Je to opravdu tak jednoduché?
V Páralových článcích o Ostravskokarvinských dolech lze vystopovat ideologické udatenství, jaké už popisoval Karel Havlíček Borovský v epigramu Apologie táboritů: „Dobřeť zkoumal Žižka, než sek mečem svým, obě víry okem nepředpojatým: pravým kališnickou, levým katolickou.“ Víry jsou zde jiné, ale ideologicky jednooký kritik opět vidí jen vlevo.
I po kuponové privatizaci stát zůstal největším akcionářem OKD a spolu s obcemi kontroloval nadpoloviční většinu akcií. To platilo asi do roku 1997, kdy začala divoká privatizace hornictví v Čechách, jak sám Páral napsal v MFD 2. 11. 2009. V článku pak dále a věcně popisoval, jak se Ostravsko-karvinské doly (a rovněž Mostecká uhelná společnost) tunelovaly. Kdosi skoupil na trhu velké balíky akcií, další odkupoval od obcí, a existovalo důvodné podezření, že to bylo za peníze privatizovaných dolů.
Kdo za to může? K jakému období se to vztahuje?
Hoďte to na Zemana
To přece byla vláda Václava Klause (ODS), než ji vystřídal úřednický kabinet Josefa Tošovského. Proč tedy nezasáhli? Proč policie nejednala, když tehdejší šéf FNM Roman Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit?
Nemohli, měli svázané ruce, zoufá si Páral: „Vláda neměla moc šancí, protože vládla na menšinovém principu na základě dohody mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem.“
Vláda tedy nemohla za kuponovku ani za divokou privatizaci hornictví.
Směla jen trpně přihlížet, jak v sociálně citlivém odvětví ztrácí většinu, která byla původně do privatizačního projektu zakomponována. Ztratila majoritu v OKD, aniž za ni dostala pro stát jedinou korunu!
Když pak v druhé půli roku nastoupila vláda levice, nastal nejvyšší čas otevřít levé oko a spatřit všechny chyby.
Náhle bylo jasné, z koho nelze sejmout odpovědnost. To Zemanova vláda mohla za to, že stát odmítl hrát nadále zajatce privátních zájmů a pravidelně přisypávat dotace podle modelu, kdy zisky patří soukromému vlastníkovi a ztráty státnímu rozpočtu. A také za to, že nedokázala nařídit, aby se cena za privatizaci vyšplhala výš.
Aspoň nějaké peníze
A teď k samotným bytům OKD. Všechny státní podnikové byty, tedy i ty z OKD, byly už roku 1991 zahrnuty do majetku firem určených k privatizaci. Dnes je jasné, že to byla chyba - zde konkrétně ministra průmyslu Vladimíra Dlouhého (ODA), ale společnost byla stále uhranuta Klausovou představou, že stát je nejhorší vlastník.
Prodej OKD v roce 2004 to respektoval. A stát dostal poprvé a naposledy peníze za privatizaci této uhelné firmy. Zároveň se podařilo vyjednat smluvní podmínku, že podnikové byty budou prodány nájemníkům za nižší, netržní cenu.
Proto nemělo smysl započítávat do ohodnocení společnosti tržní cenu bytů, pro byty měla být privatizace jen průtokovou operací. Přesněji: pokud měly být byty OKD prodávány nájemníkům za netržní cenu, nemohla vláda po kupci zbylého minoritního podílu státu chtít, aby za ně zaplatil tržní cenu obvyklou na trhu.
Že smlouva o levném prodeji podnikových bytů jejich nájemníkům naplněna nebyla - a nic se nestalo? Kdo tehdy vládl? Co pro dodržení smlouvy s vládou udělal? Odpověď okamžitě vysvětlí, proč kritikovo - pravé - oko zůstalo v nejkritičtější chvíli zavřeno.
Hádky v novinách však nenapraví chyby divoké privatizace. ČSSD chce rozhodně splnit předvolební slib, že Moravskoslezskému kraji pomůže.
Ztracená pracovní místa musí být co nejdříve nahrazena novými. Spor o byty OKD se musí vrátit k uzavřeným smlouvám a jedním z úkolů pro novou vládu bude posoudit, zda a jak může stát plnění ustanovení o bytech OKD vymáhat.
