Znění interpelace ZDE.
Vážený pane poslanče, dovolte mi nejprve, abych využil této příležitosti a řekl, jak vlastně vypadá otázka sociálního zajištění cizinců, kteří přicházejí na území ČR. Myslím si, že je potřeba, tak jako vždy, rozlišovat základní kategorie. Pokud jde o cizince, který je zadržený v souvislosti s neoprávněným pobytem na území ČR a existují důvody pro jeho zajištění do zařízení pro zajištění cizinců podle příslušných zákonů, tak tento cizinec při svém pobytu v zařízení žádné příspěvky ani jiné finanční prostředky nedostává. Ustanovení zákona o pobytu cizinců pak dokonce stanoví, že cizinec je povinen uhradit náklady, spojené se svým pobytem v zařízení pro zajištění cizinců. To je situace těch, kteří jsou zde zajištěni a nejsou žadateli o azyl.
Pak je druhá skupina cizinců, což jsou žadatelé o udělení mezinárodní ochrany v azylových zařízeních. Tyto osoby mají přirozeně jinou situaci. Jedná se o azylová zařízení, která jsou zřízena v souladu s příslušným zákonem o azylu, a žadatelé o udělení mezinárodní ochrany ubytování v přijímacím středisku, tzn., ti, kdo mají ubytování v tomto přijímacím středisku, mají nárok na kapesné v souladu s ustanovením zákona o azylu. Výši kapesného stanovuje vyhláška a v tuto chvíli je stanoveno na 30 Kč za kalendářní den. To je tedy kapesné cizince, který požádal o azyl, je v pobytovém zařízení, kde je o něj postaráno, a má kapesné 30 Kč na kalendářní den.
V pobytových střediscích, kde nemusí být poskytována strava a žadatelé o mezinárodní ochranu si sami vaří, je poskytován příspěvek ve výši životního minima v souladu s příslušným zákonem, tzn., tady je šance na poskytnutí příspěvku ve výši životního minima. V žádném z těchto případů se nemůže jednat o jakékoli zvýhodnění žadatele o azyl, oproti jinému občanovi České republiky.
Pokud jde o situaci v poskytovaných dávkách zemí EU, tak ta situace je velmi rozdílná, tzn., v Evropě není sjednocena legislativa a není sjednocena úroveň podpory např. pro žadatele o azyl v jednotlivých zemích. Vím, že např. v Německu, kde je podpora přirozeně vyšší než v České republice, se v současné době diskutuje o tom, zdali by ta podpora i nadále měla být vyplácena v hotovosti, nebo zdali by měla být transformována do podoby jakýchsi voucherů, poukázek na poskytnutí služeb v zařízeních, která se starají o žadatele o azyl. Takže i v těchto zemích, které mají vyšší podporu, tak se samozřejmě dnes vede diskuse o tom, jestli náhodou ta podpora nepůsobí motivačně v rámci stávajícího migračního proudu.
K dalším vašim otázkám, zatím v Evropě není dohoda o nějakém trvalém povinném přerozdělovacím systému. Diskuse běží. Počítá se nicméně s tím, že by Evropská unie přispívala určitou částkou příslušné zemi, která by se ujala žadatele o azyl a vyřizovala jeho azylové řízení. Dá se předpokládat příspěvek ze strany Evropské unie.
Pokud jde o občany, kteří by u nás získali azyl a chtěli by v ČR žít, tak tam máme připravena integrační opatření, která by měla směřovat k tomu, abychom jim pomohli co nejlépe se do naší společnosti integrovat.
Klíčová je otázka možnosti pracovat. V nové azylové legislativě, která je v tuto chvíli v parlamentu, se počítá s tím, že lhůta, kdy oni nemohou přijmout legální práci na území ČR, by se zkrátila na šest měsíců. Tzn., byla by skutečně zkrácena nejnutnějším způsobem, a po šesti měsících už by bylo možné využít nabídky našich zaměstnavatelů pro zaměstnání lidí, kteří čekají na vyřízení azylového řízení, nebo už dostali azyl na území ČR.
Čili tady si myslím, že je důležité, abychom těmto lidem umožnili co nejdříve pracovat, aby tady existovaly možnosti pomoci při výuce jazyka, při integraci jejich dětí do školského vzdělávacího systému a samozřejmě pomoc při získání ubytování, protože nepokládám za rozumné řešení, aby lidé, kteří získají azyl v České republice, dlouhodobě pobývali v nějakých hromadných ubytovacích zařízeních Ministerstva vnitra. Myslím si, že je důležité, aby byli co nejdříve integrováni do společnosti ve městech a obcích, kde např. získají možnost pracovní příležitosti. Tolik jenom velmi stručně.
Rozhodně musím odmítnout to, že by docházelo k nějaké unifikaci poskytovaných sociálních dávek na úrovni zemí, které poskytují podporu na mnohem vyšší úrovni, než dnes garantují zákony České republiky.
