já se chci pouze velmi stručně vyjádřit k tomu, co už pregnantně formuloval můj předřečník, pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Výborný. Chtěl jsem úmyslně hovořit až po panu ministrovi Lipavském, který by to toho vnesl ten zahraničně politický rozměr. Já jsem se spíše chtěl několika větami zaměřit na to, jaké důsledky má ukrajinská krize pro nás, na náš život v České republice.
Samozřejmě je to pro náš národ, pro naše občany, obrovitánská výzva. Samozřejmě procházíme my tady v této době jakousi zatěžkávací zkouškou. Ale především procházíme i testem toho, zda Česká republika jako stát, jako její občané, umíme být solidární. Zda umíme poskytnout pomoc, když to jiný národ, který bojuje za nás, za naše hodnoty, zbraněmi, zda umíme v té chvíli poskytnout manželkám a dětem těch, kteří bojují za evropské hodnoty, dostatečné zázemí. Zda dokážeme jako stát projevit to, co je pro každý stát důležité, to znamená svoji duši a nějakou dobrou podstatu. A my jsme uspěli. A já chci na tomto místě občanům České republiky výrazně poděkovat.
Více než 70 % lidí v České republice, občanů České republiky, nějakým způsobem příchozím z Ukrajiny pomohlo. Ať už to bylo poskytnutím ubytování nebo nějakou humanitární pomocí. Ale drtivá většina lidí v naší zemi pomáhala a stále pomáhá. Já si samozřejmě uvědomuji, že ta první nálada, ten první radostný étos, ta pomoc, která vycházela prostě a jednoduše z té hrůzy, když jsme viděli bomby padat na civilní obyvatelstvo na Ukrajině, tak ta první vlna té solidarity už trošku vyprchala. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, jak je Česká republika, a to, jakým způsobem na krizi reagovala, ceněna i na té evropské a světové úrovni. Skutečně a zcela objektivně se pověst České republiky vylepšila, díky občanům České republiky, ale i díky zásadovému postoji celého českého parlamentu, celé české vlády.
Protože v určitých chvílích je potřeba nepřistoupit na populismus. V určitých chvílích je potřeba projevit zásadovost. A ve chvíli, když jedna země napadne druhou, ve chvíli, kdy jsou ohroženy ty nejzákladnější hodnoty, ve chvíli, kdy umírají civilisté, ve chvíli, když se bráníme agresorovi, který přichází s tím, aby si vzal pro sebe území svobodného státu, tak nesmíme přistoupit na diskusi, která jí svádí jinam, a to ze základních principů. A ten princip je skutečně za prvé ochrana hodnot, které jsou Evropě vlastní. A za druhé je to ochrana hodnot, jako je solidarita a pomoc. Já bych nás všechny chtěl vyzvat k tomu, abychom nevytvářeli ve společnosti umělá dilemata. Umělá dilemata spočívající v tom, buď pomáháte Ukrajincům, nebo českým lidem. Takové dilema neexistuje.
Samozřejmě, že česká vláda dělá maximum i pro české občany, proto je také českou vládou. Ale to přece nevylučuje její maximální nasazení ve chvíli, kdy je svobodný stát napaden agresorem bezprecedentním způsobem, který jsme v Evropě od 2. světové války nezažili. Je naší povinností pomáhat, a já jsem hrdý na Českou republiku, že tuto roli zvládá. Proto konstatuji, že za poslanecký klub Starostů a nezávislých má samozřejmě toto usnesení plnou podporu.
Děkuji za pozornost.
