Nejdiskutovanější
otázkou dnešních dnů je právě faktické zvýšení DPH u
základních potravin, léků, dětských plen, veřejné dopravy,
knih, vstupenek na kulturní akce a zkrátka všeho, co nás dnes a
denně obklopuje. Co se stane? Náklady pravicové reformy důchodů
padnou na bedra většiny obyvatel, tedy i důchodců či rodin s
dětmi, zatímco výnosy ze zavedení druhého pilíře penzijního
systému přinesou majitelům soukromých penzijních fondů v
dlouhodobém hledisku pohádkové bohatství. Na této „reformě“
kromě soukromých důchodových fondů vydělají ještě firmy,
kterým klesnou odvody na sociální zabezpečení.
Ve
skutečnosti nejde o žádnou důchodovou reformu. To je evidentní
lež. Jde jen o pokračování daňové transformace, zahájené již
v roce 2008 vládou Mirka Topolánka a založené na přenesení
daňového břemene z firem a nejbohatších daňových poplatníků
na střední vrstvy, rodiny s dětmi a seniory. Jistě není náhodou,
že k prvnímu skokovému zvýšení DPH došlo právě od 1. 1.
2008, kdy ministr financí Kalousek dosáhl zdvojnásobení snížené
sazby DPH z 5 na 9%. O důchodovou reformu nejde zejména proto, že
z předpokládaného ročního výnosu sjednocení DPH ve výši 58
miliard korun jde na „penze“ jen třetina, cca 20 miliard korun.
Zbylých 38 miliard korun bude použito na snížení odvodů firem a
různé kompenzace zdražování, které ale budoucí důchody nijak
nezvýší. Tato třetina, jež bude použita na důchodovou reformu,
pokryje příspěvky soukromým penzijním fondům. Spoření v
těchto fondech však bude výhodné (pokud si odmyslíme rizika na
finančním trhu a zatím neznáme poplatky fondům) jen pro ty, kdo
dosahují vyšší než průměrné mzdy, tedy pro cca 30% ekonomicky
aktivní populace. Pro 70% ostatních se tato forma spoření v
porovnání se státním důchodem nevyplatí.
Jak tedy vypadá
podstata celého Nečasova důchodového podvodu? Všichni
spotřebitelé, bez ohledu na svůj sociální status, se složí
každý rok v podobě zvýšeného DPH na 30% populace, pro kterou
bude výhodné spořit si v soukromých fondech a na firmy, kterým
se sníží odvod sociálního pojištění. Budoucí důchodovou
situací 70% ekonomicky aktivního obyvatelstva se tato „důchodová
reforma“, kromě toho že dále oslabuje zdroje průběžného
systému, nijak nezabývá. S touto logikou se zkrátka jako
představitel opozice a člověk, který z principu zastává zájmy
vládou ohrožených skupin obyvatel, smířit nemohu.
Porušení
slibů minulých i budoucích
Jako jeden ze základních
argumentů, proč není možné současné vládě věřit to, co
slibuje, jsou předvolební sliby tří pravicových koaličních
stran, které za uplynuvších sedm měsíců dokázaly bez mrknutí
oka porušit vše, co se dalo. V této věci je pak zásadní pohled
na předvolební proklamace ohledně výše daní. Kromě ohlášeného
zvýšení DPH již vláda zavedla také tzv. povodňovou daň,
kterou opět zaplatí všichni, anebo daň ze stavebního spoření,
která sice formálně na české daňové poplatníky nedopadá
plošně, avšak její zpětná platnost je Ústavně i právně
minimálně velmi sporná.
Připomeňme si v této souvislosti
obsah předvolebních programů stran Nečasovy, Kalouskovy a Bártovy
koalice. ODS ve svém předvolebním programu mimo jiné doslova
psala: „Zjednodušíme daňové zákony. Zároveň udržíme daně
na současné úrovni.“ Ani slovo o výši daňové kvóty, čímž
se dnes ohání premiér Nečas, který se tak snaží obalamutit
vlastní voliče tím, že je vlastně nepodvedl, jen to dělá
jinak. TOP 09 pak svým voličům slibovala, že TOPvláda nebude
chtít „daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat
rozpočtové výdaje.“ Rozpočtové výdaje sice snižují, ale
pouze tím způsobem, že se krátí přídavky na děti či podpora
v nezaměstnanosti ve chvíli, kdy na trhu práce stále není
dostatek pracovních míst, nezaměstnanost stále atakuje
desetiprocentní hranici, státní správa bude dále zřejmě
zeštíhlovat a vláda zhola nic nedělá v oblasti motivace firem,
aby začaly přijímat nové zaměstnance. Poslední strana pravicové
vládní koalice Věci veřejné dokonce tvrdila, že chce „ponechat
pro následující dva roky sazby 10% a 20%“. Souhlas s plánovaným
sjednocením sazeb DPH ve výši 20 % již v průběhu tohoto roku je
tedy naprosto zřejmým důkazem o systematickém porušování dohod
a slibů. Žádná ze stran se přitom nemůže vymlouvat na ústupky
silnějším koaličním partnerům, neboť v oblastech slibů na tom
byly všechny stejně.
Žádná ze stran vládní koalice
rozhodně před volbami nemluvila o sjednocení DPH na sazbě 20%. A
jak dokládá zveřejněná analýza serveru Aktuálně.cz, zvýšení
daní, předkládané Nečasovou vládou, je největším v novodobé
historii ČR. Na druhém místě za ním se umístil tzv. Janotův
balíček, schválený za vlády Jana Fischera. Pokud Petr Nečas
argumentuje změnami v DPH, uskutečněnými za vlády ČSSD v roce
2004, je nutno si uvědomit několik základních odlišností. V
roce 2004 nedošlo ke zvýšení snížené sazby, ta zůstala po
celou dobu vlády ČSSD ve výši 5%. Naopak došlo ke snížení
základní sazby DPH z 22 na 19%. A za třetí, položky, které
tehdy vláda přesunula ze snížené do základní sazby, se týkaly
zboží a služeb, které bylo nutno přesunout v důsledku vstupu do
EU (stravování, telekomunikace apod.) Sociálně demokratické
vládě se ale podařilo vyjednat výjimku například na sociální
bydlení tak, aby nemusely zdražit přiměřeně velké nové byty a
domy.
Petr Nečas dnes obhajuje zvyšování (a zavádění zcela
nových) daní tím, že je třeba k financování důchodové
reformy. Je třeba však připomenout, že kdyby vláda nehodlala
vyvádět peníze ze současného průběžného systému důchodů
do privátních fondů, nebylo by třeba tak drastického kroku. Dle
mnoha názorů i ze strany odborné veřejnost navíc tento krok není
nezbytně nutný. Ostatně, o vyvádění peněz z průběžného
systému měli možnost se seznámit například občané Maďarska,
Polska či Slovenska, kde nyní zpětně tento krok hodnotí jako
nesprávný a v řadě těchto zemí buď dojde k přereformování
reformovaného systému (Polsko), anebo rovnou dochází k faktickému
znárodňování (Maďarsko).
Doporučení Mezinárodního
měnového fondu mimo jiné říká, že ideální cestou důchodových
reforem nereformovaných systémů je stabilizace státního pilíře
důchodového systému. Nečasova vláda se vydává opačnou cestou.
Za deset či dvacet let tak budoucí vlády dost možná budou nuceny
hasit další požár, který stávající vláda v tichosti
zakládá.
Řízená privatizace státu
Jednoznačné
porušení předvolebních slibů (daně), popřípadě porušení
koaliční dohody (policejní prezident) nebo porušení čestného
slova (Vít Bárta v kauze sledování politiků agenturou ABL) není
ve vládě Petra Nečase ničím neobvyklým. Ba naopak. Právě z
tohoto důvodu mám vážné obavy z toho, že i v případě slibů
premiéra Nečase, že výnosy ze zvýšení DPH budou převedeny
pouze a jen na speciální důchodový účet, dojde k jejich
porušení. Technicky totiž nelze rozlišit korunu, kterou vláda
vybere díky „starému“ DPH a korunu, vybranou už díky „novému“
zvýšenému DPH na některé položky. Vše bude jen věcí odhadu
expertů na MF, výnosy „rozpočtového DPH“ a „penzijního
DPH“ nebude možno věrohodně odlišit.
Důchodová reforma
neboli zvýšení DPH není ničím jiným, než zásadním útokem
na veškeré aspekty sociálního státu, což nakonec povede k jeho
řízené privatizaci, a to snad ve všech myslitelných směrech. Na
to, jak se jednotlivé vládní strany nemohou snést a jsou si
vzájemnými soky, spolupracují v případě vlastních
partikulárních zájmů až nebezpečně dobře. Více než kdy
jindy zde platí heslo „já na bráchu, brácha na mě“. Občanští
demokraté mají skrze ministerstev životního prostředí a
zemědělství přístup k miliardám z Evropské unie, TOP 09
pomalu, ale jistě zprivatizuje důchodový systém a Věci veřejné
poctivě pracují na privatizaci policie. Ve finále si každý z
nich přijde na své a občané to opět zaplatí. Pokud jsme se
nepoučili z divoké privatizace 90. let pod taktovkou Václava
Klause, měli bychom být nyní o to obezřetnější.
Nechceme
zadlužit vaše děti, ale ani je poslat do chudoby
Sociální
demokracii je neustále předkládáno, že je to ona, kdo by
zadlužoval naše děti. Není tomu tak. My přece netvrdíme, že
není třeba reforem, že není třeba šetřit. Jen naprosto
legitimně tvrdíme, že bychom tyto reformy dělali jinak.
Před
volbami jsme na rozdíl od jiných otevřeně mluvili o zvyšování
daní a mluvíme o něm i dnes. Umíme si představit dvouprocentní
zvýšení daní z příjmu firem. Vzpomeňme, že ještě před
necelými deseti roky byla tato sazba daně nad třiceti procenty,
dnes by to bylo 22 %! Stejně tak bychom prosazovali znovuzavedení
daňové progrese, tedy vyšší zdanění pro ty, kteří více
vydělávají. To nelze chápat jako daň z úspěchu či daň z
bohatství, jak je mnohdy mylně překládáno. Pokud zde máme
hospodářskou krizi, musejí se na kompenzaci výpadků peněz
podílet ti, kteří celou dobu profitovali z dlouhodobého růstu
ekonomiky. Nelze se přeci vydávat cestou, že v době ekonomické
konjunktury někteří vydělávají více, jiní méně, a v době
hospodářského úpadku to všichni zaplatí stejnou měrou. Stejně
tak mohou pomoci příjmům státu skutečná opatření proti
korupci, včetně majetkových přiznání a zdanění
hazardu.
Alternativní cesty zde zkrátka jsou. Koalice
postavená na lži a vlastním prospěchu však pochopitelně nechce
diskusi a prospěšnost pro celou společnost, ale především
ekonomický zisk pro své privátní ekonomické spojence. S tím se
nesmířím a hodlám proti tomu i nadále bojovat všemi svými
silami. I proto jsem ochoten osobně podpořit veškeré společenské
iniciativy, které budou veřejně kritizovat arogantní přístup
stávající vlády k politické i občanské opozici. A ještě
důležitá poznámka ke zvýšení DPH. Naší současnou prioritou
je sjednocení DPH na 20% za každou cenu zabránit. Pokud se nám to
ale v Parlamentu nepovede, a ČSSD uspěje v příštích volbách do
Poslanecké sněmovny, budeme podle rozpočtových možností státu
usilovat o to, aby se opět postupně rozšířil seznam sociálně
citlivých položek, zařazených do snížené sazby DPH. Mezi
hlavními kandidáty vidím léky, potraviny a knihy. Případné
snížení DPH u těchto položek ale bude nutno kompenzovat zvýšením
jiného příjmu státu, například v oblasti firemních daní a
odvodů.
