Vážená paní poslankyně, vážení poslanci, musím říci, že pokud jde o rodiny samoživitelů, tak patří k nejvíce ohroženým sociálním skupinám v České republice. Problém je v tom, že v minulých letech byly provedeny určité úpravy systému výplaty sociálních dávek, mám na mysli zejména zrušení sociálního příplatku, které vlastně relativně nejvíce postihly právě rodiny, které jsou neúplné, kde se o děti stará pouze jeden z rodičů. Takových rodin je v České republice více než sto tisíc a jejich sociální situace vůbec není dobrá.
Myslím, že je třeba rozlišit rodiny, kde sociální nouze je prostě dána tím, že jeden z rodičů neplatí, odmítá platit výživné na dítě, pak jsou to rodiny, které jsou v sociální nouzi navzdory tomu, že na výživě dítěte se podílí oba rodiče. V situaci, kdy se o jedno nebo více dětí stará pouze jeden rodič a nemá nějaké super honorované zaměstnání, tak tato rodina automaticky spadá do skupiny, která je ohrožena chudobou.
Domnívám se, že naše společnost tuto situaci řadu let ignorovala a myslím si, že v péči o skupiny občanů, kteří jsou ohroženi chudobou, bychom se měli v příštích měsících výrazněji zaměřit na rodiny, které jsou neúplné. Jednou z podmnožin těch neúplných rodin jsou i rodiny, které jsou postiženy tím, že prostě jeden z rodičů odmítá přijmout ekonomickou odpovědnost za péči o výchovu dětí. My jsme na ten problém mysleli, když jsme připravovali koaliční smlouvy a když jsme připravovali současnou koaliční vládu. V koaliční smlouvě jsme vyjádřili zájem, abychom podpořili rodiče s dětmi v těch případech, kdy druhý rodič neplatí řádně stanovené výživné. Věcný záměr zákona o zálohovaném výživném byl zpracován právě na základě uzavřené koaliční smlouvy. Ten zákon, jak už jsem zmínil, je reakcí na skutečnost, že rodiny, kde jeden z rodičů neplatí výživné, patří mezi rodiny, které jsou výrazně ohroženy sociálním vyloučením.
Gestorem tohoto návrhu zákona je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákon přirozeně, tak jak je v tuto chvíli připraven, není žádným experimentem, protože předkladatel navrhuje řešení, které je obvyklé v řadě evropských zemích. Jsou to opatření v oblasti sociálního zabezpečení. Musím říci, že v rámci přípravy tohoto návrhu zákona, kde proběhlo už meziresortní připomínkové řízení, vyšlo najevo, že pro vyšší efektivitu úpravy zálohovaného výživného v našem právní řádu je zapotřebí upravit problematiku výživného komplexněji, a to zejména ve vztahu k předpisům civilního práva - to je občanský zákoník, občanský soudní řád, exekuční řád, trestní zákon - a také přijmout některá systémová opatření v oblasti stanovení a vymáhání výživného, která jdou nad rámec navrhované úpravy, ale která jdou také nad rámec věcné působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Jsem velmi rád, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí nyní vzniká pracovní skupina k problematice nejen zálohovaného výživného, ale i výživného jako takového včetně problematiky jeho stanovování a jeho vymáhání. Předpokládám, že na základě výstupů a poznatků z této pracovní skupiny bude dále dopracován záměr zákona o zálohovaném výživném a bude předložen na jednání vlády do 30. června letošního roku.
Jak je v tuto chvíli zákon o zálohovaném výživném koncipován. Zálohované výživné by mělo být poskytováno těm nízkopříjmovým rodičům s dětmi, kterým bylo stanoveno výživné v určité výši, a to na základě rozhodnutí soudu nebo na základě soudem schválené dohody rodičů, a kterým se zároveň toto výživné po určitou dobu nedaří vymoci ani cestou zahájené exekuce či soudního výkonu rozhodnutí. Samostatná výše vypláceného zálohového výživného by pak byla limitována násobkem životního minima dítěte tak, aby částka přibližně odpovídala průměrné výši výživného stanovovaného soudy v České republice, pokud by bylo soudem stanovené výživné vyšší než tento stanovený limit. Pokud povinný rodič plní vyživovací povinnost pouze částečně, bude uhrazen rozdíl mezi částečnou platbou výživného od povinného rodiče a částkou, která má být dle rozhodnutí soudu povinným rodičem hrazena. Takto poskytnuté zálohované výživné pak bude stát vymáhat přímo od rodiče, který je povinen dlužné výživné hradit.
Myslím si, že na základě tohoto zákona, pokud se ho podaří prosadit, by stát garantoval zdravý vývoj dítěte v případech, kdy jeden z rodičů svou roli v rodině neplní a kdy selhaly jiné mechanismy, které by ho k tomu měly efektivně donutit. Čili nejde o nějaký dávkový automat, jde o nastavení adresného systému, který by začal fungovat jako pomoc pro financování rodiny v situacích, kdy nebylo možné žádným jiným způsobem se domoci toho, aby jeden z partnerů výživné platil.