Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já budu reagovat na tu dosavadní probíhající diskusi, pak se už budu muset omluvit z jednání Senátu, vzhledem k tomu, že vidím ještě další přihlášené senátory či senátorky, tak bych pak požádal pana ministra Dienstbiera, který je zde přítomen a který je také členem vlády, aby mě zastoupil u zbylé části průběhu tohoto bodu, protože se dá očekávat, že diskuse bude pravděpodobně ještě pokračovat.
Nejprve tedy k některým dotazům, které zde zazněly.
Zaprvé, pokud jde o onu pracovní skupinu, která byla zřízena, která se dnes poprvé schází, tak skutečně je to pracovní skupina, která zahrnuje vládu. Zahrnuje vládní aparát. Ale neznamená to, že ty pozice ČR budou formulovat pouze úředníci, ale úředníci budou připravovat technické podklady a pozice bude formulovat vláda. To je věc, která je výsostně politická. To znamená, tak, jak to děláme teď, vláda schvaluje mandáty, klíčové mandáty pro členy vlády na jednání v rámci EU, tak stejně tak bude vláda schvalovat mandáty pro vyjednávání s Velkou Británií o podmínkách vystoupení Velké Británie. Stejně tak to bude vláda, kdo bude schvalovat naše návrhy na reformy a změny v rámci EU, které tato pracovní skupina připraví. Je ale potřeba odlišit tu technickou pracovní skupinu, kterou vytvořila vláda, je to logické, že ministerstva musí spolupracovat při formulaci naší vyjednávací pozice, tak ji chci odlišit od té politické skupiny, kterou jsem inicioval. Já jsem oslovil všechny parlamentní politické strany, požádal jsem je, aby do konce července nominovaly své zástupce, předpokládám, že v srpnu by se sešla pracovní skupina, kde budou moci opoziční strany vyjádřit svůj názor na to, jaké změny by prosazovaly v rámci EU. To je tedy první poznámka.
Druhá poznámka, pokud se týká otázky EIA, tak já bych byl samozřejmě také rád, kdyby v tom seznamu bylo možné dát více staveb na to zrychlené řízení. Věřte mi, že ČR navrhovala, aby tam byla i 511, to znamená ta nejvíce připravená část Pražského okruhu, která spojuje D1 a D11. Byl to návrh ČR a do poslední chvíle jsem se snažil, aby tam ten úsek zůstal. Nicméně ty argumenty, které proti nám byly postaveny ze strany Evropské komise, byly velmi silné, zejména v tom, že my tam ještě nemáme územní rozhodnutí. A pokud jsme argumentovali tím, že těch 10 staveb, nebo 11 staveb jsou stavby, které jsou připravené, kde máme vykoupené pozemky, kde máme územní rozhodnutí, tak ten úsek okruhu Pražského z toho prostě vypadl. Neměl, nesplňoval ta kritéria, která umožňovala nějaký kompromis Evropskou komisí. To znamená, že u tohoto úseku bude potřeba pokračovat v jeho přípravě, bude tam muset teď proběhnout EIA a bude se muset připravit všechno tak, aby mohlo být vydáno územní rozhodnutí, protože tam nejsme teď ve stavu, kde byli bychom schopni začít příští nebo přespříští rok stavět, tak, jako je to u těch 10 staveb, o kterých jsem tady mluvil. Takže to byl ten hlavní důvod, nepřipravenost toho úseku, na rozdíl od těch dalších staveb, dálnic, silnic, kde už máme vykoupené pozemky a kde už máme vydáno územní rozhodnutí. Nicméně pro vládu je to priorita, já si uvědomuji situaci těch lidí, kteří žijí v té části Prahy, která je tranzitní. Jestliže budeme pokračovat ve výstavbě D11 směrem do Polska, jsou připraveny už první dva velké úseky od Hradce směrem na polské hranice, tak logicky ta intenzita dopravy bude taková, že potřebujeme nutně propojení mimo Prahu, dálniční propojení D1 a D11. Takže je to priorita vlády, budeme dělat všechno pro to, abychom urychlili výstavbu této části Pražského okruhu.
Pokud jd
e o otázku debaty o vystoupení Velké Británie z EU, ta jednání nebudou jednoduchá. Když se podíváte na to, jak je složena nová britská vláda, tak tam jsou zastoupeni velmi silně ti, kdo prosazovali vystoupení z EU, je to dobře. Protože ti lidé, kteří navrhovali brexit, tak je logické, že teď musí přijmout odpovědnost za důsledky svých politických kroků a svých politických návrhů. Ale to jednání vůbec nebude žádná procházka růžovým sadem, všichni budou hájit své zájmy. Já jsem tady slyšel hodně o Rakousku, o Francii, o Británii. Já bych také rád mluvil o ČR. Také bych rád mluvil o našich občanech, o našich firmách. My přece máme naše vlastní národní zájmy jako ČR. Já jsem předseda vlády ČR, takže mi dovolte, já u těch vyjednávání nebudu zastupovat Brity, nebudu tam zastupovat Rakušany, ale budu tam zastupovat Čechy. Chceme formulovat jasně naše zájmy, které máme, směrem k těm vztahům, které budou mezi Británií a EU poté, kdy Británie EU opustí. Já nepatřím mezi ty politiky, kteří by teď naléhali a říkali: Musíte zítra oznámit oficiálně vystoupení z EU. Myslím si, že Britům se do toho příliš nechce, té současné vládě se do toho příliš nechce, protože si uvědomuje, že pokud bude jednat rychle a dosáhne se rychle dohody, tak to bude ještě tato vláda, která bude muset přiznat, že není možné zachovat si všechny výhody a není možné zbavit se nevýhod. Prostě to není reálný slib. Ten příběh, který vyprávěli před referendem, pravdivý nebude. My máme zájem jako ČR určitě na tom, abychom mohli exportovat do Velké Británie, máme zájem na tom, aby naši lidé tam nebyli pracovníky druhé kategorie, aby měli stejná práva Češi, kteří pracují ve Velké Británii, aby měli stejná práva jako Britové. Nechceme být pracovníky druhé kategorie. Budeme vyjednávat tak, abychom obhájili zájmy našich občanů, a současně budeme koordinovat naše pozice v rámci V4 a budeme je koordinovat v rámci celé EU.
Očekávám, že ta jednání potrvají delší dobu. Proč nespěcháme? Nespěcháme proto, že po dobu, kdy Velká Británie je členem EU, tak platí stejná práva a stejné povinnosti. To znamená, není možné, aby se omezoval náš export do Británie, není možné, aby se omezovala práva našich občanů, kteří ve Velké Británii pracují.
Takže to období, kdy čekáme na to, až nám Britové oznámí, že se rozhodli vystoupit, tak není období, které by nějak ohrožovalo zájmy ČR z pohledu práv našich občanů a šancí na obchod z pohledu našich firem.
Pokud jde o budoucnost Evropy, jsou tady určitě různé názory, schází se různé země. Já jenom připomínám, že se schází také V4, což je regionální uskupení. Takže já bych úplně nekádroval státy, že se sejdou v nějakém užším formátu, protože V4 se také schází na úrovni 4 zemí a také nám to Francouzi nebo Němci nevyčítají, že se koordinujeme jako V4. Já to vnímám jako užitečné pro ČR, že máme partnery a spojence tady ve střední Evropě. Nicméně něco jiného je diskuse a něco jiného rozhodování o budoucnosti Evropy. Kdekoli se bude rozhodovat o budoucnosti Evropy, tak musí u toho jednacího stolu sedět všech 27 členských zemí EU. Rozhodovací proces nemůže jít mimo nás. Jestliže Evropa bude různorodější, jestliže tam bude více rychlostí v rámci integrace, tak se musíme starat o to, aby mezi eurozónou a těmi ostatními zeměmi nevznikl nepřekonatelný příkop, aby tam nevznikaly překážky z hlediska obchodu, z hlediska pohybu lidí, z hlediska jejich práv, z hlediska toho, abychom ovlivňovali, co se odehrává v Evropě. Protože pokud bude eurozóna činit samostatná rozhodnutí bez nás, tak ta rozhodnutí na nás logicky mají vliv. 80 % našeho exportu míří na trhy eurozóny. My se musíme starat o to, co se děje i v těchto zemích, které se rozhodly pro vyšší stupeň integrace.
Pokud jde o přijetí eura, já myslím, že to je naše národní rozhodnutí, kdy přijmeme euro. My jsme se v rámci vstupu do EU zavázali, že jednou euro přijmeme. Ale je na nás, abychom posoudili, jaký je ten správný ekonomický a sociální okamžik. Já záměrně říkám ekonomický i sociální, protože musí jít nejenom o investice, ale musí také jít o zaměstnanost. Naše ekonomika, naše veřejné rozpočty musí být připraveny se vypořádat s podmínkami, které jsou spojeny s přijetím společné evropské měny. Nevidím brexit jako argument pro urychlení debaty o přijetí eura v ČR, tady musíme velmi chladnokrevně posuzovat všechny ekonomické a sociální aspekty a říci si, kdy bude ta vhodná chvíle, abychom společnou evropskou měnu přijali.
Pokud jde o otázku toho, kdo odpovídá za brexit, co se vlastně stalo, já bych byl velmi rád, abychom se nedívali na brexit černobíle. Británie měla řadu výjimek. Británie se v řadě oblastí neúčastnila evropské integrace. Víte, že tady existoval britský rabat, že Británie třeba měla výjimku z azylové politiky, nebyla součástí Schengenu. Ta témata, která rozhodovala o vystoupení Velké Británie, do značné míry byla spojena s faktem, že se EU rozšířila, že Velká Británie na rozdíl od Německa nebo Rakouska nepřijala přechodná opatření pro ochranu svého pracovního trhu. Víte, že Britové, a my jsme je tehdy za to chválili logicky, že Britové otevřeli svůj pracovní trh pracovníkům ze zemí střední a východní Evropy. Na rozdíl od některých jiných členských zemí. Ten problém velkého přílivu lidí ze střední a východní Evropy, ze zemí, které mají velmi odlišnou životní úroveň, jsou zvyklí na nižší příjmy, tak samozřejmě hrál výraznou roli v debatě před britským referendem.
Nebyla to migrace, tak, jak my o ní tady diskutujeme dnes. Ta neregulovaná divoká migrace z Blízkého východu, kterou jsme řešili. Byl to problém migrace uvnitř EU, volného pohybu pracovních sil, jednotného evropského trh, co bylo klíčovým argumentem v té diskusi, která se odehrávala ve Velké Británii. Nebyl to jediný argument, ale podle mého názoru to byl jeden z rozhodujících faktorů, který ovlivnil tu debatu před britským referendem.
Jenom chci připomenout, že my jsme jako ČR přistoupili na určité dohody a kompromisy, které umožnily Davidu Cameronovi přijít před tím referendem s návrhem na reformu i britské sociální politiky, ve vztahu k pracovníkům z východní a střední Evropy, ale ukázalo se, že ani tento návrh, ani tato dohoda, ani tento kompromis nestačil k tomu, aby v Británii zvítězili stoupenci setrvání v EU jako takové.
Proč si myslím, že bychom neměli na britskou vládu příliš tlačit, je také fakt, že Británie má dnes řadu vnitřních problémů. Klíčovým faktorem, mluvil o tom i David Cameron na jednání Evropské rady, klíčovým úkolem pro nového britského premiéra, víme, že už je to britská premiérka, bude vůbec udržení územní celistvosti a integrity Velké Británie. To bude jeden z klíčových úkolů po brexitu. My potřebujeme mít samozřejmě stabilního partnera. Musíme vědět, s kým vyjednáváme, za koho ten dotyčný partner vyjednává.
Když jsem tady mluvil o tom, že chceme vyjednávat za ČR, tak já bych byl velmi rád, kdybychom si dokázali v té situaci po brexitu znovu definovat náš národní zájem, jaký je náš národní zájem, co je užitečné pro ČR, jakou EU potřebujeme. Já jsem přesvědčen o tom, že to musí být Unie, která je užitečná, Unie, která efektivně funguje. Když jsem jezdil těch 2,5 roku na jednání Evropské rady, tak musím říci, že ne vždy Evropa byla schopna plnit ta očekávání, která jsme do ní vkládali. Jako občané ČR, jako vláda ČR. Reakce na migrační krizi byla pomalá, ukázalo se, že Evropa nemá dostatečné nástroje, že není akceschopná, že nebyla schopna rychle regulovat divokou migraci, která se tady objevila v důsledku válek v bezprostředním okolí Evropy. Myslím si, že to akcentuje náš požadavek na to, aby Evropa do budoucna byla efektivnější, aby byla akceschopnější, aby byla méně byrokratická, byla více užitečná pro občany i pro jednotlivé členské země. Chtěl bych vyzvat k debatě o tom, jaké praktické nástroje pro to použijeme, jaké priority v tomhle směru bude ČR upřednostňovat. Ale jsem nadále přesvědčen o tom, že v souladu s naším národním zájmem je, aby tady EU tyhle problémy přežila, aby do budoucna evropská integrace fungovala, protože nám to dává mnohem větší šance na prosperitu i na stabilitu i na bezpečí.
Tolik velmi stručně několik poznámek k té diskusi, která tady proběhla. Děkuji.
