Na návrhu směrnice se již pracuje a brzy se určitě dočkáme jejího oficiálního předložení do legislativního procesu. O této "chvályhodné" iniciativě již informovala německá média a ta česká tuto zprávu bez váhání přejala. O co tedy půjde?
Především je nutné říci, že nezaměstnanost mladých lidí je v EU a ještě více v eurozóně velkým problémem. Věková skupina lidí od 18 do 30 let se potýká se stále větší a větší nezaměstnaností. Tento trend má v posledních letech stoupající tendenci. Nejhorší je situace v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii, ale špatně jsou na tom i další státy EU. Ve Španělsku je nezaměstnanost v této věkové skupině vyšší než 40%, což je samozřejmě jedním z důvodů, proč mladí lidé ze Španělska buď odchází pryč nebo demonstrují v ulicích. V médiích se již pro tyto lidi ujal termín "ztracená generace".
Je zřejmé, že tento problém zde je a navíc velký. Položme si otázku, co je příčinou tohoto stavu. Podle relevantních studií je zřejmé, že příčinou tohoto stavu je nesmyslně regulovaný pracovní trh, který má podobu osobního vlaku s vagony první, druhé a třetí třídy. V první třídě jedou zaměstnanci, kterým je 40-60 let a měli to štěstí, že v minulosti získali zaměstnání na dobu neurčitou. Ti jsou chráněni před propuštěním extrémně dlouhými výpovědními lhůtami a navíc ještě povinností zaměstnavatele hradit extrémně vysoké odstupné. V druhé třídě jedou ti, kteří jsou trochu mladší t.j. 30-45 let a kteří získali pouze smlouvy na dobu určitou s možností jejich prodloužení, když se firmě daří. Tito lidé si mohou o pohodlí první třídy nechat jen zdát a v případě, že se firmě nedaří, jsou okamžitě propouštěni. Konečně v poslední třetí třídě jedou ti, kteří nemají pracovní poměr ani na dobu neurčitou a ani na dobu určitou. Tito lidé se pohybují na pomezí šedé ekonomiky a sociální sítě a logicky mezi ně patří ti nejmladší. V České republice se naštěstí tento systém neuplatňuje v takové míře, jako v jiných, především jižních státech EU.
Co s tím? Jediné funkční řešení spočívá v tom, že se privilegia lidí, kteří jedou v první třídě radikálně omezí. Jen tak budou moci mladí lidé mít šanci najít aspoň nějakou práci. Ti, kteří jedou v první třídě o tom ale pochopitelně nechtějí ani slyšet a v okamžiku, když to jakákoliv vláda zkusí udělat, tak jsou v ulicích a demonstrují.
Přesto se ale v poslední době ve Španělsku a v Itáliii reformy jdoucí tímto směrem podařilo protlačit. Může v tom nějak pomoci EU svou směrnicí o "plné zaměstnanosti" mladých? Obávám se, že nikoliv. Regulace pracovního trhu je dominantně odpovědností národních vlád a právě ty by měly také nést odpovědnost za její výsledky. Evropská komise nemá žádné finanční a ani legislativní nástroje k tomu, aby mohla situaci na pracovním trhu jednotlivých členských států řešit. Proto je její snaha o sepsání směrnice o "plné zaměstnanosti mladých" pouhým cvičením v sebepropagaci.
Pokud ale má Evropská komise pocit, že by měla něco pozitivního udělat pro větší zaměstnanost v EU, tak by se neměla bát opětovně předložit směrnici o službách, která byla žel zamítnuta v minulém volebním období let 2004-2009. Liberalizace v oblasti služeb by podle tehdejších propočtů výrazně pomohla evropskému hospodářství. Odpor lidí, kteří v západoevropských státech "jedou ve vagonu první třídy" ji tehdy pohřbil. Mělo by se vyzkoušet, zda by nyní nemohla projít. Pro tuto liberální směrnici o službách bych opět rád hlasoval, pro směrnici o plné zaměstnanosti hlasovat nebudu v žádném případě.
