Rozhodnutí soudu respektujeme, ale zásadně s ním nesouhlasíme. Soud bohužel postupoval v přísném právním pozitivismu, který jde často na ruku přesně takovým vychytralým pseudopodnikatelům (jinak ho nazvat nelze) jako je p. Pokorný. Soud argumentuje tím, že ve smlouvě o výpůjčce není specifikováno, o jakou stavbu se jedná, že smlouva je v této věci neurčitá. Není. Bod 2) jasně specifikuje, co má být předmětem stavby, jsou to vesměs věci, na které se vztahují normy (v době kdy stavby měly být zhotovovány, platily již normy EU), v bodě 3) je stanoveno, kdo je povinen dát zhotovit technickou dokumentaci, bod 4) stanovuje cenu plnění - v našem případě nejméně 800 000 Kč, bod 5) stanovuje podmínky kvality zhotoveného díla. Už pro tyto body, které zpochybňuje rozsudek a které tvoří páteř soudního rozhodnutí, jak je vidět, jsou ve skutečnosti ve smlouvě obsaženy, a byla nemalá naděje, že město případné odvolání neprohraje.
Dále nesouhlasíme s tvrzením starosty Blahy, který prohlásil, že lidé za to odpovědní už na radnici nepracují. Stále pracují v nejvyšších funkcích. Házet odpovědnost na jednotlivé referenty, kteří se jen snažili zachránit, co se dá, a byli řízeni vedením města, je samo o sobě vypovídající.
Celá kauza je příkladem lajdáctví a neschopnosti tehdejšího vedení radnice za velké koalice (politiků i úředníků).
Za celou kauzu jsou zodpovědní:
1) V první řadě tehdejší vedení města - dovolilo prodat levně pozemek s neurčitými slovními závazky (tehdy dost oblíbený typ smlouvy na radnici - my vám to prodáme za „korunu" a vy nám za to poskytnete „protislužbu“).
2) Rozhodně tehdejší právní odbor a odbor správy majetku města - stačí si přečíst postupně všechny smlouvy, které sestavovali. Jedna je horší než druhá. V první (1.9.2004) chybí závazek Pokorného - postavení hřiště. To se rychle napravovalo smlouvou o výpůjčce (27.9.2004) - v té ovšem chybí jak sankce, tak termín. To se látalo dohodou o podmínkách (15.7.2005) - tam je zase nepřiměřená pokuta. Ve smlouvě o výpůjčce se vyskytují tragické chyby, kdy je např. zaměněn vypůjčitel s půjčitelem a tedy město UH (!), se dle smlouvy zavazuje vybudovat hřiště, nikoliv p. Pokorný. Prostě všechno špatně.
Odmítnutím pokračovat v soudním sporu město ztrácí možné plnění v hodnotě 800 tis. Kč a musí zaplatit soudní výlohy žalované straně ve výši cca 140 tis. Kč. Z výše uvedeného se domníváme, že se město mělo odvolat, nechce-li, aby neodvolání nebylo hodnoceno jako trestný čin „zanedbání povinností při správě cizího majetku“, což se po možné kontrole NKÚ může stát. Parcela (po rozhodnutí soudu) byla prodána zcela zřejmě pod cenou.
Rada města by si neměla po pilátovsku umýt ruce, ale na nejbližším zasedání by se měla především zabývat tím, kdy byla podána žaloba na Pokorného? Není už čin promlčený? Nečekalo se úmyslně, až proběhne promlčecí doba? Pak by patřilo podat žalobu na konkrétní odpovědnou osobu pro podezření ze spáchání trestního činu „zanedbání povinností při správě cizího majetku“.
Rada města by si měla najít nového externího právníka pro zastupování v soudních sporech.
Kolik takových kostlivců se ještě skrývá za dveřmi uherskohradišťské radnice? …
