Obrovská svoboda devadesátek, střed Evropy se srdcem plným divokosti. Nadechnutí, které každý z nás zažíval po svém. Ten celkový obraz byl ale jednoduchý a krásný – žijeme. Můžeme. Chceme. Ale jako vždycky, když se opijeme, ať už alkoholem nebo svobodou, přestaneme vidět ostře. Pomalu šlapeme na brzdu a špatně se vyhýbáme překážkám. A my tu zatáčku najednou nevybrali. Nechali jsme podvodníky krást, komouše dělat politiku a oligarchy privatizovat tuhle zemi.
A ono je to, přátelé, pryč! Komunisty jsme po neuvěřitelně dlouhých 32 letech poslali do dějin. Navrch k tomu jsme přihodili velkopodnikatele s komunisticko-burešovskou průpravou. Obvykle nejsem škodolibý, ale vidět soudruhy vyklízet své parlamentní kanceláře, to mi jistou (historicky podmíněnou) radost způsobilo. Jako by se najednou vrátila naděje. Po volbách se v barech a hospodách po celé zemi slavilo, byla cítit úleva a nadechnutí. Přišla poptávka po změně. Objednali jste si ji ve volbách a my ji musíme přinést. Nezklamat. Vrátit se k tradici havlovsky odvážné zahraniční politiky, neschovávat se za Krušnými horami, ale být aktivní, odvážní, čitelní.
Ale taky nám musíte pomoct. Podporou, která nezmizí v době těžkých rozhodnutí. Odhodláním mít tuhle zemi rád i v situaci, která bude těžká. A bude vyžadovat vlastní nasazení, aktivitu, třeba i oběť. Dejte nám, prosím, důvěru spolu se zpětnou vazbou. Kontrolujte nás, ale ne s nerealistickým očekáváním. Pojďme nezapomenout na ty, kteří volili jinak než my. Kteří třeba žijí jinak a mají jiné spektrum problémů. Cesta k soudržné společnosti začíná odstraňováním předsudků v nás. Nepohrdáním jiným stylem života a jiným druhem problémů, pochopením regionálních i sociálních rozdílů. Je potřeba vidět společnost jinak než černobíle.
Pojďme to společně zvládnout. Pojďme tu radost z voleb brát jako začátek, ne splněný cíl. Pojďme dnes slíbit všem těm, kteří nám před 32 lety vybojovali svobodu, že už to nepokazíme. Že tuhle zemi populistům, komunistům ani estébáckým koncernům už nedáme.
Díky všem, kdo mají rádi tuhle zemi.
