26.10.2010 19:34:38
To, co vláda ušetří, dá zpět na řešení kriminality, která vzroste
Řeč na 7. schůzi Poslanecké sněmovny PČR k zákonům o úsporných opatřeních v působnosti MPSV.
My tady dnes projednáváme návrhy zákonů, které ovlivní příjmy a výdaje státního rozpočtu v příštím roce a přitom ani nevíme, jaký je celkový záměr vlády, co to tady vlastně dneska řešíme. První věc, na kterou bych se rád pana ministra Drábka zeptal, jestli to, co tady předkládá, jsou hloupé škrty a nebo jestli už je to ona reforma, abychom věděli, protože výroky ze strany představitelů vlády si velmi často protiřečí. Já si vzpomínám, že pan premiér Nečas poskytl interview médiím a v tomto interview hovořil o tom, že to, co vláda předkládá, jsou zatím jenom škrty, že na nic jiného nebyl čas, že samozřejmě škrty nejsou ideální, že jsou nutné, ale že to nejsou reformy a že reformy přijdou teprve potom.
Tomu, že to jsou škrty, by nasvědčovalo mechanické snižování některých příspěvků, na druhou stranu způsob, jakým je to provedeno, znamená také zásah do systému, znamená to zásah do systému, ať už jde o otázku podpory v nezaměstnanosti, ať už jde o otázku podpory rodin s dětmi, nemocenské, nebo třeba otázky financování podle zákona o sociální péči.
Za prvé bychom tedy potřebovali znát odpověď na to, jestli toto jsou škrty a nebo jestli jsou to reformy. A pokud jsou to reformy, tak by mě zajímalo, co těmito reformami vláda sleduje. Já si myslím, že by bylo dobře, abychom si ujasnili, co to je reforma. Reforma by podle mého osobního názoru měla být nějaké zlepšení, nějaká změna, která povede k větší funkčnosti systému, k větší efektivitě, k tomu, že systém pomůže lepšímu chodu státu. Reforma by mělo být něco, co povede k větší životní úrovni, k větší spravedlnosti, k tomu, aby se zlepšil život občanů naší země. Nevím, jestli se na tom shodujeme, jestli reformy by skutečně měly vést k tomu, že se zlepší život obyvatel našeho státu. Pokud ano, pak to v žádném případě být reformy nemohou, protože to, co je zde předkládáno, povede pouze k tomu, že se zhorší každodenní život poměrně velké skupiny obyvatel.
To tak prostě je. Vláda to odůvodňuje rozpočtovou situací. Jestliže ten hlavní důvod je rozpočtová situace, pak by bylo dobře, aby nás vláda seznámila s tím, kde všude hledala finanční zdroje a kde všude neuspěla, jestliže se nyní musela obrátit k těm absolutně nejchudším, jestliže se nyní musela obrátit k těm absolutně nejslabším, jestliže se musela obrátit k těm zdravotně postiženým a nebo třeba rodinám s dětmi, aby řekla - milé rodiny s dětmi, milí zdravotně postižení, nikde jinde jsme peníze nenašli, tak je prostě vezmeme vám. Ale to tady nezaznělo. Nikdo, ani předseda vlády, ani ministr financí nepředstoupili před Poslaneckou sněmovnu a neřekli, kde všude vláda hledala zdroje, kde všude neuspěla, a proč se tedy musela obrátit k těm absolutně nejchudším.
Já se vracím k sociálnímu příplatku. Tohle není reforma, to je škrt. Lidem, kteří dnes pobírají sociální příplatek, vláda nenabízí žádnou alternativu. Takže si vezměme maminku, která se stará o zdravotně postižené dítě. Její rozpočet je závislý na sociálním příplatku. To dítě má třeba pět šest let. A vláda jí ten sociální příplatek od 1. ledna zruší. Co nabízí vláda jako alternativu? Propad do ještě větší chudoby.
Jestliže se staráte o zdravotně postižené dítě, tak těžko sháníte práci. Jestliže jste samoživitel nebo samoživitelka, tak logicky těžko můžete pracovat někde na plný úvazek. Zkuste si dnes najít práci na částečný úvazek. To se vám prostě nepovede v dnešní situaci, která je na trhu práce. Zejména pokud se jedná o ženu. A když se jí budoucí zaměstnavatel zeptá, jestli má dítě a ona popravdě řekne, že má a že to dítě je třeba zdravotně handicapované, tak je v situaci, kdy jí prostě nikdo práci nedá. Této ženě pan ministr Drábek od 1. ledna vezme sociální příplatek. Jakou jí nabídne alternativu? V čem tedy spočívá ono zlepšení života, ke kterému by měly vést vládní reformy?
V tom návrhu se říká, že vláda bude muset vynaložit více peněz na dávky na zajištění živobytí. To znamená, tato žena bude muset požádat o tyto finanční zdroje. Pro to, aby se dále nesnížila její životní úroveň, bude muset odpracovat určité množství veřejně prospěšných hodin. Kdo se bude starat o to dítě v tomto čase, těžko říci. To není zlepšení života, to není zlepšení sociální situace. Já tady mluvím o jednom konkrétním případu, ale takovýchto případů statisticky může být 15 až 20 tisíc v rámci těch rodin, kterých se týká sociální příplatek.
Nikdo tady neřekl, ani pan ministr Drábek, ani pan ministr financí Kalousek, ani předseda vlády Nečas, proč si vláda vybrala zrovna ty nejchudší, těch 150 tisíc rodin, které se starají o 300 tisíc dětí. Proč si je vybrala pro to, aby se složili na schodek státního rozpočtu v příštím roce.
Přece tady existuje alternativa. Takovýmto způsobem se postupovat nemusí. Ale vláda tady tuto alternativu vůbec nezmínila. Přece vláda má možnost, aby se podívala nejenom na ty nejchudší, ale aby se podívala také na ty nejbohatší.
V naší zemi máme jedny z nejnižších daní pro vysokopříjmové kategorie. Dnes je Česká republika daňovým rájem v rámci Evropy. Já myslím, že když se podíváme, jaké jsou mezní sazby daně z příjmu fyzických osob v Rakousku, v Polsku, v Německu, ve Francii, v Belgii, v Británii, ve Spojených státech, v Kanadě, ve Španělsku, v Itálii, ve Švédsku, ve Finsku (Smích ve sněmovně.). Ve všech těchto zemích, dámy a pánové, mají vyšší mezní sazbu daně z příjmu. Není to o pár procent. Je to dvojnásobek té naší mezní sazby. V těchto zemích, které jsem vám uvedl, je to dvojnásobek naší mezní sazby.
Proč tato vláda hledá jenom u těch nejchudších? Na tohle nikdo nedal odpověď. Ani ministr financí, ani předseda vlády, ani ministr práce a sociálních věcí nedal odpověď na to, proč vláda také nehledá u těch nejbohatších, proč hledá jenom u těch 150 tisíc nejchudších rodin s dětmi. Žádná odpověď tady nezazněla. Jen čísla o tom, kolik ušetří státní rozpočet.
Vláda by tohle vůbec nemusela dělat. Nemusela by těch 150 tisíc rodin posílat do ještě větší chudoby, kdyby dokázala zavést progresivní daně. Progresivní daně, které existují ve většině zemí vyspělé Evropy. Progresivní daně, které existují ve většině vyspělých zemí severní polokoule. Tak to prostě je.
My jsme daňový ráj. Já se velmi často usmívám tomu, když představitelé vládní koalice říkají, že by ti nejbohatší z České republiky utekli. Je otázka, kam. Jestli do těch zemí, kde se platí 45 %, nebo do těch zemí, kde se platí 50 %, a nebo jestli by utekli do těch zemí, kde se platí mezní sazba daně z příjmu 60 %. No tam asi ne. Ale těch zemí, kde se platí nižší sazba daně z příjmu, než je Česká republika, tak mnoho opravdu nezbývá. A i ty poslední, které byly, tak ve světle hospodářské krize hledají možnosti, jak se rovné daně zbavit a jak získat více finančních prostředků tak, aby zasáhli nejenom ty chudé, ale také ty nejbohatší.
A v tom je hlavní problém, který sociálně demokratická strana má s těmito návrhy zákonů. A tento návrh zákona je jejich symbolem. Nám prostě vadí, že vládní rozpočtová stabilizace není založena spravedlivě, že její náklady nejsou rozloženy tak, aby je jednotlivé sociální vrstvy unesly. A na tom by podle mého názoru mělo záležet každé vládě - rozložit náklady své politiky tak, aby to bylo únosné. A ne zatížit těch 150 tisíc nejchudších rodin s dětmi tak, aby zachraňovaly schodek státního rozpočtu. To je velký problém. Nespravedlnost rozpočtové konsolidace vyjádřená ve zrušení sociálního příplatku.
Nejde jenom o sociální příplatek. Vláda omezuje celou řadu dalších sociálních transferů. A já už jsem tady mluvil o tom, jak negativně dopadá tato pravicová politika na střední vrstvy. Já bych se tady chtěl středních vrstev zastat. Střední vrstvy jsou výrazným sponzorem našeho státu. Je to prostě tak. Oni financují náš státní rozpočet. Poté, kdy Miroslav Kalousek zavedl rovnou daň, tak zavedl výrazné daňové úlevy právě pro ty nejbohatší, ale právě jenom pro ně. Velká váha daňové zátěže se přenesla právě na naše střední vrstvy.
Druhý problém nastal v okamžiku, kdy se ještě dále snížilo zdanění firem. Logicky tím, že se snížily daně firmám, bylo potřeba to kompenzovat v jiné oblasti - opět na to doplatily středně příjmové skupiny. Jak se jim vláda za tohle daňové soumarství odměnila? Tím, že jim sebrala nárok na dětské přídavky.
Vemte si, to byl jeden z prvních prvků této sociální politiky, která pokračuje v tomto balíčku ministra Drábka. Jak to celé začalo? Za vlády sociální demokracie zde fungoval systém, že nárok na dětské přídavky měly rodiny do čtyřnásobku životního minima. To znamená, že běžná pracující rodina, kde pracují oba rodiče a mají průměrné či podprůměrné příjmy, tak se do toho vešla a měla nárok na dětské přídavky. Za Topolánkovy vlády, v době, kdy byl ministrem práce Petr Nečas, se limit pro nárok na dětské přídavky snížil na 2,4násobek životního minima. Logicky ty pracující rodiny, tam kde pracují oba rodiče, z toho systému vypadly.
Proč? Na základě jaké analýzy? Na základě jaké identifikace? Jenom proto, že se vedl boj proti zneužívání sociálních dávek. Ale přece tím, kdo zneužívá sociální dávky, nejsou středně příjmové pracující rodiny, kde oba rodiče pracují.
Tento návrh jde úplně stejným směrem. Úplně stejným směrem. Podívejte se na to, komu se bere nárok na porodné.
Nárok na porodné se v tomto návrhu zákona bere středně příjmovým pracujícím rodinám. Tzn. ty rodiny, kde oba rodiče pracují, platí daně, chodí každý den do práce, narodí se jim dítě, porodné nedostanou. Od Nového roku nedostanou ani korunu porodného. Prostě žádná podpora, žádné sociální transfery, ačkoliv chodí do práce, starají se o své děti a platí daně. Tohle je vládní politika. Tohle je balíček ministra Drábka. Tohle je přece nespravedlivé vůči středně příjmovým skupinám, tohle je nefér politika.
To je druhá věc, která na tom sociální demokracii vadí. Kromě toho, že náklady rozpočtové konsolidace nejsou spravedlivě rozloženy a neúměrně zatěžují ty nejchudší, tak pokračuje destrukce jakýchkoli sociálních transferů vůči středně příjmovým vrstvám. A přitom ty středně příjmové pracující rodiny jsou hlavním sponzorem dnešního státního rozpočtu. Poté, kdy minulá vláda osvobodila ty nejbohatší, poté, kdy minulá vláda osvobodila velké firmy a osvobodila firmy, tak dnes hlavním sponzorem státního rozpočtu jsou středně příjmové pracující rodiny. A vy jim ještě vezmete porodné, takže nedostanou vůbec nic. Vy jim také samozřejmě časem vezmete podporu hypoték, vy jim vezmete podporu stavebního spoření, takže oni budou jen platit, platit, platit, ale od vaší vlády nedostanou ani korunu ze svých daní zpátky. To myslím, že je vážná druhá chyba tohoto návrhu.
Myslím, že by stálo za to se také zmínit o třetí záležitosti, která bývá velmi často opomíjena, ale je to také fakt. Jestliže vláda přemýšlela o tom, proč musí sebrat středně příjmovým a nízkopříjmovým skupinám jakékoli sociální transfery, tak se nepochybně dívala na výši schodku státního rozpočtu. Výše schodku státního rozpočtu není uspokojivá. Letos je naplánovaný schodek státního rozpočtu 163 mld. korun. Dnes se objevily informace o tom, že to může být až 180 mld. korun, já doufám, že je Ministerstvo financí rychle dementuje, to by určitě nebylo dobře, pokud by se nepodařilo udržet schválený schodek státního rozpočtu, to by byla velká chyba, ale loni byl schodek státního rozpočtu 224 mld. korun.
Díval jsem se na to, o kolik se zvýšil státní dluh od 1. ledna 2007. Státní dluh se od 1. ledna 2007 zvýšil o 440 mld. korun. To je zvláštní, že o tomto číslu nikdo nemluví. Přitom je to číslo nejen kulaté, ale velmi zajímavé. V roce 2007, 2008, 2009 tady byla pravicová vláda Mirka Topolánka. Rok tady byla Fischerova vláda. Teď je tady pravicová vláda Petra Nečase. Pravicové strany říkají, že nechtějí zadlužovat tuto zemi, pravicové strany říkají, že nevyrábí státní dluhy, a podívejme se na to - od 1. ledna 2007 se státní dluh České republiky zvýšil o 440 mld. korun. Za pouhé tři roky. Za pouhé tři roky 440 mld. korun.
Myslím, že by bylo dobře, kdyby se současná vláda nad vývojem státního rozpočtu skutečně zamyslela. Zejména proto, že jejími klíčovými členy jsou lidé, kteří ovlivňovali rozpočtovou politiku v letech 2007 až 2009 - v této vládě je Miroslav Kalousek, který byl tehdy ministr financí, v této vládě je Petr Nečas, který byl v té době ministrem práce a sociálních věcí.
Problém dramatického nárůstu státního dluhu je přece dán dvěma faktory. Tím prvním faktorem je hospodářská krize. Myslím, že je spravedlivé říci, že v minulých letech naši zemi postihly dopady světové hospodářské krize. Žádná vláda, i kdyby byla zlatá, tomu nedokáže zabránit. To je jeden zdroj. Ale ten druhý zdroj je stejně významný. Ten druhý zdroj je chybné snižování daní a odvodů. Chybné snižování daní a odvodů. V návrhu zákona, který předkládá pan ministr Drábek, není ani slovo o tom - ani slovo o tom, jak je možné, že se stát dostal do této situace takto vysokých schodků státního rozpočtu. Já vám řeknu, proč to je. První důvod je hospodářská krize. Druhý důvod je, že se tady nesmyslně a zbytečně snižovaly daně a odvody. Nevedlo to k vyššímu hospodářskému růstu. Podívejte se na ta čísla - je to čím dál tím horší. Nevede to k vyšší zaměstnanosti. Podívejte se na ta čísla, jaká dnes existují. Jediné, k čemu vedlo nesmyslné snižování daní a odvodů, byl propad příjmu státního rozpočtu. Propad příjmu státního rozpočtu. A podívejte se dnes na schodek státního rozpočtu, to je katastrofa, 89 mld. korun ročně. Pokud sečteme snížení daní pro firmy, zavedení rovné daně, snížení odvodů na sociální pojištění, zavedení stropu na sociální pojištění, zavedení stropu na zdravotní pojištění, když tohle všechno sečteme, je to 89 mld. korun. Je to polovina současného schodku státního rozpočtu. Ano, vláda má pravdu, za polovinu deficitu může hospodářská krize. Ale za druhou polovinu schodku státního rozpočtu může chybná rozpočtová politika Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Tak to skutečně je. 89 mld. korun. Tohle byla vážná chyba, vláda by ji měla napravit. Ale když se podíváte na návrhy, které leží v Poslanecké sněmovně, tak tam nic takového není. Tzn. za chyby minulé pravicové vlády, za chybnou současnou rozpočtovou a daňovou politiku zaplatí 150 tisíc nejchudších rodin s dětmi. Polovina z toho jsou samoživitelky a vychovávají 300 tisíc dětí, 15 tisíc dětí je s vážným zdravotním postižením. To jsou ti, kteří mají sponzorovat váš státní rozpočet.
Kolegové a kolegyně, myslíte si, že tohle je správná cesta? Opravdu jste ochotni tohle hájit? Jste ochotni se podívat do očí těm matkám s dětmi a říct: "Ano, na vás to je, vy budete muset zaplatit schodek státního rozpočtu. My nemáme odvahu přijít za těmi milionáři a říct - zaplatíte o 2, 3, o 4 % vyšší daň z příjmu" - ačkoliv v Rakousku, Německu a všude jinde platí dvojnásobnou mezní sazbu daně z příjmu? "Ne, my nemáme odvahu za nimi přijít. My nemáme odvahu přijít za firmami a říct jim - zaplatíte o 2 % vyšší daně" - ačkoliv všude jinde platí vyšší sazbu daně z příjmu. "My nemáme odvahu přijít za těmi, kdo provozují hazardní hry a říct - uděláme rychle změnu v loterijním zákonu, od příštího roku zaplatíte vyšší daně a těch 5 miliard půjde do státního rozpočtu" - místo aby mizelo neprůhledným způsobem. Na to tahle vláda nemá odvahu. Jediné, na co tahle vláda má odvahu, je, aby přišla za těmi nejchudšími, aby jim sebrala sociální příplatek. Vláda má odvahu na to, aby sebrala středním vrstvám porodné. Má odvahu na to, aby zdravotně postiženým zkrátila příspěvek, který dostávají, aby škrtala podporu v nezaměstnanosti těmi, kdo odejdou z práce, byť po dohodě - a víme často, jak se dohody uzavírají, jakým způsobem to vypadá, tam vláda má obrovský reformní elán a obrovskou reformní odvahu. Tohle je špatně.
Nezlobte se na nás, že vám to říkáme, ale prostě teď je ta správná chvíle, abychom vás na to upozornili. Tohle je chybné řešení stávající rozpočtové situace. Máme povinnost to udělat a my to také děláme. Ne proto, že jsme zrovna v opozici. Děláme to proto, že jsme přesvědčeni o tom, že takováto sociální politika, kterou zde prezentuje vláda a která se ukazuje naplno v tomto návrhu zákona balíčku ministra Drábka, je prostě chybná, je špatně zaměřená, povede k sociálnímu rozdělení společnosti, povede k neřešitelným sociálním situacím celé řady absolutně konkrétních rodin s dětmi a možná vám zachrání dvě, tři, čtyři miliardy do státního rozpočtu - možná, protože peníze vydáte potom ještě někde jinde, možná je vydáte na jiných dávkách, možná je vydáte v řešení kriminality, vydáte je prostě tam, kde je teď v současné době vydávat nemusíte. Stát to možná bude stát ještě další finanční zdroje, které vy si teď vůbec nedokážete představit. Je to prostě chybná politika, chybný směr a Sociální demokracie toto jasně odmítá, jasně dopředu říká, že takovýmto způsobem nelze veřejné rozpočty v České republice stabilizovat. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
