V zastupitelské demokracii funguje správa věcí veřejných na tom principu, že o podstatných záležitostech ve společnosti nerozhodují lidé přímo, ale prostřednictvím svých zástupců, které si svobodně zvolí. Ti pak rozhodují na základě přání, představ a požadavků občanů, s nimiž se setkávají a jejichž názory znají. Tak je tomu na úrovní ústřední (Parlament), krajské i obecní. Výjimkou jsou případy, kdy je vyhlášeno referendum a občané o nějaké konkrétní záležitosti rozhodují přímo, vhozením hlasovacího lístku s jednoznačnou odpovědí na položenou otázku.
Podobné je to s rozpočtem města. Rozpočet je v podstatě grafické a číselné vyjádření příjmů a výdajů města na daný kalendářní rok, přičemž finanční prostředky jsou seřazeny dle tzv. rozpočtové skladby, dané právním předpisem. Podle zákona o obcích o tomto rozpočtu rozhoduje jen a pouze zastupitelstvo města. Jedná se o vyhrazenou působnost tohoto nejvyššího orgánu města, který má vazbu na občany (jeho členové jsou voleni ve volbách). I zde je možnost, aby se vedle tohoto principu delegování pravomoci rozhodovat uplatnil princip přímé demokracie. Jedná se o tzv. Participativní rozpočet. Názorným příkladem je například Městská část Praha 3.
Zastupitelstvo města vyčlení určitou část výdajů v rozpočtu města k tomuto účelu. Městský úřad pak vyzve občany, aby vymysleli a v určeném termínu navrhli, co by ve městě chtěli zlepšit. Po té městský úřad posoudí realizovatelnost podaných návrhů, tyto návrhy administrativně zpracuje a představí veřejnosti - nejlépe na internetových stránkách města a na veřejných besedách. Občané pak hlasováním rozhodnou o jednotlivých návrzích s tím, že realizován bude ten, který získá nejvíce hlasů. Do tohoto procesu již zastupitelstvo města nezasahuje ani jeho výběr neovlivňuje. Následně městský úřad zajistí realizaci návrhu, tedy: zpracování projektové dokumentace, vyřízení potřebných povolení, zadání veřejné zakázky, výběr zhotovitele a zajištění uvedení do provozu.
Popsaný postup je sice trochu zdlouhavý (trvá více jak rok), ale pro zajištění objektivity a transparentnosti je nezbytný. Je třeba si uvědomit, že některé náměty občanů mohou být sice zajímavé, ale jejich realizace v praxi může být obtížná. Například kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům, nesouladu s územním plánem, či rozporem s limity v příslušných právních předpisech.
Zkušenosti z jiných měst ukazují, že tato forma je možná, vhodná a že motivuje občany k zájmu o dění ve svém městě.
Tak se nebojme zavést ji i v Písku.
