Naše vláda zdědila státní rozpočet a ministr Stanjura se snažil udělat všechno pro to, abychom našli úspory. Osobně jsem rád, že se to na Ministerstvu vnitra podařilo i bez toho, že bychom museli propouštět. To je první dobrá zpráva.
Vnitro ušetří ve svém rozpočtu 4,1 miliardy. Nekrátíme peníze na platy policistů či hasičů, neškrtáme místa, přistupujeme k tomu s jednoduchým heslem: kdo chce být v bezpečí, musí za to i zaplatit. A stále platí, že pocit bezpečí nám dodávají lidé, nejčastěji ti řadoví, které potkáváme na ulicích nebo sledujeme při zásahu. Odmítl jsem na jejich peníze sáhnout.
Znamená to, že budeme muset šetřit na provozu samotného ministerstva, jedná se o 600 milionů korun v provozních výdajích. Chtěl jsem začít u sebe. Bohužel to ale taky znamená, že jsme si přímo tady na vnitru odložili drtivou většinu investic. A to jako bývalý starosta nedělám rád, protože rozvoj a rozkvět je s investicemi přímo spjatý. To se však týká jen „úřednických“ budov, počítáme s rozvojem a výstavbou zázemí pro hasiče či policejního areálu v Praze Zbraslavi, stejně jako pouze odsouváme nákup nové techniky.
Na naši rozpočtovou kapitolu jsme se začali dívat jinak, to je asi největší změna - investice do lidí jsou pro nás priorita, ty další odsuneme. A v tom jiném pohledu budeme pokračovat, chceme totiž v následujících letech úplně změnit to, jak se na celou agendu vnitra lidé dívají. I to, jak se lidé pod Ministerstvem vnitra cítí, chci, aby byli hrdí, že mohou dělat tak důležitou práci, jakou dělají. Čeká nás k tomu dlouhá cesta, mnohem delší, než přesahuje horizont jednoho roku. A přestože bolí úplně všechny, se na ni těším.
