dovolte mi, abych se také vyjádřil k té dnešní probírané čtyřistašestnáctce, urychlení dopravní infrastruktury a infrastruktur liniových staveb i v jiných oblastech. Pan ministr tady řekl hezkou větu, jak by si všichni přáli, aby se nám ty stavby dařily. Problém je v tom, že všichni si to nepřejí. To si řekněme na rovinu. To je prostě realita a ti, co si to nepřejí, léta vítězili, protože nám tak zkomplikovali náš právní systém, že jsme vlastně nestavěli skoro vůbec nic, i když by ta vůle byla. Takže z toho jsou ty problémy, které i dnes vidíme. Mimochodem, řešili jsme tady senátní vratku a já jsem se dozvěděl, že část senátorů podala ústavní stížnost na návrh tohoto zákona. Takže i tady z hlediska, řekl bych, našich komor část jedné komory si nepřeje, aby tento zákon takto fungoval, a musím říct, že to je jejich právo a musí rozhodnout Ústavní soud. A vzhledem k tomu, že Ústavní soud již rozhodoval v okolních zemích, tak chci věřit tomu, že naši ústavní soudci vědí, o čem budou rozhodovat.
Co se týká rozšiřování té přílohy seznamů, já jsem si vždycky myslel, že to bude menší problém, než to ve skutečnosti byl. Sami víte, jak jsme tady bojovali, někteří o zařazení některých staveb do seznamu, případně o vyřazení. Já jsem původně měl takovou naivní představu, že ten seznam bude realistický na to, co chceme stavět v nejbližší době z této infrastruktury, a že ten seznam není dogma a že se bude vracet do pléna Poslanecké sněmovny k úpravám, protože tak k tomu jistě i do budoucna prostě dojde a dojít musí. Takže to jsem chtěl jenom říct, že to je ten boj, který tady dneska je i z hlediska obou komor. Já chci uklidnit pana ministra, že my podpoříme obě verze z principu opatrnosti, aby prošla aspoň nějaká verze, protože chceme stavět infrastrukturu, infrastrukturální stavby, ale ještě jsem chtěl říct úplně něco jiného. Já musím říct jednu věc. Čtyři sta šestnáctka proběhla díky dobré vůli představitelů politických klubů, těch, kteří se o to zajímali. Prošli jsme tím martyriem. Samozřejmě ve Sněmovně vždycky k těm úpravám dochází, pokud to není striktně z ministerstva napsáno tak, aby k těm důvodům nemuselo dojít.
Tady si myslím, že to je velké memento do budoucna, až se budou připravovat takovéto návrhy zákonů, které zásadním způsobem ovlivňují tady život v naší zemi, aby ta příprava byla poctivější. A tím nechci říct, že to proběhlo nějak jinak, aby byla poctivější, aby byla podstatně širší a až to přijde do Sněmovny, abychom tady z toho návrhu zákona lidově, jak se říká, neudělali trhací kalendář. Takže to jsem chtěl říct, to je jedna věc.
Druhá věc, kterou je potřeba tady říct. Je to jenom zlomek práva, které potřebujeme pro výstavbu liniových staveb. Je to jenom zlomek práva. To si řekněme na rovinu. Abychom jsme se tady nebili v prsa a řekli jsme, udělali jsme pro to maximum a teď už to půjde samo. Nepůjde. A řeknu proč, protože chybí nám samozřejmě kvalitní stavební zákon a tady vidím trošku problém v gescích těch různých ministerstev, protože tady samozřejmě na sebe naráží různá ministerstva a jejich představy. A já vždycky říkám a myslím to nadneseně, že nejlepší by bylo starý stavební zákon roztrhat, spálit, začít ho budovat nový na čistém stole. To je naivní představa, to prostě nebude. Víme, že existuje nějaká připravovaná varianta, která by měla přijít do Sněmovny. A jestli to zase přijde tak, že tam bude tři sta padesát pozměňovacích návrhů a z toho sto padesát jich napíše ministerstvo pro své vládní poslance, tak je to špatně. Nebude to fungovat. Řekněme si na rovinu, nebude to fungovat. A až tady bude ten stavební zákon, který je důležitý i pro tuhle čtyři sta šestnáctku, tak moje první otázka bude, bude trvat stavební řízení kratší dobu než vlastní stavba? Pokud toto nebude ten stavební zákon splňovat, tak si nedělejme iluze, že to bude lepší.
A další věc. Mně se ten takzvaný polský model líbí, akorát je problém, že vlastně on začíná až po skončeném stavebním řízení. To stavební řízení vlastně probíhá přes úředníky Ředitelství silnic a dálnice, respektive přes pověřené stavební úřady, připravují to ti úředníci na ŘSD a teprve, až je to hotovo, mezitím samozřejmě běží tahle majetková vyrovnání podle čtyři sta šestnáctky, tak stejně ten proces je strašně neobratný, strašně dlouhý a já si myslím, že tady je potřeba říct a položit si zásadní otázku, jestli Ředitelství silnic a dálnic tak, jak je nastaveno, jestli je tím správným garantem územního a stavebního řízení, těch podkladů, garantem těch podkladů. Já jsem vás tady upozorňoval, že v našem případě to trvalo pět set čtyři dní, podklady pro územní rozhodnutí, a já si myslím, že tohle je doba, která se dá využít úplně jinak a mělo by se to systémově, protože to není chyba jednoho ŘSD nebo že by byli někde pomalejší a někde rychlejší, podle mě je to systémová záležitost a stálo by za to zabývat se tím, zda ŘSD má být tím garantem přípravy těchto řízení. A samozřejmě pak je druhá otázka, jaké stavební úřady by měly toto řízení zadministrovat a uvést zdárně v život.
Takže chci říct na závěr svého krátkého vystoupení, že čtyři sta šestnáctku podpoříme v obou podobách. Můj osobní názor je ten, že ta sněmovní verze je trošku lepší, musím zklamat kolegy senátory, ale na druhou stranu vůbec nic se nestane, pokud bude schválena i senátní verze. Nestane se fakt vůbec nic. A byl bych hrozně rád, aby nezapadla má slova o tom, jak to systémově dělat do budoucna, protože pokud to systémově nezměníme, tak to zrychlení nebude skoro vidět. Bude trochu vidět, ale bude nepatrné. A naše republika potřebuje zrychlení dá se říci skoro raketové.
Děkuji za pozornost.
