Zaráží mě, že až na několik výjimek mezi novináři (Martin Fendrych, Erik Tabery) nebylo toto skandální rozhodnutí ostře glosováno a téměř nikdo z novinářské obce si nepoložil otázku: Nezbláznila se soudkyně Králová? Nepokusil se ji někdo ovlivnit a „motivovat“?!
Co si mají občané myslet o výrocích soudu, kdy stejný soudce nejprve rozhodne nějak, aby to vše o rok později popřel?! Následně soudkyně Králová „schovává“ výrok soudu za důvody, které nemůže sdělit, neboť obsahují tajné skutečnosti. Takže, pustit ven dehonestující odposlechy na veřejnost mohla, ale samotné rozhodnutí soudu ne?
Olomoucké Vrchní státní zastupitelství předložilo celkem 84 důkazů a přesto soudkyně ani nezapochybovala. Sledování Radky Nečasové bylo protokolováno jako sledování, ale vlastně žádným sledováním ve skutečnosti nebylo. Byla to ochrana, o níž ovšem chráněná osoba nevěděla. Bílá není bílá. Žijeme asi v Matrixu. Je to síla. Otevřeně, je to odporné. Je to obrovská blamáž justice a zároveň nesmírné rozčarování.
(Nejen) novináři by se měli snažit hledat příčiny, vedoucí soudkyni k tak skandálnímu výroku. Měli by pátrat, zda neexistuje možnost, otevřeně si to přiznejme, vydíratelnosti soudkyně Králové. Měli by se více zajímat o šílený „právnický byznys“ megaadvokátní kanceláře Tomáše Sokola, která v poslední době zaznamenala několik velmi těžkých soudních porážek a potřebuje nutně vítězství ve sledované kauze. Sokolův extrémně výdělečný byznys s pohledávkami chudáků je za zenitem a vrabci na pražských střechách, cvrlikající si o Sokolově úzkém propojení s přerovským exekutorským „miliardářem“ Tomášem Vránou a (jeho?) továrnou na likvidaci dlužníků s dvěma stovkami zaměstnanců, která ročně zvládne desítky tisíc exekucí, tuší, že zlatá gründerská léta exekučního odírání nenávratně končí.
Demokracie je křehká, sice snese ledacos, ale opakované soudní výroky typu „kauza Nagyová“ nebo „kauza Nečesaný“ ji v očích běžných občanů nevratně poškozují. To chceme?
