Země není po 7 letech vlády pravice v dobré ekonomické kondici, máme nejdelší recesi od roku 1989, více než 550 tisíc nezaměstnaných a poprvé po 12 letech poklesly dokonce nominální mzdy.
Přijetí ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, tak jak ho připravila vláda, by ovšem jakoukoliv změnu hospodářské politiky po roce 2014 prakticky znemožnilo.
Ještě než se dostanu k vážným problémům, které sebou tzv. dluhová brzda přináší, chci nabídnout důkaz toho, že to Nečas s Kalouskem se zcela cynickým a promyšleným podražením nohou jakékoliv příští vládě myslí skutečně vážně. Tak tedy:
Veřejný dluh země dosáhne na konci roku 2013 48,5% HDP. Aktualizovaný rozpočtový výhled Nečasovy vlády počítá s tím, že se veřejný dluh na konci roku 2014 zvýší na 51,4% HDP, na konci roku 2015 na 54,2% HDP a v roce 2016 na 57% HDP. Připomínám, že jde o rozpočtový plán, předložený do vlády ministrem financí Kalouskem z TOP 09, postavený na záměrech pravicové koalice.
Tentýž ministr financí navrhuje, aby se ústavně zakotvila následující pásma zadlužení země, při jejichž překročení budou muset vláda, kraje, obce a zdravotní pojišťovny přijmout drakonická úsporná opatření: 45% HDP, 50% HDP, 55% HDP a konečně 58% HDP. Je tedy zřejmé, že již při pouhém respektování rozpočtových plánů Nečasovy vlády by podle zákona o rozpočtové odpovědnosti nová vláda musela postupně překročit všechna dluhová omezení navrhované ústavní „dluhové pojistky“.
Rozpočtové cíle samotné Nečasovy vlády jsou tak v rozporu s návrhem ústavního zákona, který sama předkládá. Vláda si zkrátka dělá z voličů legraci a spoléhá na to, že problém je natolik složitý, že jeho podstata většině lidí, kteří obecně zadlužování nemají rádi, unikne.
Mimochodem, při překročení zadlužení ve výši 55% HDP ( k čemuž má podle Kalouska dojít v roce 2016) by ústava předepisovala vládě předložit vyrovnaný státní rozpočet. Premiér Nečas a ministr Kalousek, jejichž deficity státního rozpočtu se celou dobu pohybovaly v rozmezí cca 100-150 miliard korun, požadují po příští vládě, aby už v roce 2017 snížila schodek ze stávajících 100 miliard korun na nulu. Jinak se vystaví riziku toho, že zákon o státním rozpočtu zruší Ústavní soud. Skutečné rozpočtové inženýrství v situaci, kdy nikdo netuší, jak se v té době budou vyvíjet ostatní parametry naší ekonomiky.
Jako jedovatý dárek pak příští vládě ještě chtějí Nečas s Kalouskem přibalit snížení pravidelných daňových příjmů o celkem 31 miliard korun ročně ( počínaje postupně léty 2015 a 2016)! Toto snížení příjmů státu obsahují již schválené nebo právě projednávané vládní návrhy zákonů.
Může se snad ještě někdo divit ČSSD, že tohle rozpočtové divadlo Nečasovy vlády v Parlamentu nepodpoří? Shrnuto a podtrženo:
Návrhem zákona se zužuje manévrovací prostor vlády v situaci, kdy by měla reagovat rozpočtovým impulsem na hospodářský pokles. Pravidla zákona totiž nejsou navázána na ekonomický cyklus s požadavkem přebytků v době růstu a možností deficitů v době poklesu. Prioritním úkolem příští vlády přitom musí být dostat zemi z vleklé recese.
Se zákonem přichází vládnoucí pravice až po 7 letech své vlády, která se vyznačovala vysokým tempem zadlužování. Veřejný dluh se zvýšil z 28% HDP na konci vlády ČSSD v roce 2006 až na 45% HDP na konci roku 2013. Nominální výše veřejného dluhu dosáhne na konci roku 2013 částky 1,86 bilionu korun, což je dvojnásobek dluhu z roku 2006. Pravice je navíc odpovědná za většinu veřejného dluhu, který vznikl i před rokem 2006, neboť vlády ČSSD musely skrze ztráty České konsolidační agentury sanovat stovky miliard korun dluhu, který vznikl chybnou privatizací v 90. létech.
Vládní strany ODS a TOP 09 chtějí pokrytecky omezit rozpočtovou politiku příští vlády, aniž by v minulosti projevily ochotu vztáhnout stejná či podobná pravidla na své vládnutí po roce 2006 či 2010. Zákon předkládají až na samém konci volebního období v situaci, kdy mají jen minimální šanci vyhrát příští parlamentní volby.
V poslední době je politika plošných škrtů stále více zpochybňována pro svůj negativní dopad na vývoj ekonomik zemí, které ji uplatňují. Kriticky se k rozpočtové restrikci nedávno vyjádřil i Mezinárodní měnový fond.
ČSSD chce řešit problém veřejných financí v ČR, což ovšem také znamená, že nebudou hledány cesty k otevřenému či skrytému snižování daňové kvóty, k čemuž současná vláda opakovaně směřuje. Metoda, že jsou omezovány příjmy státu a pak, když vzniknou deficity, je snaha o redukci sociální státu, případně dokonce státu jako takového, je pro nás nepřijatelná. Zákon o rozpočtové odpovědnosti se zaměřuje pouze na výdajovou stránku, tedy na škrty a neřeší možnost navýšení příjmů. Vláda se chová pokrytecky, neboť současně s „dluhovou brzdou“ prosazuje další snížení příjmů státu (zrušení daně z dividend – 8 miliard korun, sjednocení DPH na 17,5% -15 miliard a podobně ). Rozpočtově nezodpovědné totiž nemusí být jen zvyšování výdajů, ale také snižování daní!
ČSSD se hlásí k projektu pokračování evropské integrace a podporuje přistoupení České republiky k tzv. fiskální smlouvě, z níž mimo jiné vyplývá povinnost vytvořit v ústavním systému i určitou dluhovou brzdu. Preferujeme však takovou podobu dluhové brzdy, která vyloučí výše zmíněná rizika. Takovým návrhem však vládní návrh není. Z logiky věci by také přijetí tzv. dluhové brzdy mělo předcházet oficiální přistoupení České republiky k fiskální unii v rámci EU. Za rozumné tak pokládáme, aby byla dluhová brzda do našeho ústavního systému zapracována až po příštích volbách do poslanecké sněmovny a to v takové podobě, která neznemožní změnu hospodářské politiky směrem k podpoře zaměstnanosti a růstu.
