Většina soudců se v nálezu přiklonila ke stanovisku, že legitimní očekávání vzniklá na základě naplnění zákonných podmínek pro přiznání valorizace mohla být vládou ukončena vzhledem k provedení úpravy s dostatečným časovým předstihem.
Zde je třeba také přihlédnout k faktu, že časová tíseň, v níž byl zákon přijímán, vznikla nejenom vyčkáváním vlády na volbu nového prezidenta, ale také tím, že opozice namísto hledání dohody jednání obstruovala. A to podobně jako při jednání o korespondenční volbě. Parlamentní opozice nevyužívá veškerých možností, které skýtá parlamentní diskuse, a odmítá přistupovat na rozumné politické kompromisy.
Na tenký led se argumentace ústavních soudců dostává ve chvíli, kdy hodnotí stabilitu a vyrovnanost rozpočtu a veřejných financí jako politický cíl a právní povinnost plynoucí ze zákona o rozpočtové odpovědnosti. Ten stanoví, že stát dbá o takový vývoj veřejného dluhu, který nenarušuje dlouhodobě udržitelný stav financí. A od udržitelných financí odvíjí schopnost pomáhat sociálně slabým a zranitelným osobám.
Ministr financí Zbyněk Stanjura přitom už v únoru 2023 uvedl, že ani plná valorizace by veřejné rozpočty neohrozila. Na krizi a omezování státních výdajů přitom nejvíc doplatila střední třída, rodiny s dětmi a důchodci. Ústavní soudci nyní řekli, že výraznější pomoc těmto lidem by narušila stabilitu veřejných financí.
Zrušení superhrubé mzdy, prosazené ANO, ODS a SPD, připravilo rozpočet o 200 miliard korun; zpackaná daň z nadměrného zisku nejbohatších společností připravila rozpočet o 40 miliard korun a inkaso spotřební daně se propadlo o pět miliard korun.
Stabilitu veřejných financí nejvíce narušila řada politicky skandálních rozhodnutí. Pokud Ústavní soud argumentuje tím, že „stabilita a vyrovnanost státního rozpočtu a veřejných financí nejsou jen cílem politickým, nýbrž jedná se o právní povinnost“, snad bude mít onu povinnost na paměti, až se mu na stůl dostanou stížnosti soudců, nesouhlasících se zmrazením platů.
(autorka je politoložka a místopředsedkyně Sociální demokracie; článek byl zveřejněn také v deníku Právo)
