Jsou dva typy takových lidí. Jedni se takto chovají jen proto, že touží mít klid. Chtějí životem proplout bez vážnějších komplikací, aby jejich mikroprostor (oni a jejich nejužší rodina) nebyl narušen. Na tom, co se děje kolem nich, jim pranic nezáleží. Říkejme jim „ovce“. Ovšem pak jsou ti, kteří mají ambice, chtějí dosáhnout „životního“ úspěchu jakýmkoli způsobem a nezdráhají se kvůli tomu zapřít své vlastní „já“. Říkejme jim „tyjdobové“ (ti, kteří tyjí z doby).

Tedy kdyby skupinka gaunerů, zmocnivších se vlády v zemi, mávala vlaječkou ve jménu slepičího pařátku, „tyjdobové“ budou mávat jako zběsilí. „Ovce“ budou mávat také, ale jejich vlažné mávání bude provázet mlčení. Kdežto „tyjdobové“ se při tom urputném mávání budou rozhlížet kolem sebe a sledovat, kdo nemává, komu smrdí slepičí trus, kdo kritizuje slepičí kdákání… a začnou udávat. Začnou se po zádech těch, kterým zkomplikovali či zničili životy, šplhat vzhůru.

Řekněme si to jasně… nebýt „ovcí“ a „tyjdobů“, žádný gauner na světě by se svými zvrácenými plány neuspěl. Historie je svědkem mých úvah. Ona ví, že se tu „mávalo“ již mnohokrát… naposledy ve jménu čisté rasy, ve jménu vlády jedné strany, ve jménu vakcíny (lidé, zapomínáte!!!), ve jménu války…

Totalita totiž může ovládnout společnost ve jménu čehokoli. Díky „ovcím“, díky „tyjdobům“… Bylo to tak, je to tak a bude to tak. Pojďme si slíbit, že jim alespoň občas přeložíme stébélko přes cestu…