Rok 1968 zažila moje máma Eva, jako dvacetiletá, v centru Prahy. Studovala medicínu, a jako skoro každý v té době nebyla schopna pochopit, co se to stalo. Atmosféru uvolnění, studentských majálesů a celkové euforie vystřídaly jednoho rána tanky. A šílené naštvání, zoufalství a deziluze. A v lednu 1969 byla na Palachově pohřbu.
Je to 52 let. Pro mnohé nepochopitelný čin. Z mého pohledu nejvyšší oběť pro svou zemi, pokus probudit svůj národ z letargie a rezignace. Nezapomeneme. Nenecháme zapomenout.
