je 5.51, je to moje první vystoupení v Poslanecké sněmovně v čase, kdy já normálně vstávám, takže jsem nikdy nečekal, že se dostanu do této situace. Chtěl bych se vyjádřit k věci, ke které tady jednání už prakticky asi 22 hodin a jedná se o vládní programové prohlášení a vyjádření důvěry či vyjádření nedůvěry nastupující nové vládě, která vzešla z podzimních sněmovních voleb.
Já se nebudu vyjadřovat k situaci v ekonomice, dopravě, případně zdravotnictví. V našem hnutí ANO máme na to své odborníky specialisty, kteří zde vystupovali za těch 20 hodin velice slušně, korektně zdůvodňovali proč nemůžou dát svůj hlas této pětikoaliční vládě a dočkali jsme se ve zpětné vazbě urážek, dehonestací, opravdu to je velice nepříjemné.
Já jsem také nový zde, předtím jsem pracoval v komunální politice, sledoval jsem vyjádření v Poslanecké sněmovně pouze prostřednictví těch kamer, to znamená jako občan, případně jsem sledoval vystoupení různých politiků v různých politických debatách. Nyní samozřejmě už jako politik mám nějaký okruh lidí, který mě také zásobuje jako vás všechny ostatní nějakými komentáři k této věci a jsou opravdu nelichotivé.
My bychom měli být jakýmsi vzorem. Když jsme tady skládali slib, všichni jsme na něco přísahali, že se budeme nějakým způsobem chovat. Nová vláda tady hovořila o tom, že bude všechno dělat - a berte mě trošku v uvozovkách - lépe a radostněji, jinak než předchozí vláda a zatím tedy z toho moc nevidím. Já bych chtěl vaši pozornost zaměřit na tu část programového prohlášení - já jsem si ho samozřejmě také celé přečetl - ale jak říkám, nejsem odborník na jiné problematiky než na problematiku, kterou jsem se celoživotně zabýval. A proto jsem si jaksi přečetl tu část programového prohlášení, která se týká oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné správy.
V bezpečnostních složkách státu já osobně jsem pracoval více než 28 let a troufnu si říci, že než jsem odešel - a končil jsem na velkém celorepublikovém útvaru tady v Praze - tak si myslím, že mám k této oblasti co říci, že dokážu rozpoznat, co v programovém prohlášení v této kapitole nová vláda napsala dobře, s čím se dá vyjádřit souhlas, s čím už ten souhlas se vyjadřuje trošku složitěji, co je trošku problematické a co z mého pohledu je velice obtížné nebo prakticky nemožné vůbec dosáhnout, zejména bych podotkl v horizontu jednoho volebního období.
Jako nově zvolený poslanec jsem se stal i členem bezpečnostních výboru. Tady hovořil pan předseda bezpečnostního výboru z ODS. Samozřejmě my budeme spolupracovat, budeme jako opoziční politici docházet do výboru. Je nás tam 5 za hnutí ANO, budeme sledovat kroky v této oblasti a budeme si k tomu říkat svoje. Jako konstruktivní opozice, přesně, jak říkala předsedkyně našeho klubu paní Schillerová - nedáme nic zadarmo, budeme prostě velice důsledně kontrolovat kroky stávající vlády stejně tak, jak se chovala dnešní vláda, dřívější opozice, vůči naší předchozí vládě v předchozím volebním období.
Nová vláda dnes před nás předstupuje a žádá o podporu a vyjádření důvěry. Ano, proč ne. Zástupci pětikoalice předložili jakési programové prohlášení, které tvoří jakýsi průnik jejich nějakých cílů volebních programů. Je to určitě nějaké akceptovatelné z jejich strany kompromis, na kterém se shodli jejich lídři, případně nějaké jejich odborné týmy a podobně. Jako pětikoalice shodnout se takhle rychle na průniku stran, to jsou tedy dobří, kolegové.
Máme podobné srovnání ze Slovenska, kde podobný pětikoaliční projekt byl, vydržel tam asi 8 nebo 9 měsíců a rozpadl se. Jsem zvědav, jak dlouho vydrží toto spojenectví. Jestli to spojenectví bude účelové, protože byly vytvořeny pozice, protože prostě po 8 letech, kdy jste byli v opozici, najednou jste se dostali na výsluní, samozřejmě je třeba uspokojit všechny lidi, jak říkají ti naši kolegové, (nevešli?) jste se ani do jedné řady. To vás možná udrží pohromadě. Můj ctěný kolega pan Nacher, prostřednictvím paní předsedající to řekl jasně, že vám nejde ani tak o nějaké programy svých vlastních politických stran, protože prostě pětikoalice s různými cíli, tam se velice těžko nachází ty průniky, ale jde o ty pozice a ty vás utuží a ty vás stmelí.
Po prostudování té části programového prohlášení vlády (věnující?) se bezpečnosti a veřejné správě jsem se bohužel dočetl jen velice obecných a (vznosných?) proklamací k jednotlivým cílům, které tam jsou. Opět to naši kolegové už tady říkali v těch svých jednotlivých kapitolách, jsou to také obecné floskule, takové nějaké povídání, vznešené cíle a podobně. Já se ještě k tomu dostane, protože mám pár takových bodů, které mě velice zaujaly.
Troufnu si opravdu říci, že jejich realizace či jen přiblížení není u mnoha těchto cílů vůbec reálné naplnit. Teď by se dotkl pana ministra Rakušana. Současný pan ministr, pan Rakušan, předseda STAN, z mého pohledu velice raketově a jako hurikán nastoupil na post ministra vnitra. Musím ovšem říci, že na tuto pozici se připravoval jako opoziční politik. Celé předchozí období jasně říkal - ano, pakliže vyhraje nějaký náš subjekt, chci aspirovat na post ministra vnitra, což je dobře asi z našeho pohledu, protože jestli to opravdu myslel vážně a připravoval se na tu pozici - byl i v bezpečnostním výboru v předchozím volebním období - tak se můžeme dočkat toho, že tedy je opravdu na tuto pozici připraven.
Ministerstvo vnitra je těžký resort. Těžký resort opravdu i pro lidi z bezpečností komunity, kteří se pohybují celý život profesní v oblasti bezpečnosti, je to velký resort, civilně správní úsek Ministerstva vnitra, policie, pošta, prostě fakt je to těžké. A já jsem vždycky sledoval jaksi z povzdálí, když nastupovala nějaká vláda, nastoupil nějaký nový ministr vnitra, ujal se tohoto resortu, jak tam do toho jakoby naskočil. A říkal jsem si - sakra, to jsou sebevědomí politici, prostě zvládnou to. No, někteří to zvládli lépe, někteří to zvládli hůře, někteří to nezvládli vůbec z mého pohledu.
Tedy k panu ministrovi Rakušanovi. Chtěl bych ještě připomenout, že naše hnutí ANO v předchozím volebním období nemělo resort Ministerstva vnitra ve své gesci. Můžeme říci obecně, že samozřejmě, když jsem pana premiéra Babiše, který obecně odpovídá za všechny ministry, to znamená i za ten resort Ministerstva vnitra, ale pak třeba (?) to gesčně do České strany sociálně demokratické pana Hamáčka a jeho červeného svetru a on tam vládl na tom Ministerstvu vnitra.
Ale současný ministr vnitra tedy po dlouhodobé přípravě v té opozici z mého pohledu ovšem nezačal moc dobře na tom vnitru. Ještě v době, kdy byl pouhým kandidátem na ministra vnitra, se sešel se současným policejním prezidentem, já se jenom opakuji, ale já jsem (to?) takto měl připraveno, tak proto to říkám, dvouhvězdičkovým generálem, který 35 let slouží u policie, prošel si celým výkonem, což je v bezpečnostní komunitě strašně důležité, aby to nebyl nějaký rychlokvašený důstojník, ale člověk, který opravdu prostoupal tou hierarchií až na ten vrchol.
Proběhlo mezi nimi něco, nevíme co, a výstup z toho byl asi k překvapení nového pana ministra vnitra, že pan dvouhvězdičkový generál náhle říká: Odcházím. Odcházím, podávám rezignaci. Nedokončí ani svůj pětiletý mandát. Ten pětiletý mandát je právě proto, aby přecházel napříč volbami ve Sněmovně, aby to bylo apolitické, protože policie je apolitická. A odchází. Potom jsou z toho nějaké výstupy. Zůstává tam jakási pachuť a už to není dobře. A nezaznělo tady vůbec, že s policejním prezidentem odchází i jeho ekonomický náměstek. Takže my tu máme největší policejní sbor, největší bezpečnostní sbor, který má 40, 45 tisíc lidí s občanskými zaměstnanci, a my jsme začali na Ministerstvu vnitra novou, lepší, radostnější politiku tím, že jsme přišli o policejního prezidenta a přišli jsme o ekonomického náměstka. A hledáme jakousi náhradu. Takže v době, kdy končí covid, mohou tady nastat nějaké nepředvídané situace, zdražování, lidé mohou být nespokojeni a podobně, tak nemáme vlastně hlavu a druhou půlhlavu takto velkého bezpečnostního sboru.
Nevím, co si o tom mám myslet. Vysvětleno to nějakým způsobem bylo, ale takovým zvláštním způsobem.
Dalším podle mě hřebíčkem do rakvičky důvěry bezpečnostní komunity obecně vůči stávajícímu ministrovi vnitra je obsazování postů na Ministerstvu vnitra lidmi přicházejícími s novým panem ministrem. Političtí náměstci jako například neúspěšný poslanec pan Lukáš Kolářík, který neobhájil poslanecký mandát za Piráty, přichází na Ministerstvo vnitra v roli politického náměstka. I dříve samozřejmě docházelo k obsazování postů na Ministerstvu vnitra politickými náměstky. Pan Hamáček si například na poslední období přivedl pana Haška. Já opravdu nevím, co pan Hašek například na tom vnitru vymyslel něco světoborného, čímž obohatil tento resort v roli náměstka nebo poradce. Obávám se, že ani v tomto případě, kdy tam přicházejí dnešní noví političtí náměstci, nic světoborného se nestane, nic se prakticky nezmění a já opravdu nevím, proč resort Ministerstva vnitra si toto zaslouží. Proč bezpečnostní komunita a lidé zde pracující musí zažívat tyto věci.
Teď bych se dotkl krátce některých bodů volebního programu vnitřní bezpečnosti a veřejné správy. Jenom stručně, nechci zdržovat. Revize platových tabulek, tedy provedení změn umožňujících veřejné správě zaměstnat špičkové odborníky. Tady bych ještě na úvod řekl, že já tím, že jsem tam v té bezpečnostní komunitě byl skoro třicet let, tak jsem zažil, zažil jsem dobu 2011, 2012. Ctihodný můj kolega pan tříhvězdičkový generál Ryba, který taky v té době sloužil, už o tom tady hovořil. Prosím vás, to bylo hrozný, hrozný, musím to tady říct! Bylo to za vlády ODS, pana ministra Langra, který přesně před těmi 10, 12 lety hovořil jako hovoří dnešní současný ministr vnitra. Jako kdyby to bylo přes kopírák. Prostě se uzavřel jakýsi kruh, přichází opět vláda pravice, opět nějací nominanti toho pravého spektra a oni hovoří úplně stejně. Vstoupíme tam vnitrobočními vstupy, musíme tam dostat odborníky, musíme je zaplatit. Ano, se vším souhlasím, ale tehdy a dneska asi opět to vyvolá obrovské pnutí v tom sboru, v té organizaci. Tam je to hierarchicky nějak postaveno, prosím vás. Na výsluze let. Prostě ti lidé přicházejí, prostupují těmi pozicemi. Mají nějaké tabulky, nějaké platové zařazení, nějaké osobní ohodnocení. A najednou tam přijde s ministrem někdo, kdo tam začne dělat (nesrozumitelné), dostane nestandardně nějaký vysoký plat, pak se mu tam něco nepovede a odchází. A zůstane tam absolutní destrukce.
Paní Schillerová, prostřednictvím paní předsedající, to tady popsala, že má zkušenost a nahlídla do Celní správy, což je taky sbor, který patří pod Ministerstvo financí, a je to přesně ono. Tady to zaznělo. Prosím vás, měli bychom, proč tedy chceme, aby to byly apolitické sbory? Jsou to lidé, kteří se rozhodli v nějakém vděku, že nastoupí k policii, k celníkům, k armádě. Jsou zdraví, vzdělaní, musejí mít minimálně střední školu, že, když nastupuje například u policie. Musí být netrestaní. Sežeňte dneska takového človíčka, který nebere drogy a podobně - a rozhodl se, že bude pracovat pro stát. My ho potom naženeme do školy, on dlouho studuje, nastoupí někde, musí poslouchat, kam ho stát postaví, tam prostě musí plnit svoje úkoly, a nějakým způsobem roste v těch svých pozicích. Očekává za to od státu, že se o něj nějakým způsobem postará. A tady narážím na to, co se stalo, to je ten další hřebíček do rakvičky. Naše předchozí vláda slíbila 1 400 korun všem státním úředníkům a příslušníkům bezpečnostních sborů. Náhle, poté, co jste nastoupili a děláte lepší politiku než my, 700 korun. Takže vlastně to nepokryje nic, prakticky je to i pod míru inflace. Opět obrovské rozčarování pro ty příslušníky bezpečnostních sborů. Jestli je pravda to, co tady zaznělo někdy včera kolem desáté večer, že ještě se třeba sahá do jakýchsi další náležitostí spojených se stravenkami a podobně, to nevím, můžeme to zjistit, ale pakliže by to byla pravda, bylo by to další neštěstí.
Ti lidé, kteří pracují v těchto složkách, i ti, kteří nás tady chrání v tom předsálí, kteří venku teď mrznou, poskytují servis členům vlády jako Ochranná služba a podobně, si toto opravdu nezaslouží. Chovejme se k těmto lidem slušně, umožněme jim jako politici prostě vykonávat jejich činnost pro nás a pro náš stát a nedělejme neustále nějaké reorganizace, nějaké změny. Tady vždycky někdo přijde a řekne: Teď jsem tady já a já teď to tady spasím a zachráním. Každý jsme odborník v nějaké své oblasti. Tady máme profesory práva, máme tady profesory lékařství. Prosím vás, takhle to opravdu nelze dělat ani v té bezpečnostní komunitě. Je to takový zvláštní svět a když do něj zasáhnete, tak jedině bude destabilizace.
Co se teď může stát? Já jsem se tady dozvěděl například další bod - dostanu se ještě potom k tomu, co bych chtěl říct, co mě asi nejvíc na tom programovém prohlášení vlády v této oblasti vadí. Korespondenční volba pro Čechy v zahraničí. Někde jsem se dočetl, že až 600 tisíc občanů České republiky žije někde v zahraničí po světě a mohlo by tedy volit. Pravice to vyhodnotila tak, že to jsou asi jejich, pouze jejich voliči. Někteří volili možná i nás, jestli někdo z nich volil SPD. Pochybuji, že někdo z nich bude, když bude někde v Kanadě vdaná slečna, mladá paní nebo žijí někde v nějakých bohatých západních zemích, že bude volit asi KSČM, že jo, je to možné, ale nevěřím tomu - a teď, co s tím? Je to 600 000 hlasů. To je hodně! To je obrovské množství. Ale teď se ptám, jak zajistíme bezpečnost a transparentnost? Víc se k tomu nebudu vyjadřovat, nebudu zdržovat, my to určitě na bezpečnostním výboru až to přijde k projednávání, se na to podíváme, abychom to nějakým způsobem ošetřili. Bude to složité. Vzpomeňte si na Spojené státy, kde to vyvolalo velké třenice, rozhádala se tam společnost a podobně. Udržet to v nějakém gardu bezpečnosti a podobně není vůbec jednoduché. Takže je to taková hezká proklamace. Ale obsahově, jak to uděláme? To mě opravdu zajímá.
Opětovně se připraví, pokolikáté již, říkám, a to tady s vykřičníkem, strategický materiál, který napomůže rozvoji a koncepci bezpečnostních sborů. Potřebují bezpečnostní sbory další nějaký rozvoj koncepcí a další reorganizaci? A tady narážím na to, co je docela podle mne hodně velké nebezpečí. Od roku 2024 by měl být novelizován zákon o služebním poměru a zákon o GIBS. Já bych poprosil...
Opravdu za to nemůžu, že na mě došlo až teď, takže bych byl rád, kdybyste si aspoň vyslechli to, co vám chci říci. Zákon o služebním poměru. Tady jsme narazili na tu otázku výsluh, která v tom zákoně je vždycky takovým jakoby prubířským kamenem. Všichni ti policisté, kteří nás teď poslouchají, tak spekulují. Pakliže mají 15 let odslouženo a více, ať už to jsou vojáci, policisté, hasiči, celníci, a někdo přijde a řekne: Bude novela zákona o služebním poměru. Oni okamžitě zbystří a řeknou: Ježišmarjá, dočkáme se snížení výsluh, pozastavení výsluh? Já jsem rád, že tady jako jeden z mála ministrů pan ministr vnitra vystoupil a na ten stenozáznam, který je tady k dispozici, řekl, že to nehrozí. Že to opravdu, je si vědom toho, že je určitě odborník. Je připraven na tu svoji práci.
Ví, že by to opravdu zamávalo těmi sbory a každý, kdo by měl patnáct let a víc, tak by utekl. Můžete si každý ten zákon nastudovat, je to tam jasně popsané. Buď jsou tam platové náležitosti posledního roku nebo posledních tří let, pakliže je to pro toho příslušníka zajímavější a může odcházet s nějakými procenty, která mu zůstávají, valorizují se mu a když se dožije pět a šedesáti, tak přejde do penzijního fondu, tak je to potom jeho penze, která je mu opět valorizována. Takže je to je zajímavé. Je to jakýsi benefit za to, že slouží tomu státu - logicky. Jestli to tak opravdu bude, já budu jedině rád, že se do toho sahat nebude, ale říkám to ale. My jsme zažili předtím v roce 2011 a 2012 podobné proklamace. Bylo řečeno, že bude vytvořena komise, budou tam odborníci, nejlepší profesoři, bla, bla, bla. Ale potom přišlo to, co přišlo. Já jsem si otevřel svůj platový výměr v té době, kdy jsem zrekonstruoval dům, vzal jsem si hypotéku, měl jsem syna na střední škole a měl jsem o pět tisíc míň. A uvědomte si, že ten policista si nemůže přivydělat kromě pár věcí, jako je překladatelská činnost, já nevím tlumočnická činnost. Je to velice úzké specifikum, kdy on prostě může, protože my chceme, aby pracoval pro ten stát, a ne, aby někde večer vykonával druhé pofidérní zaměstnání, nebo někde prostě dělal vyhazovače.
A teď co? Vy na to koukáte, nemůžete s tím dělat vůbec nic, máte nějaké své hospodaření ve své rodině a vy jste o pět tisíc v minusu. Co se tehdy stalo? Můžete si to zjistit, odešlo obrovské množství policistů. Policista vám nevyroste jako brambor na poli, že ho na jaře zasadíte a na podzim ho sklidíte a je z něj odborník. Ten člověk roste pět, deset, patnáct let. Napřed je na nějaké škole, pak se propracovává tím systémem, udělá si další školu, stane se z něj nějaký zástupce vedoucího, vedoucí oddělení, bla, bla, bla, roste, roste, až někam doroste. A přichází noví a ti se musí od někoho učit. Praxe se nedá získat, praxe se musí prožít. My jsme tady zažili několik vln, kdy nám vždycky cyklicky lidé, kteří dorostli do určitých pozic, najednou odešli a byla tam díra. Dříve to tak vůbec nebylo. Prostě ten minulý nedemokratický socialistický režim to měl v těchto složkách nastaveno jinak. Já vůbec nejsem příznivec nějakých minulých dob a podobně, ale k tomuto nedocházelo. Za jednatřicetileté demokracie bylo několik takovýchto vln, které vždycky destruovaly tyto sbory. Takže bych byl velice rád, aby se to opravdu výsluh nedotklo. Bylo to tady slíbeno panem ministrem a já jsem za to rád. A určitě na to budeme apelovat a případně budeme připomínat jeho slib. Ale slib je slib, snad ten slib bude platit.
Další zajímavá věc - udržení konkurenceschopnosti IZS na trhu práce. To je samozřejmě jasný. Chvályhodná myšlenka. Kdo by si nechtěl udržet profesionály ve sboru? Ale tady narážíme na to, že opravdu jsme jim ty peníze nepřidali, jak jsme jim slíbili. Dali jsme jim méně a ve finále jsou na tom hůře i díky inflaci. Tak si tedy nepředstavuji udržení konkurenceschopnosti pracovníků IZS tím, že jim vlastně prakticky ve finále klesne jejich mzda. Tu konkurenceschopnost bez odpovídajícího ekonomického zabezpečení a jistoty slušných pravidelných valorizovaných mezd neudržíme. Ti lidé nám odejdou. Vezměte si, že to jsou lidé, kteří jsou, jak jsem říkal, vzdělaní. Jsou zvyklí v uvozovkách opravdu, když to řeknu blbě, poslouchat, jsou spolehliví a v civilu po nich sáhnou. A ti lidé nemají problém se zaměstnat, když odejdou od Celní správy, nebo od policie, armády a podobně. Pakliže si je chceme udržet, tak je musíme stabilizovat a nesmíme dělat takovéto cyklické výkyvy vždycky s příchodem nové vlády. Proto je třeba i ten pětiletý mandát policejního prezidenta, který se jaksi překrývá, aby k tomu nedocházelo.
Stejně nedůvěryhodně na mě působí slib, který se týká cizinecké problematiky. To tady vůbec nezaznělo, prosím vás. Já jsem drtivou většinu svého života spjat s cizineckou problematikou, s cizineckou policií. Prosazení nové a přehlednější úpravy pobytu cizinců na území ČR, to znamená tady máme něco, co se týká vnitra, něco, co se týká Ministerstva zahraničí. Pobyty cizinců, jaké pobyty cizinců? Máme legální pobyty a nelegální pobyty. Máme legální pobyty občanů EU, kteří pobývají v jiném členském státě EU a máme legální pobyty třetizemců, kteří prostě z nějakého důvodu, třeba z Ukrajiny, chtějí pobývat na území České republiky. Kategorie nelegálních pobytů je to, na co upozorňoval i náš pan předseda, na to obrovské nebezpečí, které v tom welcome refunsions řekla paní Merkelová a otevřela ta stavidla té nelegální migrace. A pan Orbán, který je tady dehonestován, zesměšňován, to zastavil. Udělal ty ploty, napřed mu všichni nadávali, dneska se tam jezdí všichni dívat a jsou rádi, že pan Orbán a Maďarsko ty ploty udělali. Nelegální migrace - obrovský problém. My máme v uvozovkách štěstí, že k nám ti nelegální migranti nechtějí. Nejsou tady žádné diaspory. Oni chtějí do Německa, chtějí do Francie, chtějí za lepšími sociálními dávkami. Nejsou tady žádné komunity, na které by se nabalovali, které by je jaksi schovaly a tak dále. Zkusme si toto udržet, v uvozovkách jakoby tu čistotu. Věnujme se legální migraci i v souvislosti s pracovními příležitostmi. Potřebujeme lidi na trhu práce. Musíme si říct, že nám chybí lidi na trhu práce, chybí nám pracovníci a pracovní pozice, které Češi dělat nechtějí a už dneska všichni víme, že to dělají vesměs Ukrajinci. Tady bych chtěl říci, že když se podíváme...
Já bych to ukončil s těmi Ukrajinci. Vytvořme jim takové podmínky, aby tady mohli důstojně pracovat, aby na našich zastupitelských úřadech, na konzulárních odborech nebyl pro ně problém s vystavováním víz. Vezměme si příklad z Polska. Tam není problém jim prostě ta víza vystavit. To, že oni potom na ta polská víza jezdí k nám, což ve smyslu cizineckého zákona není úplně košer, je druhá věc. Ty Ukrajince tady potřebujeme, jsou nám sociálně a kulturně blízcí, jsou ochotní tady pracovat. Není s tím problém, já znám desítky lidí z Ukrajiny, kteří jsou slušní, pracují tady, posílají domů peníze, chtějí tady třeba zůstat na dlouhodobý, potom trvalý pobyt, i na získání českého občanství a potřebujeme ty pracovníky. Takže vytvořme podmínky pro legální migraci za podmínek slušných, žádné vykořisťování nějakými mužiky, nějakými zprostředkovatelskými agenturami a podobně. To taky není úplně ideální a poučme se například od těch Poláků.
Stejně nedůvěryhodně na mě v programovém prohlášení vlády působí slib o výrazném zefektivnění a zjednodušení pobytových řízení cizinců. On vůbec cizinecký zákon je obrovská matrice materiálu, je to zákon o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších novel a předpisů. To se neustále mění. Vždycky nás tady něco jako zákonodárce napadne, nebo prostě přichází něco z Evropy a podobně, co musíme implementovat v rámci nějakých směrnic, tak se vždycky ten cizinecký zákon mění. Je to prostě velký, složitý. Lidé, kteří se tím zabývají na cizinecké policii, je na to speciální odbor, jsou odborníci, právníci, legislativci na cizineckou problematiku. Je to těžká problematika. Tady je to napsáno jednou větou. Jsem tedy zvědav, jak to opravdu nové vedení Ministerstva vnitra v čele s panem Rakušanem, nebo nějaký odborník, který tam na to bude, zvládne.
Pokud by byl dostatečný čas, nebylo 6.18, tak jsem tady ještě měl a chtěl podrobit podrobné analýze ještě další body dopsané do kapitoly programového prohlášení vlády v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné správy. Já si to tedy nechám na bezpečnostní výbor, nechám si to na nějaké projednávání jednotlivých bodů v souvislosti s něčím, kde bude dosah do cizinecké problematiky nebo do problematiky bezpečnosti a tam se tedy o tom pobavíme, ať už tedy na plénu Sněmovny nebo v nějaké komisi nebo na výboře.
Na závěr svého vystoupení jsem chtěl říci jenom jedno. Moji důvěru jako poslance zvoleného za hnutí ANO stávající vláda nemá a ani ji na základě toho, co jsem tady výše popsal a jak jsem si přečetl i další body programového prohlášení, získat nemůže. Nemohl bych opravdu předstoupit před své voliče ve své volební oblasti, pokud bych dnes, chtěl jsem říct včera, takže během těch 24 hodin, pro důvěru vládě zvedl svoji ruku. Tu rozhodně já nezvednu.
Děkuju za pozornost.
