Dovolte mi vám přednést stanovisko za klub Starostů a nezávislých. My se připojujeme k tomu návrhu usnesení, který jsme připravili ve spolupráci s Piráty, s lidovci a se zástupci TOP 09. Je to usnesení, které - troufám si říci - navazuje na dosavadní vyjádření pana premiéra, která, myslíme si, že byla pádná, přesná a na místě. Chci tím také zcela otevřeně říci, že to, jak se pan premiér postavil k situaci v Bělorusku, považujeme za tu správnou cestu.
Myslíme si, že bychom neměli zůstat u těch vyjádření, která z jeho úst zazněla, a že bychom se měli přihlásit k solidaritě a podpoře Běloruska. Proč zrovna my a proč zrovna v českém Parlamentu? Myslím, že nás k tomu předjímá naše historická zkušenost.
V roce 1968 v České republice lidé zahlédli paprsek svobody, byla zrušena cenzura, lidé měli šanci se nadechnout, a když ten nádech mohl přejít v to, že by se Česká republika vrátila k demokratickým státům, tehdejší Československo, tak sem přijely ze Sovětského svazu tanky. V roce 1989 přišlo druhé vzepětí, a to už se naštěstí podařilo. Ale mělo na to vliv i to, že Sovětský svaz byl tou dobou v totálním rozpadu a Gorbačov dopředu řekl, že si to tady mají vyřešit, jak chtějí, místní komunisté. Dopadlo to dobře pro Českou republiku, dopadlo to dobře pro český národ. Už 30 let žijeme ve svobodné zemi, kde se dějí demokratické volby a kde je jejich výsledek také možné respektovat, protože je opřený o kvalitní práci všech komisí.
To se bohužel nestalo v Bělorusku. Bělorusko a jeho vládní garnitura byli ti, kteří do země nevpustili mezinárodní organizace, které by dohlédly na regulérnost voleb, a to samozřejmě už byl první varovný signál k tomu, jak asi takové volby můžou dopadat, když nechtějí si tam nikoho vpustit. Dopadly, jak dopadly v tom, že národem nebyly přijaty. To, za co se tady v této chvíli stavíme, je vyjádření podpory Bělorusku a jeho občanům a podpora toho, aby se co nejdříve udály v zemi skutečné svobodné demokratické volby pod dohledem mezinárodních institucí tak, aby nemohly být výsledky falšovány. Tak, jak se to v civilizovaných zemích světa děje.
A proč také z naší strany zaznívá tato podpora a připojujeme se k ní? Protože Bělorusko má tak trochu smůlu, že stojí jako stát na nárazníkovém pásmu, které si vytváří Rusko mezi svojí zemí a demokratickými zeměmi, demokratickými státy. Tu zkušenost mělo Moldavsko v roce 1991, když ještě dobíhající Sovětský svaz a jeho politici na části území zvaném Podněstří si obsadili kus státu, který dodnes pro Moldavsko znamená dost velký problém.
Pak jsme měli velké štěstí, protože Rusko, které se zmítalo v obrovských problémech a jejich lídři, lídři Ruska nebyli příliš schopni zasáhnout do zahraničí, tak se nám podařilo dostat se do Evropské unie a NATO. To okno se zavřelo, jak poznala Gruzie, v roce 2008, když měla snahu vstoupit do NATO, tak Jižní Osetie, Abcházie, části území dodnes obsazené Ruskou federací. Poznala to i Ukrajina, která v situaci, kdy se snažila přimknout k Evropské unii, tak poznala v roce 2014, co to znamená mít za souseda Ruskou Federaci.
Já bych byl hrozně nerad, aby to v roce 2020 poznalo Bělorusku a aby to byl další stát v tom nárazníkovém pásmu, který bude uměle držen ve velice složité situaci ekonomické, bezpečnostní, v takové situaci, kdy má problém přimknout se k jakékoliv nadnárodní organizaci, mezinárodní, protože bude držen jako jakési rukojmí prostřednictvím části jejich území nebo jejich politiků.
Zatím byli z tohoto pohledu, v uvozovkách, Bělorusové v bezpečí, protože Lukašenko prostě hrál na obě strany a plnil to, co Putin od něho potřeboval. To, když se teď bude měnit, tak to riziko pro Bělorusko je daleko větší. Myslím si, že to nejmenší, co můžeme udělat, je přijmout tato usnesení, která jednak oceňují to, jakým způsobem zatím vystupoval premiér této země, a zároveň se staví pozitivně k tomu, aby Bělorusko si samo suverénně mohlo ve svobodných volbách určit svoji budoucnost.
Děkuji.
