V letech 1989 až 2014 vzrostl hrubý domácí produkt o více než polovinu. Zatím co v roce 1990 činil HDP 672 miliard korun, nyní je více než čtyři biliony korun. HDP se tedy celkově zvýšilo 6krát.
Struktura ekonomiky se od roku 1970 do současnosti u většiny složek výrazně nezměnila. Zatímco před více než 40 lety se konečná spotřeba domácností podílela na HDP 53 procenty (v roce 1970), v roce 1990 to bylo 55 procenty a v roce 2010 klesla k pouhým 50 procentům.
Vývoj HDP 1971 – 1989 v %:
1971 : + 5,2; 1972 : + 5,3; 1973 : + 4,7; 1974 : + 4,8; 1975 : + 5,6; 1976 : + 4,0; 1977 : + 3,4; 1978 : + 4,1; 1979 : + 1,4; 1980 : + 1,7; 1981 : - 0,2; 1982 : - 1,5; 1983 : + 1,6; 1984 : + 2,2; 1985 : + 2,2; 1986 : + 2,7; 1987 : + 2,3; 1988 : + 2,1; 1989 : + 1,7; 1990 : + 1,0.
Vývoj HDP 1993 – 2013 v %:
1993 : + 1,0; 1994 : + 2,4; 1995 : + 6,2; 1996 : + 4,3; 1997 : - 0,7; 1998 : -0,3; 1999 : + 1,4; 2000 : + 4,3; 2001 : + 3,1; 2002 : + 1,6; 2003 : + 3,6; 2004 : + 4, 9; 2005 : + 6,4; 2006 : + 6,9; 2007 : + 5,5; 2008 : + 2,7; 2009 : -4,8; 2010 : + 2,3; 2011 : + 2,0; 2012 : - 0,8; 2013 : - 0,7.
Podstatně narostl objem domácího produktu. Podle výpočtů VŠE a údajů ČSÚ činil HDP v běžných cenách v roce 1970 necelých 293 miliard korun, v roce 1990 to bylo necelých 633 miliard korun a v roce 2013 to bylo již 3,844 bilionu korun.
Studie již ale neuvádí, že se ročně do ciziny vyvede až 300 miliard korun ve formě dividend pro zahraničních společností. Pokud jejich hodnota roste, není to hodnota pro naši republiku, ale pro zahraniční vlastníky.
SROVNÁVÁNÍ DNEŠNÍCH CEN S KOMUNISMEM JE ZÁVÁDĚJÍCÍ
Tabulka zakomunistu.cz je neprofesionální a manipulativní, protože v ní chybějí položky, které v dnešní době stojí víc než za komunismu. Tabulka ignoruje vývoj inflace, nezohledňuje technologický pokrok v jehož důsledku se některé výrobky zlevňují. Třeba nájem je něco, bez čeho se neobejdete, kdežto bez magnetofonu ano. Z toho luxusního zboží jako dříve bývala elektronika se díky technologickému pokroku stalo zboží spotřební.
V tabulce není uveden nájem ani ceny bytů či průměrných nákladů na hypotéku, které pro sociálně slabší vrstvy představují největší finanční zátěž V minulém režimu bylo nájemné symbolickou položkou a získat bydlení nebylo tak složité jako dnes. Tabulka zcela pomíjí povinnosti platit si dnes sociální, důchodové a zdravotní pojištění.
Porovnejme ceny nájmu, bytů a benzínu za socialismu (1970) a kapitalismu (2014):
Za socialismu se ceny nájemného za byt pro dělníky s rodinou pohybovaly kolem 5 procent až 10 procent z platu (cukrovar v Němčicích – podnikový byt 100 Kč, nepodnikový byt ve městě Brno - nájem bytu bez inkasa 200 Kčs, s inkasem 280 Kčs). V kapitalismu, tedy v roce 2014 se ceny nájmů pro dělníky s rodinou pohybují kolem 30 procent až 70 procent z platu (dělník v menším městě z platu 12.000 Kč zaplatí 6.500 Kč až 8.000 Kč). V Praze může mít dělník výplatu kolem 25.000 Kč, zato položka nájemného se pohybuje kolem 14.000 Kč a výše.
Cena vlastního nového bytu v roce 1970 nepřesáhla 24.000 Kčs až 30.000 Kčs, při výplatách studentů po vyučení a dělníků 1.000 Kčs až 3.000 Kč (průměrný a reálný plat 2000 Kč). Výše hypotéky se pohybovala kolem 1 až 2 procent. V kapitalismu, tedy v roce 2014 se ceny zachovalých a nových bytů pohybují mezi 750.000 Kč až 1.800.000 (ve větších městech od 1.500.000 Kč) při výplatách dělníků 10.000 Kč až 25.000 Kč (průměrný plat 26.500 Kč; reálný průměr 15.000 Kč). Výše hypotéky se pohybuje v lepším případě kolem 5 procent.
Cena benzínu v roce 1970 – speciál 2,4 Kčs a super 3 Kčs. V roce 2014 se cena benzínu pohybovala kolem 36 Kč. Počítejme s průměrnou výplatou v roce 1970 (2000 Kč) a průměrnou výplatou v roce 2014 (15.000 Kč a 26.500 Kč). Z toho vyplývá při 160 pracovních hodinách za měsíc v roce 1970 – hodinová mzda 12,5 Kčs, v roce 2014 – hodinová mzda 93,75 Kč a průměrná hodinová mzda 165,6 Kč. V socialismu jsme si za hodinu práce mohli zakoupit 5,2 litrů benzínu speciál a 4,1 litrů super. V kapitalismu v roce 2014 si za hodinu práce může dělník koupit 2,6 litrů, ti bohatší 4,6 litrů.
STUDIE NEZOHLEDŇUJÍ VÝŠI MAJETKU ANI ZADLUŽENÍ
Socialistický stát po sobě zanechal ohromný majetek zaplacený v průběhu jeho vlády výhradně z peněz našich občanů. Byl to majetek rentabilní, protože vynášel okolo 10 % z vloženého kapitálu. Dnes by jeho hodnota určitě odpovídala ocenění za 7 až 8 bilionů Kč, ve skutečnosti nám však skoro žádný nezůstal. Osmdesát procent těchto hodnot bylo zprivatizováno, zašantročeno nebo zcela zničeno.
DIKové z hodnoty privatizovaného majetku v rámci kuponové privatizace inkasovali, a to často jen na papíře, nejvýše 2 až 2,5 %. Tento náš společný majetek byl ekonomicky a cenově nesmírně zdevastován, znehodnocen, což lze prokázat například na faktu, že v době na sklonku století, kdy se hodnota majetku USA měřená nejprestižnějším burzovním indexem (Dow Jones) zvýšila z 2.000 na 10.000 bodů, u nás naopak poklesla (index PX 50) z 1.000 na pouhých 400 bodů, přičemž vzhledem k vysoké inflaci by naopak měly být už v té době nominální ceny našeho majetku 4 až 5krát vyšší. Je známé, že akcie srovnatelného majetku byly u nás pro západní investory levnější než třeba v nejchudších zemích světa.
Naše hrubé zahraniční zadlužení (státu, bank i podniků), které za celé Československo koncem roku 1989 dosáhlo 7,9 miliard USD, tj. Asi 500 USD (7500 Kčs) na obyvatele, rychle v dobách kapitalistického postkomunismu a jen za ČR vzrostlo do konce roku 2007 na 1,3 bilionu Kč, tedy asi na 6600 USD na obyvatele (více než 13krát).
Příjmy z této privatizace dosáhly v letech 1991 až 2005 částky 523 miliard Kč. Dále za jednu z dalších loupeží století po roce 1989 je označována také kamuflovaná peněžní reforma, spočívající ve znehodnocení úspor obyvatelstva, v důsledku stále trvající inflace, převyšující úrokovou míru. V roce 2004 její výnos dosáhl již téměř 400 miliard Kč.
JAK TO HODNOTILA SVĚTOVÁ BANKA?
Na základě žádosti československé vlády se uskutečnila mise Světové banky, která v květnu 1990 vypracovala své hodnocení tehdejšího stavu ekonomiky a doporučení pro její převedení na tržní hospodářství. Uvádí se v něm:
„V mnoha ohledech jsou československá ekonomická opatření v posledních 20 letech relativně dobrá. Příjmy na hlavu stále stoupají, třebaže v druhé polovině osmdesátých let jen ve stěží postihnutelné míře. I vnitřní i vnější stabilita je udržována. Zjevná inflace je menší než dvě procenta v průměru v rámci osmdesátých let. Nezaměstnanost skutečně neexistuje. Sociální ukazatele země ukazují relativně dobrý výsledek. Dostup obyvatelstva ke zdravotním službám, dostatečná doprava, služby v péči o děti a možnosti rekreace jsou působivé. … Celkový standard vzdělávání zůstává vysoký. Nakonec bezpochyby má Československo poměrně malé vnější zadlužení.“
Uvedené příklady hodnocení ukazují, že ekonomická situace za socialismu katastrofálně nepropadla. Nebyly pouze zápory, jak se to dnes snaží dokázat vládní politici, ekonomové a publicisti. Bylo mnoho kladů. Například neexistovala nezaměstnanost, zadlužení státu. To vše je dnes historicky nejvyšší. Stát sloužil všem, nebyly obrovské sociální rozdíly.
