod, a to je obecně cizinecká policie a pobytové kontroly. Mám zevnitř sboru takové informace, že prostě opravdu těch policistů je málo, ty jejich pobytové kontroly prostě neodpovídají úplně tomu, jak by si oni sami představovali, je to prostě i o směřování nějakých sil a prostředků, případně nových náborů. My jsme vás upozorňovali kontinuálně asi dva roky vlastně od vypuknutí toho konfliktu, vždycky jednou za čas na bezpečnostním výboru se ptáme, kolik vlastně těch nových policistů konkrétně v Policii České republiky je nabráno, kolik z toho případně je směřováno do služby cizinecké policie i v souvislosti nejenom s ukrajinskou krizí, ale i s náběhem toho migračního paktu, který nabude účinnosti na podzim 2026 a budou z toho pro Českou republiku opět plynout nějaké úkoly.

Takže to je taková otázka, na kterou já se permanentně ptám, ale prostě chtěl bych to tady říci i v souvislosti s těmi Ukrajinci. Protože jestliže jsme tady v rámci různých Lexů udělali celou řadu zpřísňujících opatření, a jedno z těch zpřísňujících opatření je například hlášení pobytu toho Ukrajince.

Jeden z těch pozměňovacích návrhů, který zase vychází z praxe a máme tam souhlasné - aspoň zatím souhlasné - stanovisko, jak gesčního výboru, tak doufejme, že to tedy projde - ten pozměňovací návrh je, že když do 90 dnů od jednoho odhlášení z jedné adresy se osoba s vízem dočasné ochrany nepřihlásí na další adrese, tak se jí jakoby vízum dočasné ochrany zruší, protože ona neplní nějakou povinnost, jo? Musíme mít jakýsi přehled. A byla (bylo?) tam z praxe, že v Praze je obrovské množství Ukrajinců, kteří na nějaké adrese se nám přihlásí, potom z té adresy se nám odhlásí a už nejsou na další adrese k dispozici. Takže bych se chtěl tady jaksi přimluvit, jestli byste se mohl podívat na to, jakým způsobem se rozvrstvují do různých služeb nově nabraní budoucí policisté, protože mám takové informace, že cizinecká policie je trošku takovým otloukánkem.

Další bod, který jsem tady měl v souvislosti s lex Ukrajina VII, už jsem o tom hovořil, tak opravdu máme takový pocit, že Ukrajinci jsou zvýhodňováni na úkor českých občanů. Jeden z takových důvodů, který by k tomu mohl nahrávat, je, že osoba, která se přihlásí s vízem dočasné ochrany, tak, tuším, asi do sedmi nebo do deseti dnů musí své vozidlo přihlásit na obci s rozšířenou působností k registraci, jo? Bylo tady nějaké přechodné období, kdy nám stáli i v Praze na modrých zónách, neměli technické kontroly, o (čemž) hovořil tady náš předseda, byla tam nějaká benevolence daná a my jsme potom na základě toho, že byly nějaké nehody, platila to Česká asociace pojistitelů, nebylo to v pořádku, lidé na to upozorňovali, tak my jsme řekli, že mají povinnost ta vozidla přihlásit. Těch vozidel je tady kolem 45 000, možná už dneska více. Z toho zatím máme takové informace, že kolem 30 % pouze z těchto vozidel jsou takto zaregistrovány a přihlášeny. Tady je sankce 30 000 korun za nerespektování tohoto přihlášení. A já jsem nikde nezaznamenal, zda se to kontroluje, vyhodnocuje nebo jaká se k tomu případně přijímají opatření. To bych potřeboval ještě případně, jestli - a je to jedna z takových věcí, která nahrává potom narativu, kdy český občan řekne: podívejte se, já musím chodit na technickou, já musím platit dálniční známku, já musím platit to či ono, a tady máme desítky, stovky ukrajinských vozů, které se tady pohybují a jaksi bez kontroly, jo? A právě ve velkých městech to ještě o to víc vidět, protože nejsou kapacity parkovací ani pro normální české občany - a když k tomu ještě přibudou desítky, stovky vozů cizinců, tak potom to dělá zle, když tam kroužíte na sídlišti a každé třetí auto tam je s ukrajinskou espézetkou, tak (na lidi) to na působí takovýmto způsobem a hází to jakoby špatné světlo vůči celé komunitě. To znamená, jestliže my jsme si tady schválili - nevím, jestli to byl lex Ukrajina V - že chceme, aby Ukrajinci tedy, pakliže přijedou osobním vozem, dostanou vízum dočasné ochrany, začnou čerpat různé dávky, si do týdne, devíti dnů přihlásili na obci s rozšířenou působností, kde bydlí, vozidlo, tak abychom to taky byli schopni vymáhat, abychom byli schopni to kontrolovat, jo? Jestli to bude dělat dopravní policie, nevím - potřeboval bych k tomu nějaké informace a zatím jsem se k tomu nedostal.

Potom se už blížím tady k závěru, než půjdu k pozměňovacím návrhům, jako bod devátý tady mám určitá rizika, které my tedy spatřujeme, a to vidíme tedy v té migrační vlně velkého rozsahu, která by mohla se zimou přijít.

Další věc - vrací se nám organizovaný zločin. My jsme se, pane ministře, tady spolu utkali asi tři roky zpátky, kdy já jsem říkal, že samozřejmě s příchodem Ukrajinců nám přijde zpátky organizovaný zločin - to byla ta první příjmová skupina, která prostě využila situace a okamžitě se nám tady začala etablovat. Začali si tady rozparcelovávat svoje území. V devadesátých letech, kdy já jsem se v cizinecké policii pohyboval, tak ukrajinské podsvětí bylo agresivnější než ruské prostředí a Ukrajinci byli docela jako drsní, jo? Takže my jsme na to upozorňovali nějakým způsobem. Já netvrdím, ani tedy NCOZ, pan (Mazánek?) na našich setkáních pravidelných nepredikuje úplně, že by to bylo až tak divoké, ale nějaké náznaky o tom, že organizovaný zločin se tady opět začíná jaksi zaháčkovávat, tak tady jsou. Jsou to věci spojené s prostitucí, jsou to věci spojené s nějakým organizovaným zločinem, asi pravděpodobně nějakého racketeeringu, jak to bývalo v devadesátých letech, (svým?) osobám - a prostě bohužel i tyto věci se nám tady začínají objevovat.

Na co upozorňují i služby - pakliže se ten konflikt ukončí, tak ať chceme, nebo nechceme, můžou se nám tady objevit nějaké zbraně z fronty, a to, jestli malé zbraně nebo zbraně nebo zbraně větší, je vždycky, je to spojené samozřejmě s tím, aby tedy služby pracovaly dobře, a já věřím, že služby pracují dobře, aby tyto věci nějakým způsobem odhalovaly, ale to nebezpečí tady bohužel i s tímto konfliktem je.

Teď se dostanu k paní kolegyni Pastuchové, (otáčí se) prostřednictvím u vás, pane předsedající, abych používal správný poměr, a to se mi jedná o zdravotní potvrzení, falešná zdravotní potvrzení, na základě kterých až do 1. 7. 2025 benevolentně Ministerstvo práce a sociálních věcí bude vyplácet osobám na nějaký bianko formulář z Ukrajiny 4 400 korun a 6 600 korun, jak to říkala paní kolegyně. Prosím vás, zaregistrovali jste články, že Ukrajina není úplně země vzorová, že tam je to opravdu hodně postaveno na korupčním jednání, a to říkám ještě velice jako slabým způsobem. A my jsme zaregistrovali Chmelnickou oblast - tuším, že to byla - kde byla paní, která to tam měla nějakým způsobem v té oblasti na starosti z pohledu vydávání těchto potvrzení, její syn byl sluha národa, jeden z poslanců zákonodárného sboru Ukrajiny, a vydávali tam na čistých formulářích osobám, které vůbec nebyly handicapované, potvrzení o tom, že jsou, jo? My jsme na to upozornili, paní kolegyně o tom hovořila i na bezpečnostním výboru. Pan Jurečka říká, že nemá žádnou predikci nebo že neví tedy o tom, že by něco takového - pan Jurečka to nemůže vědět, protože to nikdo nezkontroloval, jo? Samozřejmě, když žádná prověrka není provedená, no, tak samozřejmě nikdo nemůže říkat panu Jurečkovi, že pravděpodobně, možná, může se stát, že tady jsou třeba desítky lidí, které mají z této oblasti vydaná potvrzení, která jsou vydaná na pravém formuláři oprávněnou osobou, ale jsou tam data, která tam nepatří, jo? Takže jestliže se nám něco z Ukrajiny objevilo, tak my jsme požádali na minulém bezpečnostním výboru, pane ministře, vy jste nebyl, vy jste byl na zahraniční cestě v Itálii, tuším, tak jsme požádali pana Paďourka, který vás tam zastupoval, že bychom chtěli, aby bylo iniciováno do cizinecké policie - prověrka z této oblasti minimálně, jo, protože cizinecká policie disponuje specialisty, kteří jsou schopni na vyžádání požádat o ten dokument. Jestliže tam bude podepsaná ta paní, můžou si toho člověka pozvat a zjistíme, jestli tedy opravdu dávku čerpá oprávněně, nebo ji čerpá neoprávněně. Já si myslím, že to nejsou tak malé finanční prostředky, abychom to nemohli udělat.

Samozřejmě tady pan Jurečka říkal, že je to země zmítaná válkou, ale nějakým způsobem orgány tam fungují, dokonce Ukrajinci mají třeba i lepší elektronizaci dokladů než Česká republika, jo, tohleto tam docela zmákli ještě před válkou. Takže já si myslím, že bychom mohli požádat o vzory těchto čistopisů lidi, kteří v těch oblastech se zabývají touto oblastí - a jaksi, než tedy někomu dávku přiznáme v takovéto výši, což není málo peněz, 4 400, 6 600 korun, v kontextu toho, že pro naše občany jsme nedokázali ani tu pětisetkorunu, jak říkala paní kolegyně Pastuchová, prostřednictvím vás, pane předsedající, prosadit. Vy jste říkali, že na to nemáme peníze. A tady najednou, v uvozovkách, na to peníze máme. Takže na něco peníze máme, na něco peníze nemáme. A zase to vrhá takové podivné světlo. Protože články, které vyšly, tak říkaly - sluha národa - když ho tam realizovali, tak vyhodil dvě tašky s půlmilionem dolarů někam do zahrady, jeho matka měla v posteli 700 000 euro. Mně to nepřipadá normální, jo, aby ty osoby měly takovéto finanční prostředky u sebe doma. Takže jsme požádali na bezpečnostním výboru, zda by bylo možné provést prověrku těchto věcí, abychom věděli, že když teda někomu tady poskytujeme nějakou dávku, tak že to dáváme osobě, která si to opravdu zaslouží.

A poslední věc, kterou bych chtěl tady říci, nebo ještě dvě věci. Vy jste na tom bezpečnostním výboru posledním nebyl. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra je organizace, která spadá pod ministra vnitra. Tam jsem se dozvěděl, že ředitel této organizace ukončil svoji činnost a bylo to na základě nějakého vašeho rozhodnutí, pan Paďourek, na kterého jsem se konkrétně ptal. Já se na to ptám jenom konkrétně, protože Správa uprchlických zařízení má 638 zaměstnanců, spravuje záchytná zařízení pro cizince, to znamená s nějakou migrační vlnou, s integrací cizinců takových nebo makových. Prostě se domnívám, že tento orgán by měl fungovat.

Já jsem nezaregistroval předtím, že by Správa uprchlických zařízení byla někým kritizována, že nefunguje nebo že je nefunkční. A najednou se tady dozvíme, že hlava této organizace odchází, pan Bacík, bylo mu nabídnuto nějaké jiné místo, on ho neakceptoval, odešel. A teď jsem na stránkách viděl, že máte nového ředitele Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra pana Mgr. Karla Tomáše. To znamená, pan Paďourek mi řekl, že to bylo vaše osobní rozhodnutí, na které máte právo, já to nerozporuju, že nebudete ani nesdělíte - a pan Paďourek mi řekl, že neví, proč jste pana ředitele odvolal. Ale já jsem takovej zvídavej člověk, mě to celkem zajímá. Jestli tam teda bylo nějaké pochybení tak zásadní, aby ten ředitel byl odvolán z takto z mého úhlu pohledu důležité složky Ministerstva vnitra, jako je Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. To jenom taková noticka.

A teďko k těm pozměňovací návrhům, které budeme za chviličku snad hlasovat a bude k tomu nějaký výklad. Tak my tam samozřejmě máme několik pozměňovacích návrhů, kdy chceme zpřísnit podmínky dočasné ochrany, to jsem říkal, je to právě u těch cizinců, u těch Ukrajinců, kteří se odhlásí z jedné adresy a na druhé adrese se nepřihlásí. Potom zneužívání azylového řízení, protože jestliže tady někdo teda je na vízu dočasné ochrany a z nějakého důvodu o to vízum přijde, tak oni najednou se začali překlápět, ti Ukrajinci zjistili, že si můžou požádat o azyl, což je jiný zákon, a musí se zahájit řízení tak, aby nebylo možné u osob, které jsou pod tímto statusem, aplikovat to azylové řízení se všemi těmi náležitostmi, které to spojuje, protože tam jsou od prvního počátku zdravotní, sociální a další věci. Právo jakoby nelze vynechat, oni můžou, to řízení poběží, ale nebude mít ten člověk ty náležitosti. To je další náš pozměňovací návrh.

Zpřísnění vydávání cestovních průkazů totožnosti v souvislosti s mobilizací. O tom jsem tady hovořil, že když jim expirují ty cestovní doklady, tak abychom měli jakýsi přehled a nevydávali jsme to jenom na hraniční průvodku, tak mi bylo přislíbeno ze strany Ministerstva vnitra, že těch průkazů je dostatek a že těmto osobám ty průkazy po tu dobu, kdy si nebudou moci vyřídit nový pas a nebudou chtít odjet na Ukrajinu, kde by hned získaly ten povolávací rozkaz, tak že získají tento průkaz. To je další náš pozměňovák.

Zvýšení efektivity návratové politiky ČR. Tak to je i z jiných zemí, jako je Lichštejnské knížectví a tak dále, když se tam někdo dopustí nějakého jednání, tak aby mohly ty osoby získat jakoby zákaz pobytu. To je technická věc.

A zpřísnění dopadu zápisu osob na sankční seznam. Když se někdo objeví na sankčním seznamu národním nebo mezinárodním, tak tam může dojít ke zrušení víza dočasné ochrany.

Jinak máme tady celou řadu dalších pozměňovacích návrhů, ať už z pera teda opozičních kolegů, od pana Kotena, který chce zákon jako takový zamítnout jako celek, tak tam k tomu my se nebudeme vyjadřovat, to je opoziční návrh. Potom jsou tam nějaké další technicko-legislativní věci. Ten poslední návrh je pana Jurečky, kde už jste naše stanovisko slyšeli, právě z toho důvodu nevyjasnění těch podmínek a vůbec nejasnosti toho. Tak k tomu absolutně nemůžeme dát doporučující stanovisko.

A výborem pro bezpečnost proběhly dva pozměňovací návrhy, které byly od pana kolegy Exnera, kdy přestože teda výbor doporučil, tak my se tam budeme zdržovat, protože se tady domníváme, že jsou to takové návrhy, které jsou víc progresivistické, víc takové prostě úderné, než jakoby nějaké z našeho pohledu smysluplné, když některé zejména jsou třeba jenom nějaké omezené období, jako je to pozbývání - když chcete nabýt české občanství, tak se musíte vyvázat ze svazku Ruské federace, a je to tam na období jenom toho válečného konfliktu. Prostě jsou to věci, které z našeho úhlu pohledu jsou moc takové divoké.

Pak je tam jeden pozměňovací návrh paní kolegyně Richterové, která dokonce říká, že pozbýt státní občanství lze jenom nějakým čestným prohlášením - to si myslím, že je úplně mimo mísu z hlediska té odbornosti.

Finální hlasování proběhne, jak proběhne, k tomu se nějakým způsobem postavíme.

Takže já bych chtěl říci, že jsem možná tady byl trošku delší, ale i z toho důvodu, že to je vlastně jakoby naposledy v uvozovkách, kdy k této věci se můžeme takto vyjadřovat, můžeme tam upravovat další věci, protože pokud by ten konflikt trval, nepovedlo se to nějak zamrazit, ukončit, tak máme tam ten březen 2025, do března 2026. A potom myslím, že to tak je, jestli by mi to potom pan ministr mohl ještě upřesnit třeba v té své závěrečné řeči, tak vlastně pak už to jde mimo národní parlament. Už to je prostě automat, který by tyto věci prodlužoval.

Ještě bych chtěl říct, že samozřejmě chápu, že hledala Evropa nějaké řešení. Poprvé se aplikovala ta směrnice, která nikdy nebyla předtím aplikována a nečekali jsme nikdy, že bychom ji museli aplikovat, protože jsme nepředpokládali, že na území Evropy se ještě objeví takovýto zásadní konflikt, pomalu na úrovni skoro třetí světové války, s takhle velkým masivním přesunem lidí. Takže ta situace není jednoduchá pro nikoho, není jednoduchá vůbec pro tu naši zemi, protože nás to zatěžuje. Zatěžuje nás to a my prostě hledáme jenom nějaké řešení, abychom tady udrželi vnitřní bezpečnost, zároveň jsme těm lidem nějakým způsobem pomohli. Ale já, pane ministře, chci, abychom se pohybovali v intencích zákona. Prostě tady máme evropskou směrnici a když potom skončí, tak se musíme plnohodnotně vrátit do cizineckého zákona a do azylového zákona. Nemůžeme mít dvojí metr na cizince. A teď právně nevím, jestli už při přerušení konfliktu, nebo až po ukončení konfliktu.

Z mé strany je to všechno. Děkuju za pozornost a omlouvám se, jestli jsem byl trošku delší.